Zahraniční vysílání Českého rozhlasu letos oslaví devadesát let svého fungování. Přežilo dvě okupace i rozpad země, ale teď to podle nejnovějšího vývoje vypadá, že nemusí přežít ministra Petra Macinku.
Kdo potřebuje rozhlas, když máme internet? | Koláž: Voxpot / Khalil Baalbaki / NATO (CC BY-NC-ND 4.0)
Zatímco v květnu 1936 dorazil do Československa první televizní signál, na konci srpna naše země vyslala do světa signál rozhlasový. Tehdy poprvé si posluchači mimo mladou republiku mohli naladit zahraniční vysílání Československého rozhlasu.
Stanice provázela publikum obdobím nacistické okupace, studené války i rozpadem Československa. Dnes už nevysílá na krátkých vlnách, ale hlavně prostřednictvím internetu. Nadále však denně připravuje zpravodajství v sedmi světových jazycích pro publikum po celém světě: v angličtině, němčině, francouzštině, španělštině, ruštině, ukrajinštině a češtině pro krajanské komunity.
Po téměř devadesáti letech existence ale není jisté, zda Radio Prague International přežije do dalšího roku.
„Rozhodl jsem o vypovězení smlouvy s Českým rozhlasem na zahraničním vysílání,“ oznámil ministr zahraničí Petr Macinka na únorovém jednání Sněmovny. Později dodal, že mu financování zahraničního vysílání „v době internetu přijde nesmyslné“.
Konkrétně má letos rozpočet zahraniční služby Radio Prague International klesnout o 8,75 milionu korun a od roku 2027 se zatím s financováním nepočítá vůbec. Přestože oficiální rozhodnutí o zrušení nepadlo, redakce už kvůli škrtům omezuje výrobu, ruší pořady a snižuje počet pracovních míst.
Všechno pod rozpočet
Situace vytváří právní paradox. Zákon o Českém rozhlasu ukládá instituci povinnost „provozovat rozhlasové vysílání do zahraničí“ – není ale jasné, jak ji má plnit ve chvíli, kdy stát zvažuje, že službu přestane financovat.
Podle ministra Macinky by se zahraniční vysílání mělo přesunout pod státní rozpočet. Návrh nového mediálního zákona, který v dubnu představil ministr kultury Oto Klempíř, ale zahraniční vysílání vůbec nezmiňuje.
„V novém zákoně se o zahraničním vysílání výslovně nemluví, ale stejně tak v něm není zmíněno ani regionální vysílání. To samo o sobě tedy neznamená, že by zahraniční redakce měly zaniknout. Vnímáme ale, že naše situace je nejistá,“ říká pro Voxpot šéfredaktorka Radio Prague International Klára Stejskalová.
Na webu Ministerstva zahraničních věcí přitom stojí cíl „poskytovat kvalifikované a objektivní informace o politickém, ekonomickém, kulturním a celospolečenském vývoji v ČR v souladu s koncepcí zahraniční politiky.“
Podle dat Českého rozhlasu nejde o historický relikt bez publika. Internetové stránky Radio Prague International loni navštívili lidé ze všech zemí světa s výjimkou Severní Koreje, Kuby a Tuvalu, přičemž z více než devadesáti států přišlo alespoň tisíc uživatelů.
V roce 2025 zaznamenala stanice více než 8,1 milionu návštěv a průměrně přes 338 tisíc uživatelů měsíčně. Během pandemie covidu v březnu 2020 se návštěvnost vyšplhala téměř na milion uživatelů za měsíc.
Zahraniční publikum přitom jasně převažuje – v Česku se nachází jen asi 27 procent uživatelů.
Důležitou roli hrají i jazykové mutace zaměřené na východní Evropu. Například pro ruské posluchačstvo jde o jednu z mála cest, jak se přiblížit dění v Česku.
Ruskojazyčná redakce je jedinou zahraniční redakcí vysílání, k jejímuž obsahu se Rusové nedostanou bez využití VPN. Kremelské úřady web zablokovaly už v roce 2021, kdy jim jako oficiální důvod k blokaci posloužil dvacet let starý článek o Janu Palachovi, porušující podle ruských úřadů zákon „propagací sebevraždy“.
„Co se už stalo, nelze zatajit. Už jen proto, že si to lidé dřív nebo později začnou hledat sami – a pokud dostanou nepřesné informace, celý obraz se zkreslí,“ komentovala autorka dotčeného článku Alexandra Wagner snahy Ruska blokovat historii.
O pět let později to působí, jako by Rusko ohledně Radia Prague nad Českem alespoň částečně vyhrálo.
Diaspora má naladěno
Ruská blokace dosah webu značně omezila. „Před zablokováním měla ruská jazyková mutace kolem dvou set tisíc návštěv měsíčně a patřila k nejnavštěvovanějším, často na úrovni německé a anglické verze. Dnes vykazuje patnáct až dvacet tisíc návštěv měsíčně a přibližně čtyřicet tisíc zobrazení,“ říká Stejskalová.
Redakce proto začala klást větší důraz na komunikaci skrze sociální sítě. Běžný dosah příspěvků na sociálních sítích se pohybuje mezi 500 tisíci a milionem zobrazení měsíčně, v dubnu přitom překonal milion.
„Pro mnoho našich čtenářů jsme jedním z mála médií, které jim nabízí pohled na dění v Evropě a v Česku bez propagandistických filtrů. To samo o sobě představuje důležitý prvek v boji proti dezinformacím,“ vysvětluje šéfredaktor ruského Radia Prague Anton Kajmakov, který v redakci pracuje už více než pětadvacet let.
Podobně to vidí i zdejší ruskojazyčná diaspora. Podle zástupců její opoziční části, kterou Voxpot oslovil, by zánik redakce znamenal citelný zásah do fungování komunity.
„Pokud redakce zanikne, bude to pro naši diasporu vážná ztráta,“ varuje Anton Litvin, spoluzakladatel Pražského ruského protiválečného spolku a umělec, který před budovou Českého rozhlasu organizoval protestní akci na podporu redakce.
„V Česku není mnoho ruskojazyčných médií. Zároveň by tím komunita přišla o důležité spojení s aktuálním děním v Česku, protože ruská redakce průběžně překládala do ruštiny řadu materiálů Českého rozhlasu. Ne všichni emigranti navíc ovládají češtinu natolik dobře, aby mohli sledovat české vysílání,“ připomíná.
Podle exilového politologa Ivana Preobraženského představuje Radio Prague důležitý a důvěryhodný zdroj informací o Česku a střední Evropě.
„Slouží přinejmenším i jako zdroj pro další média. Občas na něj odkazují i velké redakce, například ruská služba Deutsche Welle, se kterou spolupracuji, nebo ruská redakce BBC. Myslím, že i dnes by se v jeho návštěvnosti našli uživatelé z Ruska. Jeho publikum možná není tak široké, jak by si člověk přál, ale je kvalitní,“ konstatuje Preobraženskij.
Vyvrátit lži
Jako závažnou hodnotí situaci i Viktoria Ručkina, šéfredaktorka pražského časopisu Ruské slovo a zástupkyně ruské menšiny při Úřadu vlády. Podle ní je v době ruské informační války role pravdivých a objektivních médií zásadní, zvlášť pokud jde o ruskojazyčné publikum.
„Nezávislá ruskojazyčná média dokážou vyvracet lži kremelské propagandy v jejím vlastním jazyce. A Radio Prague mezi taková média bezpochyby patří.“
Stejně jako Litvin se i ona obává, že případný zánik redakce negativně zasáhne mediální gramotnost ruskojazyčné komunity.
„V ruskojazyčné diaspoře, zejména mezi lidmi, kteří do Česka přišli teprve nedávno, je mnoho těch, kteří dostatečně neovládají žádný jiný jazyk než ruštinu. Zatímco světové dění si mohou přečíst rusky ve velkých médiích, přístup k objektivním informacím o životě v Česku by se bez zachování Radio Prague stal téměř katastrofálním.“
Začátkem května vznikla petice, kterou vytvořil sám šéfredaktor Kajmakov. Žádá zachování zahraničního vysílání v rozsahu umožňujícím další rozvoj, nikoli jen přežívání, a také jeho ukotvení v připravované legislativě jako pevné součásti veřejné služby.
Petice však do vydání článku zaznamenala pouze 131 podpisů a stala se předmětem neshody uvnitř zahraniční redakce.
„Založil ji kolega z ruské redakce bez debaty s ostatními. Plánovali jsme podpořit petici, kterou jsme chtěli založit podle švýcarského vzoru, a která by byla minimálně dvoujazyčná, tedy i v angličtině, když náš servis míří do zahraničí,“ vysvětluje Voxpotu šéfredaktorka Stejskalová.
Na vznik nové petice – a svůj další osud – zatím zahraniční vysílání Českého rozhlasu čeká.
