23. 11., 18:30, Ammán

V centru pro děti a mládež na kraji původně palestinského uprchlického tábora Jabal Al-Hussein je rušno. Jde o jediné zařízení v oblasti, kde spolu trénují místní holky i kluci dohromady. Cíl je jasný: udržet je mimo ulici, kde se rozmohlo užívání drog, především captagonu.

Děti se zrovna učí tradiční tanec dabke a manažer centra jim vysvětluje, že kroky sice dělají správně, ale ještě do nich nedávají srdce. A to by měly, protože je v prosinci čeká veřejné vystoupení...

Poslechněte si také: PULS | Potřebujeme další film o jaderné válce?

27. 11., 9:30, Bejrút

... Pohroma zůstává nejen součástí městské krajiny, ale i duše obyvatelstva. Vcházím do obchůdku se suvenýry, jednoho z mála, které potkávám.

Žena za pultem se mi představí jako Randa – jak si později vyhledám, jméno v arabštině znamená „voňavý strom“ a symbolizuje krásu a eleganci. „Naše rodina vede obchod už přes sedmdesát let. Otevřel ho otec mého manžela,“ vypráví mi dáma ve vyšším věku.

Rodinný podnik překonal války a nakonec i neštěstí v přístavu. „Spadl celý strop, podívejte,“ ukazuje na zbrusu nové obložení vrchní stěny. „Sama bydlím nedaleko, jen pár ulic odtud. Exploze vysklila všechna okna v našem bytě, a to jsme měli ještě štěstí!“ pokračuje...

1. 12., 17:00, Damašek

Projíždíme ulicemi Damašku a já už dávno přestala počítat, kolik vlajek „nové Sýrie“ jsem zahlédla. Jsou všude – na billboardech, namalované na zdech, případně vlající na stožárech.

Je to jasné: Den osvobození se kvapem blíží a s ním sílí i potřeba oslavovat. Osmého prosince to bude rok od konce bezmála čtrnáctileté války i pádu režimu rodiny Asadových.

Je čas připomínat si naději, která se v průběhu posledních dvanácti měsíců místy ztrácela mezi výbuchy násilí a nejistotou...