Upozornění: Epizoda pojednává o tématu sexualizovaného násilí včetně znásilnění.

„Aktuálně mám pocit, že všechno, co jsem viděla a slyšela v posledních několika měsících, jsou rozhodně asi ty nejhorší věci, které jsem kdy – subjektivně jako novinářka – pokrývala,“ říká na úvod Pulsu slovenská reportérka Sára Činčurová, která spolupracuje se světovými médii.

„Každý, kdo v Ukrajině žije nebo tam pracuje, ví, že jakmile se blíží nějaké další mírové jednání, nebo když Rusko řekne, že se bude snažit vyjednávat o míru, pár dní poté většinou přijde nějaký nový, rekordně velký útok,“ vysvětluje.

Čtěte také: PULS | Ukojí Írán Trumpovo ego, nebo je za rohem válka?

Novinářce před několika dny vyšla v americkém The New York Times reportáž o obětech sexualizovaného násilí páchaného ruskými vojáky. V samotném textu je jen zlomek příběhů z těch, které Sára Činčurová v posledním necelém roce a půl nasbírala.

„Takových příběhů jsou stovky, tisíce. A musím říct, že obecně je problém vlastně i přesvědčit některé redakce, aby takové věci zveřejňovaly. Ty opravdu velmi těžké, velmi delikátní, grafické. Velmi mnoho editorů nebo redakcí vám řekne, že o nich ‚nelze dělat reportáž v přímém přenosu‘,“ popisuje procesy v médiích.

Čtěte také: PULS | Co chce Grónsko, když ne Trumpa ani Dánsko?

Činčurová to ale vidí jinak: „Právě ty nejhorší příběhy se do médií často ani nedostanou. Mám za to, že hrůzy, které Rusko v Ukrajině páchá, jsou dokonce mnohem větší a mnohem většího rozsahu, než jak je vnímá běžný čtenář.“

Proč se světové redakce vyhýbají nepříjemným tématům? Jak je to s ukrajinskou odolností? Jak se pro reportáž dokládají případy sexualizovaného násilí? A kde vidět naději?  Pusťte si novou epizodu buď na webu, nebo ve Spotify či Apple Podcasts a kdekoliv jinde, kde podcasty posloucháte.