Trump zařídil příměří mezi Ruskem a Ukrajinou. Platí jen v jeho hlavě a pomáhá Kremlu

„S okamžitou platností nastává KONEC ÚTOKŮ NA ENERGETICKOU INFRASTRUKTURU ve válce mezi Ruskem a Ukrajinou. Obě strany souhlasily,“ oznámil Donald Trump v neděli na své sociální síti Truth Social.

Problém oznámení byl hlavně v tom, že Volodymyr Zelenskyj ani nikdo jiný v Kyjevě o tomto příměří nevěděl. Mluvčí Vladimira Putina Dmitrij Peskov následně řekl novinářům, že jednání o energetickém příměří s USA sice probíhají, nicméně konkrétní informace budou k dispozici teprve tehdy, „když vám budeme mít co říct.“

Jen pár chvil poté, co Trump příměří v neděli vyhlásil, zasáhl ruský útok elektrárnu v Charkově. Následný útok na obchod na okraji města zabil šestnáctiletého chlapce, devatenáctiletou dívku a starší ženu. Další víc než dvě desítky lidí zranil.

Prezident stále ještě nejmocnější země světa tak vyhlásil příměří ve válce, aniž by ho jedna nebo druhá strana konfliktu byla připravena respektovat. Nebo ještě hůř, aniž by o něm vůbec věděla.

Při zamyšlení nad tím, co se v neděli vlastně stalo, se nenabízí moc scénářů. Trump prostě nejspíš uvěřil, že když na své sociální síti něco vyhlásí, obě dvanáct let válčící země se stáhnou a neodváží se v útocích pokračovat.

Zatímco jeho slabé předchůdce, jako byli Joe Biden nebo Barack Obama, by nikdy nerespektovali, Trumpovi stačí napsat pár slov a světové události změní směr.

Když se ale podíváme víc zeširoka na situaci, ve které Trump příměří vyhlásil, vše se začne ukazovat přesně naopak, než předpokládal. Nejenže žádné útoky neskončily. Jeho kroky naopak zřejmě povedou ke zhoršení situace, ve které jsou USA i jejich spojenci.

Nejdražší diesel v historii

Donald Trump stojí před hrozbou debaklu v midterms volbách, které Spojené státy čekají už na začátku listopadu. A důležitou složkou jeho klesajících preferencí je i cena pohonných hmot a vyhlídky americké ekonomiky.

Na začátku stál jeho neuvážený útok na Írán pod tlakem Izraele a proti vůli vlastních bezpečnostních služeb, který nevedl k rychlému vítězství a svržení íránského režimu. Místo toho došlo k uzavření Hormuzského průlivu, přes který proudí zhruba pětina světového exportu ropy a plynu.

Čtěte také: Držte hubu a plaťte. Trump se vysmívá voličům, potápí tím celou stranu?

Zatímco po ruském útoku na Ukrajinu v roce 2022 vyrostly ceny dieselu v USA k téměř šesti dolarům a následně postupně padaly až na úroveň před invazí, po útoku na Írán se vrátily zpět. Teď diesel hranici šesti dolarů dokonce prolomil a je tak nejdražší v historii.

Tento vývoj zasáhl americké zemědělství, dopravu a další klíčové sektory, ve kterých mimo jiné pracuje také velké množství dřívějších Trumpových voličů. K jeho popularitě tak vývoj cen paliva rozhodně nepřispěl.

V posledních týdnech tak následovaly kroky ke zlevnění paliva jak ze strany USA, tak ze strany zemí G7, které slíbily uvolnit až 100 milionů tun paliv. Ceny nicméně klesly jen nepatrně.

Páteční dohoda s Ruskem, na základě které má Kreml exportovat okamžitě 300 tisíc tun dieselu, v listopadu dalších 500 tisíc a následně ještě milion tun, zatím také příliš nepomohla.

Podle expertů prakticky neexistuje šance, že by tohle množství zásadně ovlivnilo cenu paliva na světových trzích. Pro USA je ostatně tohle množství ekvivalentem spotřeby dieselu během nižších jednotek dní.

Dárek pro Putina

Naopak Rusko dosáhlo významného úspěchu. Méně než před měsícem totiž kongresem prošly nové sankce na ruskou energetiku, které měly zabránit tomu, aby exporty fosilních paliv pomáhaly dál financovat ruskou agresi v Ukrajině.

Kongres sankční zákon schválil teprve před pár dny. Zdálo se, že by to mohl být po sankcích na ruské ropné společnosti krok, který může Kreml zase po delší době bolet.

Místo jeho využití ke zvýšení tlaku na Rusko teď Trump obrátil. Uzavřel s Putinem dohodu, která do ruské ekonomiky nalije další peníze. A ty budou samozřejmě sloužit k útokům na Ukrajinu.

Za zmínku stojí i to, že podle informací zpravodajských služeb USA právě Rusko během letoška Teheránu dodávalo zpravodajská data, která měla pomoci jeho útokům na americké cíle na Blízkém východě. Trump tak mimo všechno ostatní ve válce pomáhá významnému vojenskému partnerovi svého aktuálně hlavního nepřítele.

Nebyl to jen Volodymyr Zelenskyj, kdo se ostře vymezil proti páteční dohodě a označil ji za dárek k narozeninám pro Putina, který minulou středu oslavil 74 let.

„Vypadá to naprosto příšerně,“ řekl Zelenskyj a doplnil, že dohoda není férová ani upřímná. Připojily se k němu i evropské země, množství expertů včetně bývalého Trumpova vyjednavače míru mezi Ruskem a Ukrajinou Kurta Volkera až po část Trumpovy vlastní strany.

Verdikt je více méně u všech stejný – podobná dohoda vůbec nedává smysl a pomůže maximálně Rusku.

Trump se nicméně rozhodl konflikt se Zelenským dál eskalovat a o den později přišel v reakci na kritiku z Kyjeva s návrhem, že by si Ukrajinci měli zvolit nového prezidenta, který se dokáže domluvit s Ruskem.

„Řekli jsme mu, ať Rusku dělá cokoliv se mu zlíbí. Nezasahuj ale rafinerie, protože to je světový problém. A on chce dělat problémy světu,“ prohlásil Trump na adresu Zelenského v sobotu.

Zelenskyj zareagoval, že jeho země je na energetické příměří připravena. Jen musí mít garance, že půjde o symetrický krok a útoky na energetiku zastaví před blížící se zimou i Rusko.

Těžko už počítat, kolikrát ústy Zelenského Ukrajina zopakovala své požadavky, které jsou platné od začátku války. Totiž že je ochotná konflikt okamžitě ukončit kompromisem za předpokladu, že dostane garance, že útočit dál nebude ani Rusko.

Impérium strašáka v poli

Trump už zřejmě neměl kam dál jít a tak prostě vyhlásil jednostranné příměří. To nicméně platí především na jeho sociální síti Truth Social. Všude jinde válka pokračuje dál, umírají v ní stovky tisíc lidí a má bolestivý dopad i na země, které se konfliktu přímo neúčastní.

Ukázal tak zase svou schopnost hrát hru, ze které po smršti silných slov odchází oslabené a naprosto nevěrohodné především jeho vlastní Spojené státy i jejich spojenci.

Odmítá přitom přijmout, že realita na mezinárodní scéně je mnohem komplikovanější, než by si jeden egomaniak v Bílém domě obklopený přikyvovači mohl myslet.

Zatímco se tak Trump sám ukájí svou silou, přichází v mnohem promyšlenějších krocích soupeřů nejen o zásoby munice, ale také o důvěryhodnost Spojených států a jak ukazuje válka v Íránu, tak postupně i o skalní spojence.

Na vlně prázdných zvolání o obnovení velikosti Ameriky Trump svou zemi přetváří krok za krokem v upadající impérium s odstrašujícím potenciálem strašáka v poli.