Reportáž z Bělehradu: Jak politický experiment studentů ukončil Vučiće

„Park je náš!“ skandují lidé okolo nás. Den po volbách stojíme před parkem Ušće u bývalého ikonického hotelu Jugoslavija v Bělehradě. Místo, které dlouhá léta sloužilo sportu a odpočinku, mělo ustoupit investorskému projektu spojenému s Vučićovým režimem. Sešla se tu zhruba stovka obyvatel – studenti, pracující i důchodci. Ti se rychle pouštějí do rozebírání plechového plotu, který předznamenával plánovanou stavbu. Během dvaceti minut leží všechny jeho části na pečlivě vyskládaných hromadách.

Srbové a Srbky si berou svou zemi zpět. Během povolebních dnů lidé spontánně přetírají provládní a nacionalistické graffiti. Někteří vnikli do propagandistické televize Informer. Proběhly také první rezignace ve státních institucích, stejně jako zběsilé skartování dokumentů starých struktur. Ještě před několika hodinami bylo něco takového bylo nepředstavitelné.

Bojujeme o přežití Srbska a naší demokracie

„Ve vzduchu je entuziasmus. Sám ale cítím spíš obavy a napětí. Máme šanci uspět, ale stejně tak můžeme i prohrát,“ svěřuje se mi během předvolebního večera u piva dvaadvacetiletý student politologie Veljko Aleksić. Ve studentském hnutí je aktivní už několik let. „Poslední průzkumy jsou dost těsné,“ pokračuje a dodává, že nezahrnují „folklór srbského politického systému“ – volební podvody. „Většinou tak pět až deset procent hlasů bývá ukradených nebo zfalšovaných,“ říká Veljko.

„Mám za dva dny odlétat do Británie a jsem připravený letenky zrušit, pokud se to zítra vyhrotí. Plynovou masku mám připravenou,“ říká nervózně s tím, že během volební noci očekává násilí. „Vybrali jsme si cestu mírumilovných protestů a legitimní politické soutěže. Pokud ani to nebude stačit, je to poučení pro celý svět. Dokud nevisí lidé na lampách, nic se nezmění. V tomhle se ale chci mýlit,“ dodává student.

Dvacetiletý student filmové fakulty a člen jejího mediálního výboru Vojin Prokopjevič je optimističtější. „Jsem si jistý, že vyhrajeme,“ říká mladý aktivista, se kterým jsem se seznámil před více než rokem během pokrývání vysokoškolských blokád. „Spousta lidí z mého okolí, včetně rodičů nebo kamarádů, kteří nikdy nevolili, tentokrát jdou. Bojujeme doslova o přežití Srbska a naší demokracie.“

Čtěte také: „Bojíme se extrémního násilí.“ Generace Z chce v srbských volbách svrhnout Vučiće

Studentské hnutí žádný oficiální plán v případě porážky nemá. „Jsem v podstatě až nábožensky zaslepený myšlenkou vítězství. Nemáme už žádnou jinou možnost,“ vysvětluje mi Vojin a připouští, že nejen jemu může v případě neúspěchu hrozit vězení.

Tragédie, která vše změnila

Na jeho předloktí si všímám nenápadného tetování zubaté linie. Je to silueta betonového přístřešku nádraží v Novém Sadu, který se zřítil před dvěma lety. Neštěstí, které si vyžádalo šestnáct obětí, změnilo Srbsko.

Šokovaná společnost tehdejší tragédii spojovala s netransparentností ve státních zakázkách a korupcí. Protestní hnutí původně vedené studenty postupně přerostlo do celospolečenského odporu. Ten skrze masivní demonstrace, blokády univerzit, pochody a informační kampaň po dva roky mobilizoval zemi.

Z několika původních požadavků, mezi které patřilo třeba zvýšení rozpočtu školství nebo odtajnění dokumentů týkajících se novosadské tragédie, se vyprofiloval jeden hlavní – předčasné volby. Jejich vyhlášení se země dočkala začátkem září. Nedlouho poté oznámil Aleksandar Vučić rezignaci na funkci prezidenta, aby mohl do voleb vést koalici Jednotné Srbsko v čele s jeho vládní Srbskou pokrokovou stranou (SNS).