Pohřeb odsouzeného válečného zločince ukázal, jak obrovská hodnotová propast zeje mezi Bruselem a Bělehradem. Evropská unie nemůže zavírat oči před režimem, který glorifikuje Ratka Mladiće a potlačuje opozici, svobodná média i občanské protesty.
Evropská unie by neměla Srbsko zavrhnout jako celek | Filip Vuskovic / Shutterstock.com
Na bělehradském Topčiderském hřbitově byl tento týden pohřben odsouzený válečný zločinec Ratko Mladić. Jeho rakev, pečlivě zabalenou do srbské vlajky, vyprovázeli členové bezpečnostních složek. K tomu hrála vojenská kapela.
Bělehrad obsadili stoupenci „bosenského řezníka“, jeho portréty a tisíce srbských vlajek zaplnily ulice, ze Srbska i z Bosny a Hercegoviny vyrážely autobusy zdarma.
Srbská vláda v čele s autoritářským prezidentem Aleksandarem Vučićem ale popírá, že by snad šlo o státní pohřeb.
Stačí však jen letmý pohled na videa nebo fotky z Bělehradu, abychom došli k jinému závěru. Stát zajistil přesun těla z Haagu do Bělehradu vládním letadlem, pomohl s organizací a zajištěním bezpečnosti při uctění památky i během samotného pohřbu. Na ten dorazili zástupci vlády včetně ministra spravedlnosti Nenada Vujiće nebo hlavy srbské pravoslavné církve patriarchy Porfirije, který je spojencem prezidenta Aleksandra Vučiće.
Sám prezident se sice pohřbu neúčastnil – oficiálně mu v tom prý zabránily pracovní povinnosti – přišel však jeho syn Danilo Vučić.
Jen těžko se hledají slova pro výroky a záběry, které ze Srbska přišly.
Jako by se snad zločiny Ratka Mladiće ani nikdy nestaly.
Jejich seznam je přitom až bolestně dlouhý. Obléhání kdysi sebevědomého Sarajeva, odstřelování tamních bezbranných civilistů, etnické čistky a vyhánění obyvatel. A pak je tu Srebrenica a vyvraždění osmi tisíc lidí.
Čtěte také:„Lidské safari“ v Sarajevu. Stříleli italští „víkendoví snipeři“ za peníze na civilisty?
Pohřeb a další události z posledních měsíců a týdnů dokazují jednu věc. Mezi Bruselem a Bělehradem neleží jen zhruba 1700 kilometrů, ale přímo hodnotový Mariánský příkop. Země usilující o vstup do Evropské unie vyjádřila hold muži zodpovědnému za nejhorší válečné běsnění od druhé světové války.
Vučić hraje na všechny strany
Připomeňme, že Srbsko vydalo Ratka Mladiće soudu až v roce 2011, a navíc velmi neochotně. Bylo veřejným tajemstvím, kde se před spravedlností ukrývá, vydržel to ostatně celých šestnáct let.
Od té doby Bělehrad udělal na cestě k evropské integraci jen pár váhavých kroků. Srbsko požádalo o vstup do Evropské unie v roce 2009, o tři roky později získalo kandidátský status. Jenže samotné přístupové rozhovory už léta váznou.
Z 35 kapitol se podařilo předběžně uzavřít jen dvě. Brusel Bělehradu vyčítá nedostatečné reformy v základních oblastech, jako jsou nezávislé soudnictví nebo právní stát. Další překážkou jsou vztahy s Kosovem, které by Srbsko mělo podle Unie narovnat.
Formálně sice Aleksandar Vučić tvrdí, že země do EU vstoupit chce, svými vlastními výroky to ale často zpochybňuje.
U moci se mezitím drží Aleksandar Vučić, politický veterán s autoritářskými tendencemi a pošramocenou pověstí. V době, kdy Ratko Mladić páchal zločiny, patřil mezi členy Srbské radikální strany podporující srbské jednotky. Působil také jako ministr informací v době, kdy byl srbským prezidentem Slobodan Milošević.
Jeho politická kariéra v posledních letech připomíná provazochodce, který se stůj co stůj snaží udržet na napjatém laně. Tu ho ovane vítr a on se přikloní k Moskvě a tvrdošíjně se odmítá přidat k unijním protiruským sankcím.
Co je za třemi tečkami se doví jen členové Voxpot Klubu.
Díky podporovatelům z Voxpot Klubu můžeme posílat naše reportéry do terénu a přinášet vám tak lepší zprávy, než jen to, co nabízí tiskové agentury.
