„Lidské safari“ v Sarajevu. Stříleli italští „víkendoví snipeři“ za peníze na civilisty?

Přezdívá se jim Romeo a Julie ze Sarajeva. Zatímco Admira Ismić byla Bosňačka, její přítel Boško Brkić bosenský Srb. V roce 1993, kdy kolem zuřila válka, se společně pokusili utéct pryč ze Sarajeva obléhaného bosenskosrbskými vojáky.

Když dvojice přebíhala přes most Vrbanja, ozvalo se několik výstřelů. Oba mladí lidé se skáceli na zem.

Boško Brkić zemřel okamžitě, Admira Ismić se k němu z posledních sil doplazila, aby ho mohla naposledy obejmout. Jejich těla ležela na mostě ještě několik dní.

Fotografie zavražděného páru obletěla celý svět a ukázala na tragédii nejen obléhaného Sarajeva, ale také nesmyslného válečného běsnění a maření nevinných životů.

Totožnost snipera, který tehdy stiskl spoušť, je dodnes neznámá.

Vraždění civilistů

Příběh dvou mladých zavražděných lidí nyní znovu ožívá. Stejně jako se vrací vzpomínky na krvavé obléhání Sarajeva – a na spekulace, že mezi odstřelovači byli také cizinci.

Milánská prokuratura zahájila vyšetřování případu, kdy movití Italové údajně platili členům bosenskosrbských jednotek, aby se k nim mohli přidat a odstřelovat civilisty.

A to, jakkoliv je to zvrácené, jen pro své potěšení, jako by byli na „lidském safari“.

Prokurátoři v čele s Alessandrem Gobbim se nyní pokouší zjistit, zda opravdu existovaly podobné „zájezdy“ do kopců nad Sarajevem a pokud ano, kdo byli oni Italové, kteří se jich účastnili.

Pokud je opravdu najdou, obviní je z vraždy s přitěžujícími okolnostmi.

Jejich vyšetřování vychází jednak ze zprávy bývalé primátorky Sarajeva z let 2021 až 2024 Benjaminy Karić, a také z podání, za kterým stojí milánský spisovatel a novinář Ezio Gavazzeni.

Byl to právě on, kdo ve vyšetřování sehrál klíčovou roli.

Zlomový moment

Poprvé si Gavazzeni přečetl o údajných „zájezdech“ v italském tisku už v 90. letech.

K případu se ale znovu vrátil až o mnoho let později, když zhlédl dokument Sarajevo Safari z roku 2022 od slovinského režiséra Mirana Zupaniče.

V dokumentu vystupují oběti nebo také bývalý srbský voják a kontraktor, kteří tvrdí, že skupiny lidí ze Západu jezdily odstřelovat sarajevské civilisty.

„Objevilo se tam svědectví páru, který přišel o své dítě v kočárku. Nebo člověka, který skončil na vozíku poté, co ho sniper zasáhl do zad,“ popsal novinář a spisovatel zlomový moment.

Podobná tvrzení ale srbští veteráni razantně odmítají.

Ezio Gavazzeni následně na vlastní pěst začal sbírat důkazy a snažil se proniknout do dění spojeného s krvavým obléháním Sarajeva. Tvrdí, že se mu postupně podařilo shromáždit dostatečné množství důkazů, které předložil právě milánské prokuratuře.

Podle jeho slov se do odstřelování zapojilo „mnoho, mnoho Italů“. „Byli tam také Němci, Francouzi, Britové. Lidé ze všech západních zemí, kteří platili velké částky, aby tam byli odvezeni a mohli střílet civilisty,“ tvrdí.

Podobní „turisté“ se prý setkávali v Terstu, kde nastoupili na palubu letadel společnosti Aviogenex na let do Bělehradu. Tam se údajně setkávali s bosenskosrbskými vojáky, kteří je sebou vzali do kopců nad Sarajevem.

Za „lovecký“ víkend údajně platili v přepočtu na aktuální kurz mezi osmdesáti a sto tisíci eury. Za střílení dětí se platilo ještě víc.

„Každý účastník zaplatil tolik peněz, za které byste si mohli koupit třípokojový byt na Piazzale Lotto (dražší čtvrť, pozn. red.) v Miláně. Je jasné, že to vyžadovalo velmi, velmi bohaté lidi,“ tvrdí Ezio Gavazzeni, který je nazývá „víkendoví snipeři“.

Zprávy o nich získal i přes někdejšího člena bosenské rozvědky, který už tehdy během války údajně předal informace o nejméně pěti Italech italským tajným službám.

Novinář a spisovatel podle svého tvrzení odhalil konkrétní jména. Ta nyní čeká výslech na milánské prokuratuře.

„Mluvíme o bohatých lidech s dobrou pověstí, byznysmenech, kteří během obléhání Sarajeva platili, aby mohli zabíjet neozbrojené civilisty. Odjeli z Terstu na lov lidí a pak se zase vrátili ke svými bezúhonným denním životům,“ zdůrazňuje.

Jedná se například o milánského byznysmena provozujícího kliniku estetické medicíny nebo Italy z Turína a Terstu.

Mezi svědky jsou oběti, zástupce slovinských tajných služeb nebo zraněný hasič. Ten vypovídal už během procesu se Slobodanem Miloševićem v Haagu, kde mluvil o „turistech“, kteří svým oblečením a zbraněmi vyčnívali nad vojáky.

Pozor na snipery

Sarajevo bylo během války v letech 1992 až 1995 odříznuto jednotkami v čele s Radovanem Karadžićem od okolního světa téměř čtyři roky.

Bylo to vůbec nejdelší obléhání města v moderních dějinách – delší než blokáda Leningradu během druhé světové války.

Během něj se tamní obyvatelé potýkali s nedostatkem potravin, léků, paliva i pitné vody. Pokud vyrazili ze svých domovů ven, hrozila jim smrt.

Na město neustále dopadaly granáty, na civilisty útočili odstřelovači z kopců, které město obklopují. Všude po Sarajevu byly nápisy „Pazi snajper“, tedy „Pozor na snipery“.

Své oběti si odstřelovači vybírali náhodně. Často stačilo být jednoduše ve špatnou chvíli na špatném místě. Střílelo se i na děti.

Hlavní sarajevské třídě se tehdy dokonce přezdívalo „alej sniperů“.

Odhaduje se, že zemřelo přes jedenáct tisíc lidí.