Šli jsme, abyste vy nemuseli. Film Melania připomíná tiktokové video

Dokumentární film Melania se klidně mohl jmenovat „Melania Trump looking at things“, nebo „Melania Trump neustále prochází honosnými chodbami a dveřmi, které jí někdo drží“.

Co si od filmu první dáma vlastně slibovala, se těžko odhaduje. 

Jeho hlavní význam zjevně spočívá v tom, že na něj firma Amazon miliardáře Jeffa Bezose dala v jiné éře těžko uvěřitelných 75 milionů dolarů. V kontextu miliard, na které si Trumpova rodina skrze návrat do Bílého domu přichází, jsou to ale vlastně drobné.

Film má být oslavnou ódou na slovinskou imigrantku Melanii, která to dopracovala až na první dámu nejmocnější země současného světa. Už podruhé – jak vám manželé Trumpovi nezapomenou několikrát během snímku zdůraznit.

Zaměřuje se na období několika týdnů před loňskou druhou inaugurací Donalda Trumpa. Skrze chvílemi skutečnou, chvílemi metaforickou pozlacenou fasádu, ale neustále prosakuje drsnější realita Trumpovy éry.

Manželčiny nápady

„Znovu naplňujeme amerického ducha nadějí a optimismem,“ říká Melania ve voiceoveru během jedné inaugurační plánovací schůzky. Vzletnou atmosféru okamžitě boří její manžel. 

„Víme, kolik lidí přijde?“ ptá se prezident, který by si kvůli velikost davů na svých akcích nechal koleno vrtat. U optimismu a naděje nezůstává ani první dáma, která se přítomných agentů Secret Service úzkostlivě ptá na zabezpečení celé akce.

Připomíná atentát na Trumpa z léta roku 2024 a dodává, že syn Barron kvůli němu nebude ochotný během inaugurace na veřejných prostranstvích ani vystoupit z auta.

Ve chvílích, kdy zrovna Donald Trump nevelebí svou ženu, je podobně fixovaný na velikost svých úspěchů. Poprvé se objevuje při telefonátu své ženě z Floridy do newyorské Trump Tower. Melanie se snaží být státnická, ale Trump jí přerušuje a chlubí se právě probíhající certifikací volebních hlasů v Kongresu.

„Opravdu by ses na to měla podívat. Vyhrál jsem každý klíčový stát,“ kasá se Trump své manželce a zní jako by pronášel jeden ze svých veřejných proslovů.

Melania Trump divákům neustále zdůrazňuje, jak vážně bere roli první dámy. Ilustruje to její zapojení do plánování inauguračních večírků.

„Tohle ještě nikdo neviděl,“ říká jí okázale jeden z asistentů a ukazuje pozvánku na večeři, na kterou Trumpovi následně pozvali především všechny technologické oligarchy, jejichž peníze jim umožnily se vrátit do Bílého domu. 

Důležitost Melanie pro celý proces má vykreslovat i její zásah do Trumpova inauguračního proslovu. Poradí mu, aby do věty, že jeho největším odkazem bude „role mírotvorce“, přidal „a sjednotitele“.

Trump nejprve vtipkuje, ať filmaři nikomu neukazují, že tenhle skvělý nápad byl z hlavy jeho manželky. Během samotného proslovu se na Melanii v danou chvíli s úsměvem otočí. 

Během inauguračního proslovu sedí Melania vedle svého syna Barrona. Blízké vztahy s rodinou jsou druhou nejvýraznější linkou filmu. Melania neustále zmiňuje, jak těžce nese smrt své matky – tak moc, že skrze ni rámuje i pohřeb exprezidenta Jimmyho Cartera.

O matce první dámy tu mluví i Melaniin otec Viktor Knavs. Film ho však nenechá mluvit příliš dlouho: vzpomínání na ženu Amaliju během pár sekund opět přeruší předabovaný hlas Melanie.

Best of klasika

Podobně nedotažené jsou scény, které mají divákům poodhalovat emocionalitu první dámy.

Ve chvíli, kdy interiérová designerka Tham Kannalikham podílející se na inauguraci s povděkem popisuje, jak se v útlém věku přestěhovala z Laosu do USA, z jejích slov vás vytrhne pohled na Melanii Trump – obrací se na filmaře s pohledem, který jasně říká „točte to, to je skvělý materiál“.

Polidšťující má být také schůzka s Avivou Siegel, izraelskou rukojmí propuštěnou z Gazy, která usilovala o propuštění svého taktéž uneseného manžela. Za povětšinou nehybným obličejem Melanie Trump se emoce čtou těžko. Divákům proto zkouší pomáhat náhlé vzedmutí srdceryvné hudby.

Soundtrack je pak důvodem, proč snímek chvílemi nepůsobí moc dokumentárně. U některých scén si budete nevyhnutelně říkat, že jsou tu především proto, aby Melanie v černých brýlích za zvuku svých oblíbených písní vystupovala z auta nebo letadla a tvářila se světově.

Celý film vlastně působí, jako byste někomu dali desítky milionů, aby o sobě natočil fanouškovské video na TikTok.

„Ten soundtrack vybírali z nějakého Best of vážná hudba, ne?“ šeptá mi v kině s posměchem kolegyně Patricie Bártová. Chvíli na to sledujeme jeden z hudebních klimaxů filmu: manželé Bidenovi opouští vrtulníkem Bílý dům za zvuků předehry Straky zlodějky od Gioacchina Rossiniho.

O chvíli později Melania Trump divákům sděluje, že hodlá „pozvednout úlohu první dámy“. Rádoby vážnost jejích slov podkopává v tu chvíli se rozjíždějící beat tracku Chase od Giorgia Morodera.

Možná to byl lehce ironický záměr. Jindy je se ale hlubší úvaha za použitou hudbou hledá hůře. Boléro od Maurice Ravela je jistě krásná skladba, ale když ji použijete jako podkres Trumpovy opulentní druhé inaugurace, slavné virblové ostinato snadno získává nepříjemný militaristický až fašistický podtón.

U novějších songů to ale není o moc lepší. „War, children, it's just a shot away!“ zpívá Mick Jagger v Gimme Shelter – skladbě, kterou si Melania Trump zvolila jako doprovod „cool“ úvodních záběrů na trumpovské floridské sídlo v Mar-a-Lago.

Asi se vůbec nezamyslela nad tím, jak temně to v kontextu reality Trumpova druhého funkčního období může vyznít.

„Sladké sny,“ loučí se filmaři s Trumpem, když jde spát v Bílém domě po své druhé inauguraci. „Yep!“ opáčí rozzářený prezident. Myslíte si, že se mu už první den po návratu zdálo o tom, jak jeho federální agenti střílí Američany v ulicích, zatímco celý svět spekuluje, jak blízce byl napojený na sexuálního predátora Jeffreyho Epsteina?