„Špinavý Žid, který řídí migraci.“ Jak nacistická propaganda ovládla manosféru

Nikoho s alespoň decentním screen timem nemůže nedávný dokument V nitru manosféry kdovíjak překvapit. Novinář a filmař Louis Theroux v něm vede krátké rozhovory s odpornými muži, kteří baží po pozornosti – a vědí, že na internetu jim ji nejlépe zaručí pobuřující obsah.

Samozvaní alfasamci tak celé dny natáčí misogynní a motivačně-ponižující videa, mezi nimiž svému publiku podsouvají všelijaká investiční šméčka. Ztraceným chlapcům z bohem zapomenutých míst slibují, že se i oni budou brzy prohánět po ulicích Miami s auťákem plným modelek. Lambo si ale ve skutečnosti pořídí pouze ti na vrcholku staré dobré pyramidové hry.

Tuhle tvář manosféry za dobrou dekádu s incely a šovinistickými influencery už dobře známe. Snímek od Netflixu přesto přináší něco nového. Hrdinové nevětraných pokojíčků v něm nepěstují pouze předsudečnou nenávist k ženám či queer lidem. Hrdě se hlásí také k antisemitismu.

„Světu vládnou lidé, kteří s námi nemají dobré úmysly,“ vysvětluje Therouxovi čtyřiadvacetiletý influencer Ed Matthews. „Židé,“ opáčí s klidem na dotaz, koho myslí.

„Jebat Židy,“ vykřikuje před kamerou stejně starý Brit, který vystupuje jako HSTikkyTokky. Žid v dokumentu slouží i jako univerzální nadávka. Když se Theroux nelíbí fanouškům americko-sudánského podcastera Myrona Gainese, v komentářích livestreamu ho obratem označují za „špinavého Žida“. Dokumentarista, jakkoliv na tom nezáleží, Žid není.

Antisemitismu se ve snímku vyvaruje snad jen čtyřicetiletý Justin Waller. I ten se ale letos v lednu účastnil večírku, jehož videozáznam vyděsil i širokou veřejnost. V miamském klubu se pařilo na píseň od rappera Ye (Kanye West), která oslavuje Adolfa Hitlera. Zakřičet Heil Hitler a zahajlovat si na ni přišla parta v čele s nejznámějším misogynem současnosti Andrewem Tatem. I devětatřicetiletý muž, aktuálně zadržený a obviněný ze znásilnění či obchodu s lidmi, historicky šířil antisemitské konspirace či zpochybňoval holokaust.

Nick Fuentes rozhlašuje, že za všechny války na světě mohou Židé a Hitler byl sice pedofil a pohan, ale taky fakt cool.

V Miami tuhle partu korunoval podcaster Nick Fuentes, který už se nemaže ani s žádnými jinotaji. Sebevědomě rozhlašuje, že za všechny války na světě mohou Židé a Hitler byl sice pedofil a pohan, ale taky fakt cool. Jeho nekonečné streamy bývají plné úvah o židovském spiknutí, „židovskou mafii“ vinil i z předchozího zatčení Tatea, který se svým poukazováním na „matrix“ měl stát nepohodlným.

Otevřeně rasistický a antisemitský program udělal ze sedmadvacetiletého Fuentese jednu z nejpopulárnějších postav současné americké pravice, o jejíž post-trumpovskou budoucnost se aktuálně bojuje. Samozvaný „hrdý incel“ si ji společně se svou družinou groyperů – extrémně online nácků, kteří navazují na 4chanové alt-right trolly – představuje mnohem víc bílou, patriarchální a křesťanskou. To přitom zase začíná znamenat ne-židovskou.

„Buďto jsi katolík, nebo jdeš s Židy,“ říká jasně podcaster.

Nacistická propaganda? Nepoznáte vtip

Nejde přitom o výstřelky pár prominentních šmejdů, jejichž živobytí stojí na zlobě a skandálech. Antisemitské názory skutečně sdílí nezanedbatelná část populace Spojených států, jak ukazují i výzkumy veřejného mínění. Nejčastěji se k nim hlásí právě publikum lidí jako Gaines, Tate či Fuentes, tedy mladí pravicoví muži.

Čtvrtina voličů Republikánské strany pod padesát let označuje svoje vlastní postoje za antisemitské, ukázalo na konci loňského roku šetření mezi Republikány od konzervativního Manhattan Institute. Přes polovinu jich pak soudí, že se holokaust nestal či jej historici zveličují. Pro starší Republikány a konzervativní ženy to platí méně často.

Že na antisemitské argumenty celkově ve Spojených státech slyší výrazně víc mladí lidé, zjistil také výzkum Yale Youth Poll. Zároveň upozornil na ideologickou propast. Mnohem častěji souhlasí s antisemitskými výroky mladí lidé, kteří sami sebe označují za konzervativní či extrémně konzervativní. Mezi extrémně konzervativními alespoň s jedním ze tří antisemitských výroků souhlasily dvě třetiny z nich, nejvíc ze všech demografických skupin.

Zásadnější proměny veřejného mínění mají vždy více důvodů. Podstatnou roli v tomhle příběhu každopádně hraje groyperifikace pravice, jak to nazval publicista John Ganz. Pravičáci pod 40 let se podle něj každý den ve skupinových chatech či discordových skupinách koupou v groyperském obsahu, který si postupně berou za svůj.

Na Telegramu vedení mladých Republikánů se oslavuje Hitler, otroctví, uvažuje se nad posíláním odpůrců do plynových komor či se probírají jejich „židovské“ vlastnosti.

Jak loni na podzim ukázala investigativa deníku Politico, na Telegramu vedení mladých Republikánů se oslavuje Hitler, otroctví, uvažuje se nad posíláním odpůrců do plynových komor či se probírají jejich „židovské“ vlastnosti. Viceprezident JD Vance tuhle partu mezi 24 a 35 lety omluvil jako děti, které dělají blbé vtipy. Podobný humor nicméně pěstuje například i buňka mladých Republikánů v New Yorku.

Nastávající elity přitom dostávají extremistický obsah i do nejvyšších míst, jak ukazují oficiální sítě Bílého domu či ministerstev. Na nich se objevují aluze na Ein Volk, ein Reich, ein Führer, nenápadně oslavují kanonické vyznavače nadřazenosti bílé rasy z domácí provenience, běžnou se stala oslava násilí na migrantech.

Groyperská propaganda se rozlévá do světa zespoda a svrchu. Stává se přitom součástí internetu i pro docela běžné mladé lidi, kteří nemusí mít tušení o jejím extremistickém jádru.

Ukazuje to například příběh memů, jako je Agartha. To je označení pro mytickou říši, kterou pod Himalájem jako původní domovinu Árijců hledala i výprava, za níž stál šéf gestapa Heinrich Himmler. Nenašel ji, Agartha se nicméně i dnes těší živému zájmu.

Na první pohled nevinná estetika podzemního města plného modrookých blonďáků totiž dovoluje, aby se nacistická propaganda šířila i na největších platformách, kde by hákové kříže vedly k okamžitému zablokování účtu. Po milionech zhlédnutí všemožných editů na Instagramu či TikToku doputovala Agartha až na oficiální účty Trumpovy administrativy, která si zemi zaslíbenou představuje jako „Vánoce po masové deportaci“.

Bílý dům odmítl, že by měl příspěvek ezo-nazi kořeny. Někteří ale tuší, jak se věci mají. Zasloužilí náckové i v Evropě proto oslavují, jak se ještě nedávno okrajovým podivnostem podařilo dostat do digitálního mainstreamu. „Co bylo před patnácti nebo dvaceti lety jen pár apokryfních videí na YouTube a torrentech s PDF soubory, dnes oslavují miliony lidí,“ slaví Martin Sellner, klíčová postava německy mluvící krajní pravice.

Pro mladé a zatím neznalé aspiranty nacismu sepsal text, kde roli mytických zemí vysvětluje. Agartha či Hyperborea podle něj představují logickou touhu odcizené společnosti: „místo bez přistěhovalců, bez pocitu bílé viny, bílá Wakanda“. Pedagogická chvilka prominentního propagátora evropské remigrace ale stojí za pozornost kvůli něčemu jinému.

Sellner v ní zaprvé upozorňuje – patrně napůl ironicky –, že ze všech ukázek soudobé videotvorby o Agarthě odstranil symboly, které zapovídají rakouské a německé zákony. (V editech se běžně objevuje i karikatura chamtivého Žida). Zadruhé s pozoruhodnou otevřeností pojednává o důležitosti humoru v současné extrémistické komunikaci.

„Memy, hudba, humor a ikony vytvářejí silnější identitu než myšlenky a teorie,“ píše Sellner, který se sám od někdejšího lepení svastik k synagogám přesunul k digitálnímu organizování kolem myšlenek nucené remigrace, jak se dnes eufemicky říká plánům na etnické čistky. Digitální produkci krajní pravice přitom nazývá „nekorektním dopisem z Bradavic,“ za nímž se skrývá fascinující svět pro zasvěcené. Mezi ně přitom najednou patří i znuděný teenager, kterého na začátku jen zaujala nevinná Agartha.

Náckovský praktik se tak v podstatě shoduje s teoretiky digitální radikalizace. I oni zdůrazňují roli memetické nápodoby, která na začátku připomíná běžné žonglování s různými templaty, aniž by účastníci na začátku museli chápat původní ideologický kontext. Ten se nicméně postupně vyjevuje.

Klíčovou roli přitom hraje humor. Veselí přece všechny spojuje. A tak HSTikkyTokky v dokumentu jen dělá vtipy na to, že se o Židech nesmí mluvit, písni s vysamplovaným Hitlerem se musí zasmát každý, vyprovokovat novináře, aby psali do Bílého domu dotazy o Agarthě, je samo o sobě přece k popukání. Lidé se chtějí bavit a influenceři či administrátoři účtů jim nabízí zábavu – a maximálně jen kladou důležité otázky, jak vědí i čeští či slovenští napodobitelé Fuentese či Sellnera.

Trollení a politický humor naší doby má schrödingerovskou povahu. Autoři mohou své sdělení vždy popřít, protože si přece dělají jen legraci.

Nedávno se krajně pravicová scéna sešla v Praze, kam dorazila i známá tvář slovenské fašistické scény Lívia Pavlíková. Po boku nastupující české influencerky Nikol Valdské vysvětlovala, že migraci – kromě mnoha dalšího – řídí Židé. Besedu přitom organizovali noví zaměstnanci ministerstva životního prostředí Adam Šejna a František Kubásek. Druhý jmenovaný bavil sál uvedením Valdské jako „ultrapravicové antisemitky“. Valdská podle serveru Page Not Found své antisemitské výlevy ze sítí v poslední době smazala, protože by patrně ráda do politiky, s čímž jí pomáhá předseda vládních Svobodných Libor Vondráček.

Šejnu s Kubáskem si jako influencery-kádry vytáhli do svého resortu Motoristé. V Česku má strana k humorně-trollícímu stylu politiky nejblíž, když zejména skrze Filipa Turka vyrostla v koutech internetu, který se zaklíná nekorektností a bojem za svobodu projevu. Sám čestný prezident Turek se přitom rád obklopuje nacistickými memorabiliemi a vtipkuje o židobolševismu či holokaustu. Pohodlnými místečky pro dva své příznivce dali Motoristé po vzoru Bílého domu všem tuzemským groyperům najevo, že i oni jednou mohou dostat za svá videa a memy pořádnou odměnu.

Čtěte také:PULS | „Muži si za to mohou sami.“ Proč maskulinitu vnímáme jako něco negativního?

Trollení a politický humor naší doby má schrödingerovskou povahu. Autoři mohou své sdělení vždy popřít, protože si přece dělají jen legraci. Pokud někdo jejich vtipy o Hitlerovi či Židech bere vážně, dívá se na ně s podezřením, potom pohrál, protože nechápe legraci.

A pokud náhodou vznikne větší společenské haló, potom to vypovídá o naší hyperkorektní době, ve které by už Česká soda neprošla, jak zní známé klišé.

Všichni zároveň mrkají na své lidi. Humor má totiž pro politické útoky obzvláště příhodnou vlastnost. Jak svého svého času popsal Sigmund Freud, pomáhá obejít vnitřního soudce. Člověk si může užít nenávist či ponižování na úkor někoho třetího, přesto zůstat slušným člověkem. Mezitím se ale posouvají hranice přijatelného – a pod maskou klauna čeká vážná tvář.

Židovstvo rozkládá společnost pornem i Instagramem

Tahle scéna za vším trollením prožívá smrtelně vážně zejména údajný civilizační úpadek. Ctihodné bílé civilizaci jej v jejich očích působí migranti, queer lidé, levičáci, neziskovky a další paraziti. Hrozí zánik Západu, což představuje možná nejklasičtější téma moderního konzervativismu, které konzervativci variují už od francouzské revoluce. Oporu původně nacházeli v obraně trůnu a oltáře, ve druhé polovině 19. století se ale začínají obavy z úpadku snoubit s pseudovědeckým rasismem. Abstraktní rozklad civilizace – zhoubný vliv kapitalismu, sekularismu, liberalismu či masových médií – se zhmotňuje do konkrétních viníků, kteří se v té době k nelibosti reakcionářů emancipovali: Židů.

Moderní antisemitismus se vždy lišil od misogynie či rasismu proti nebílým lidem. Židé nemají pověst hloupých divochů, které je potřeba ovládnout. Naopak jim antisemité od konce 19. století připisují nebývalý vliv, který musíme v první řadě odhalit. Odtud pramení konspirační smýšlení. Bez něj hrozí, že včas nezachytíme machinace, které vedou civilizaci do propasti.

Čtěte také:Žádný byt nemá být prázdný, říká o frustraci mladých španělský architekt

Představy o spiknutí zůstávají živé dodnes. Židovstvo aktuálně řídí zejména migraci a Velkou výměnu obyvatel, která má zbavit bílé lidi jejich původní domoviny. V jednom z tweetů téhle „pravdě“ přitakal i nejbohatší člověk světa a zastydlý groyper Elon Musk. Zdánlivě to odporuje rozšířené obavě, že antisemitismus na Západ dnes dovážejí zejména muslimští migranti. V konspiračním výkladu ale platí migranti jen za pěšáky, které na cestu posílá skrytá – židovská – ruka. Na neslavném pochodu amerických neonacistů v Charlottesville se v roce 2017 ostatně skandovalo právě „Židé nás nenahradí“.

Pod palcem má Židovstvo ale i sociální sítě či pornografii, jak pravidelně pro své statisícové publikum rozkrývá Myron Gains, též autor knihy Proč si ženy zaslouží méně. Instagramem i PornHubem mají cíleně rozkládat společnost, ze které chtějí udělat tupé gojimské stádo. (Gój, hebrejské označení pro ne-Židy, se stalo v posledních letech na internetu také masově používané, často s antisemitským podtextem, který si část lidí k radosti pravicových extrémistů pořádně neuvědomuje.)

Influenceři ale nabízí všelék. Cvičit, proinvestovat se od zaměstnaneckého otročení k finanční nezávislosti… a zbavit se Židů, kteří slovy Fuentese představují „největší překážku [národního/společného zájmu]“.

Matrix je židovský

„Antisemitismus je socialismem hlupáků,“ říkala evropská levice na konci 19. století. Narážela tím na to, že antisemitismus představuje zparchantělou teorii moci. Dokáže totiž odpovědět na otázku, proč se člověk cítí bezmocný a svět pro něj nefunguje. Nedojde přitom oproti levici k materiálním nerovnostem a strukturálnímu útlaku, ale k vševysvětlujícímu židovskému spiknutí.

Pro manosféru to perfektně funguje. Popularita Tatea či Gainese stojí na tom, že se prodávají jako red pill. Odhalují, jak to doopravdy chodí. Proč si nemůžeš najít holku. Proč tě štve práce. Proč máš málo a někteří hodně. A mají jasnou odpověď: může za to matrix. Poznání jeho skutečné – židovské – povahy představuje poslední červenou piluli.

Využívají přitom toho, že materiální podmínky našeho světa konspiračnímu výkladu přímo nahrávají. „Když se vyprávění, která o světě šíří elity, zdají být v rozporu s prožívanou realitou, antisemitismus čeká na svou příležitost. Je to latentní diskurs, který se může aktivovat jako součást širší skepse vůči elitám, vůči odbornosti a vůči institucím,“ říká historička Suzanne Schneider.

To ilustruje i Therouxův dokument. Autor v jeden moment hovoří s mladými muži, kteří se hlásí k učení soudobých alfa samců. Mluví o příslibu bohatství, jemuž ale brání všudypřítomný matrix, aby z jednoho z nich vypadlo, že poslední týdny nemá kde bydlet, žije ve svém autě. Tahle nespravedlnost přece musí být něčí vina. Jak přitom ukázal historik Götz Aly, i německý antisemitismus měl jeden z kořenů v touze po větší sociální rovnosti.

Spoustě lidí se ani dnes nežije dobře. Třou bídu s nouzí a nevidí smysl, zatímco na svých telefonech sledují, že si někteří užívají vskutku velkolepé a stále koncentrovanější bohatství. Skutečná změna přitom pro hodně lidí působí jako nemožná. Mají pocit, že systém funguje jen pro ty nahoře, liberálové a levičáci přitom marně hledají populární anti-elitní jazyk a řešení.

Politický střet se naopak stále víc vykládá skrze kulturu, rasu či civilizační střet. Část lidí nakonec skončí u antisemitismu, který jim servírují reakcionářské digitální kádry. Ať už antisemitismus hlásají z kruté legrace nebo zlého přesvědčení, daří se jim ho šířit v rozsahu, který by před pár lety byl nepředstavitelný.