Středověk neskončil? Jak se doopravdy žije ženám, kterým vládne Tálibán

Zákaz mluvení na veřejnosti, zákaz vzdělávání, zákaz pracovat, zákaz chodit do zaměstnání. Role ženy je pod vládou Tálibánu redukována na péči o dům a rodinu.

A když už je nutné, aby dotyčná vyšla ven, je zahalená do modré burky.

Afghánská populace čítá okolo čtyřiceti čtyř milionu lidí, z nichž tři čtvrtiny žijí na venkově, často ve velmi chudých podmínkách. Zemi ale její konzervativnost nediktuje rozdělení na venkov a město.

Vládnoucí hnutí Tálibán vzešlo z prostředí etnika Paštúnů, jejichž životy jsou narýsovány nepsaným etickým kodexem paštúnválí. Kodex ovlivňuje myšlení a jednání jak na veřejnosti, tak v soukromí.

Paštúnválí je velmi konzervativní, a právě jeho hodnoty jsou skrze vládnoucí hnutí Tálibán diktovány jiným etnikům a náboženským skupinám Afghánistánu.

Kromě Paštúnů v zemi žijí Tádžikové, Uzbekové, Hezárové a různé pamírské národy jako například Váchánci. I členové těchto etnických skupin se k Tálibánu přidávají – častějším důvodem než ideologie je však holá skutečnost, že potřebují práci.

Na některých kontrolních stanovištích v nepaštúnských oblastech tak roky sedí stejní vojáci jako za republiky, jen nášivky na jejich košilích nahradila vlajka Tálibánu.

Samozřejmě se najde konzervativní Uzbek, stejně jako liberální Paštún, ale etnicita hraje ve zdejší víře zásadní roli. Tvrdé zastání tradičního uspořádání navíc nenajdeme jen mezi paštúnskými muži – ženy vychovávané v paštúnválí drží tradici a předávají jina své dcery.

Paštúnka žijící v hlavním městě tak bude fungovat pod diktátem konzervativního životního stylu, zatímco Váchánka žijící v nejodlehlejším venkově v horách bude smýšlet liberálně a takřka evropsky.

Na ulicích i trzích větších i menších měst se proplétám hlavně mezi muži, ale žen není ve veřejném prostoru ani zdaleka málo. Míjí mě samotné i ve skupinách, v burkách, černých nikábech, černých i barevných šatech.

Někdy nevidím ani kousek kůže, jindy celé usměvavé tváře. Zákaz mluvení na veřejnosti, který Tálibán nedávno vydal, jako by neexistoval.

Ptám se na něj jednoho z prodejců, co právě dohovořil se zcela zahalenou ženou, která si pro rozhovor uprostřed tržiště burku sundala. Tváří v tvář se smlouvá lépe.

Nezakázal Tálibán ženám na veřejnosti mluvit? „Jo, to řekli,“ poškrábe se obchodník zamyšleně na bradě. „Ale na to asi všichni kašlou.“

Kdo nastoupí po nás

Při vstupu do kanceláře státní letecké společnosti Arianna sedí za přepážkou dva muži. Když se otočím doprava, za další přepážkou vidím pět žen.

Zamířím k nim, aby vyřešily můj požadavek. Když se vše blíží ke konci a nadchází čas závěrečných zdvořilostí, nakloním se k jedné z nich. Stejně jako ostatní má šátek a výrazně nalíčený obličej, do kterého jí padá pár odkrytých vlasů.

„Myslela jsem, že ženy nemůžou pracovat. Jak to je?“ ptám se. Okamžitě ztiší hlas.