Tajné námluvy. O čem jednají Trumpovi lidé s kubánským režimem

Už několik nocí v řadě ozařují Havanu světla svíček a ohňů. Noční ticho prořezává bušení do hrnců a pánví, tedy takzvané cacerolazo, kdy lidé vytváří co největší hluk, aby vyjádřili svůj nesouhlas.

S čím nesouhlasí? S častými a mnohohodinovými výpadky elektrického proudu – a také s komunistickou vládou.

Do potíží se kvůli hospodářskému embargu a létům špatné správy dostala vůbec největší tepelná elektrárna na Kubě. Na ostrov zároveň dopadá letošní americká ropná blokáda, vedoucí k nedostatku paliv.

Kubáncům dochází trpělivost.

Menších výpadků je víc a víc, jeden rozsáhlý ponořil do tmy sedmdesát procent ostrova. Kubáncům tak dochází trpělivost.  

První spontánní protesty odstartovaly v pátek 6. března v Havaně a postupně se rozšířily do provincií Matanzas, Santiago de Cuba i dál. Zaznívaly při nich hesla jako „pryč s komunismem“ nebo „pryč s revolucí“. 

„Protestů na Kubě probíhá docela hodně. Celková nálada ve společnosti je směsicí zoufalství a velkého očekávání, co se stane,“ komentuje pro Voxpot současnou situaci z Havany kubánský disident a aktivista Manuel Cuesta Morúa.

Čtěte také: „Žijeme ve tmě.“ Kubánský disident popisuje hloubku tamní krize

Jde tak o jednu z nejrozsáhlejších vln protestů za poslední léta. Vyjít do ulic na ostrově vyžaduje odvahu – represivní režim všechny náznaky nesouhlasu nebo demonstrací potlačuje už v jejich zárodku. 

„Moje zkušenost je taková, že lidé mají velký strach protestovat. Videa z demonstrací, která se dostala na veřejnost, jsou natáčena za naprosté tmy. Lidé nechtějí riskovat, protože ví, že by byli zatčeni,“ popisuje Voxpotu kubánský novinář Alfredo Herrera Sánchez, který žije a pracuje v Madridu a nedávno se z ostrova vrátil.