Tank, šeříky i Kaťuša. Z Letné se k výročí konce války stala malá Moskva

„Dnes říkají, že nás osvobodili Američané, a ne Rusové. Tvrdit něco takového je naprosto šílené a strašné. Ještě to ládují do těch mladých…,“ říká mi zaníceně starší žena s šeříkem v ruce.

„Lidé tehdy Rusy milovali a ani nemohli jinak, po těch všech hrůzách, co, se tu děly za protektorátu,“ pokračuje klidným hlasem a neskrývá své pohoršení nad údajným přepisováním dějin a nevděkem vůči sovětských obětem.

Téma je pro ni ostatně aktuální. Šedovlasou dámou totiž není nikdo jiný než Anna Hogenová, profesorka filozofie na Karlově univerzitě. Tam mimo jiné přednáší i na Pedagogické fakultě budoucím učitelům společenských věd.

Čtěte také: Láska za statisíce rublů. Jak fungují influenceři placení Ruskem

Těžkou hlavu jí však nedělá jen reflexe minulosti, nýbrž i současnosti, zejména okolo války na Ukrajině. „Rusové tam sice vtrhli a porušili tím právo, ale já je chápu,“ vysvětluje a vyjmenovává mi kremelskou propagandou ohrané narativy, z nichž mnohé byly vyvráceny: údajné vraždění lidí v Oděse i zabíjení ruských holčiček. Jak zjistím později, podobná tvrzení dnes uslyším ještě vícekrát.

Osvobození Donbasu

Některé profesorčiny odpovědi kvůli okolnímu hluku zaznamenávám na diktafon jen s obtížemi. Na pražském Klárově je totiž v pátek 9. května nezvykle živo. Vlaje tu nespočet sovětských, ruských a českých vlajek, nechybí ani transparent „Zastavme fašismus“ anebo velká podobizna slavného komunisty Julia Fučíka zavražděného nacisty.

Zdejším prostranstvím se pak linou tóny sovětských vítězných šlágrů i radikální výkřiky řečníků na pódiu. „Dnes kdejaký hlupák vykládá, že se Praha osvobodila sama,“ hlásá do mikrofonu na tribuně bývalý místopředseda KSČM a zarytý stalinista Josef Skála a následně dodává rusky: „Spasibo!“

Ačkoliv má být akce věnována osmdesátému výročí osvobození Československa od nacistické okupace, historie se tu při každém kroku prolíná se současnými problémy a všeobecnou nespokojeností se směřováním země: přepisování dějin, patolízalství k Bruselu, agresivní postoj Západu vůči Rusku nebo „fašismus“ na Ukrajině. To vše se ozývá z úst účastníků, s nimiž se dávám do řeči. 

Spojuje je nedůvěra k médiím, samotnému systému i sympatie k Moskvě. „Měli jsme víc suverenity pod Sovětským svazem, než máme teď pod Evropským svazem,“ líčí mi své postoje zarostlý muž v teplé modré bundě, který se mi představuje jako Semi. V Česku se podle něj znovu vynořuje fašismus, a to nejen militarizací zdejší společnosti, ale i podporou Ukrajiny, dodává a pouští se do čistě kremelského výkladu příčin války na Ukrajině.

Za mír a proti fašismu!