Zabrzdit Teslu. Jak vypadá německý vzdor proti Muskově gigatovárně

Grünheide znamená v překladu Zelené vřesoviště. Sotva desetitisícovou braniborskou oblast dlouho charakterizovaly husté lesy, jezera a všudypřítomný klid hraničící s nudou.

Jdu po silnici, podél které se tyčí vysoké stromy. Ve vzduchu voní tlející listí, mech a půda nasáklá vodou. Včera dost pršelo. Že se blížím k cíli, poznávám jednoduše: na odpočívadle u silnice parkuje policejní dodávka, u které postává muž v uniformě.

Na kraji lesa pak mezi stromy vyrostly přístřešky, v jednom z nichž posedává několik mladých lidí. Tady to začíná – okupace lesa, snaha ochránit staleté stromy před dalším kácením, které má přijít s rozšířením obří fabriky automobilky Tesla. 

Za potlesku zemské vlády v Grünheide vyrostla gigatovárna firmy nejbohatšího člověka světa Elona Muska. A výrobce elektromobilů je od té doby spojovaný s různými kontroverzemi včetně potenciálního znečišťování podzemních vod a rozsáhlého odlesňování.

Blokáda bagru

„Tady se připravuje snídaně a támhle se každé ráno scházíme, abychom si prošli plán dne,“ provádí mě zabláceným lesem mladý muž s rozcuchanými kudrnatými vlasy. Své pravé jméno mi neřekne.

„Pro tyto případy používám přezdívku Kafka. Je to můj nejoblíbenější spisovatel.“

Následuji tedy Kafku a rozhlížím se kolem sebe. Ve větvích stromů vyrostlo malé město z dřevěných domků – každý z nich nějak přezdívaný.

„Největšímu domku říkáme Happy Tree Friends. A tenhle se jmenuje Ganz Oben, což v němčině znamená ‚Úplně nahoře‘,“ překládá Němec a ukazuje na jedno ze stavení umístěných vysoko nad hlavami.

Z příbytků visí různé vlajky i hesla. Třeba „ruce pryč z Konga“, kvůli kritice těžby lithia v Demokratické republice Kongo.

Dole mezi kmeny jsou rozestavěné stany a také společné zázemí. Třeba polní kuchyně s velkým nápisem „vegan“ nebo týpí, kde se posedává i cvičí jóga.

Na vysokém trojnožci drží protestující stráž. „Když odsud někdo hodně nahlas zapíská na píšťalku, znamená to, že je tu policie a začíná vystěhování.“

Z jednoho z domku postaveného vysoko nad zemí zrovna slézá mladá žena s kratšími blonďatými vlasy. Pozdravíme se. Má na sobě pevné boty a oblečení do lesa, stejně jako všichni ostatní. 

Kdybychom tu nebyli, les je dávno pokácený.

V lese se skupina zabydlela už na konci zimy – někteří tu žijí klidně celé měsíce, jiní přijíždějí jen na pár dní. Spojuje je nejen snaha ochránit les v ohrožení, ale také potřeba upozornit na praktiky rozpínající se automobilky.

„Nemohu mluvit za všechny, ale řekl bych, že většina z nás nemá absolutně nic proti pracovníkům Tesly ani proti dřevařům. Víme, že oni nepředstavují skutečný problém – oni zase chápou naše stanovisko. Kdybychom tu nebyli, les je už dávno pokácený,“ krčí rameny Kafka.

Momentálně les okupuje asi dvacet lidí, což je o něco víc než obvykle. Koná se tu totiž desetidenní festival Wasserwald-Tage, program plný workshopů, debat nebo třeba koncertů. A samozřejmě protestních akcí, kterých se účastní lidé z různých environmentálních iniciativ.

„Vidíš ty fialové třpytky na zemi?“ ukáže Kafka na třpytivé stopy na udusané lesní cestě. „Někdo asi nechtěl, aby mu mohli odebrat otisky prstů,“ prohlásí. 

Pomalu přicházíme k oplocenému pruhu čehosi, co byl ještě přednedávnem les. Teď je to jen rozoraná hlína, na níž co pár metrů leží zbytky stromů a jejich spletité, vyvrácené kořeny. Uprostřed pokáceného pásu stojí bagr a kolem něj několik policistů.

Zaostřím na oranžový stroj: posedává na něm trojice maskovaných osob, která bagr obsadila a odmítá ho opustit. Tak proto ty třpytky. 

Jejich akce, která – alespoň pro dnešek – zamezila další stavební práci, přivolala několik policejních vozů. Trvat bude ale ještě hodiny, aktivisty a aktivistky musí z mašiny podle pravidel dostat jedině „Klettercops“, jednotka se speciálním lezeckým náčiním.

„Moc jim nehrozí, dostanou možná pár dní veřejně prospěšných prací nebo nějaký peněžitý trest,“ mávne rukou jeden z přihlížejících. Na show se přišlo podívat prakticky celé lesní městečko – mladí lidé s maskovanými obličeji pouští z reproduktoru hudbu a pokřikem komunikují s kamarádstvem na bagru.