Trump naplňuje hrozby. Je na řadě Írán?

Do nového roku vstoupil Írán v sevření vnějších i vnitřních hrozeb. Zatímco protesty, vzešlé z prostředí bázárů jako vzdor vůči zhoršující se ekonomické situaci, dávno zaplnily ulice země tisícovkami lidí, na druhé straně zeměkoule hrozí zemi dalším zásahem americký prezident Donald Trump.

Ten během návštěvy izraelského premiéra Netanjahua v letovisku Mar-a-Lago prohlásil, že v případě obnovy íránského jaderného programu a výroby balistických střel může Izrael očekávat americkou pomoc v zásahu proti islámské republice.

O několik dní později zazněly východním směrem další hrozby: Trump varoval Írán, že v případě „zabíjení mírumilovných protestujících“ přijde na jejich pomoc. Doslova řekl, že má „nabito a připraveno k akci.“

V prvních dnech nového roku nemusel brát Teherán projev amerického prezidenta natolik vážně. Po událostech ve Venezuele ale postoj nejspíš přehodnocuje.

Od Ronalda Reagana v roce 1988 až do Trumpova příchodu na Írán žádný americký prezident nezaútočil. Právě Trump ale ukázal, že se podobných zásahů, zejména když přichází po opakovaném varování, nebojí.

V roce 2020 tak došlo k zavraždění íránského generála Kásima Sulejmáního, loni v červnu pak přišly americké útoky na jaderná zařízení na konci dvanáctidenní války Íránu s Izraelem.

Letošní odstranění venezuelského lídra Nicoláse Madura přišlo ve chvíli, kdy je íránské vedení zranitelné nejen kvůli rozsáhlým protestům, ale také prodyšnosti íránské obrany, kterou odhalila krátká válka s Izraelem.

Ačkoliv by byla akce ve stylu venezuelského zásahu v Íránu výrazně náročnější, není pochyb, že právě Venezuela přinesla ajatolláhům i generálům podněty k zamyšlení.

Pro a proti intervence

Íránské vedení, zastupované nejvyšším vůdcem Alím Chámeneím, se zatím nezdá být otevřené vyjednávání. Americká operace ve Venezuele by přesto mohla dosáhnout zpomalení nebo odložení dalšího postupu v jaderném programu – alespoň dokud zůstane Trump u moci.

Může ale zaúčinkovat i opačně a dovést Íránce k přípravám na válečné scénáře. Íránské vedení tak bedlivě pozoruje, co se bude v Latinské Americe dít. Zůstane u moci viceprezidentka? Bude režim kompletně vykořeněn a nahrazen novou správou, jako se stalo v Iráku? I to určí budoucí íránské kroky.

Trumpovy dřívější zásahy vůči Íránu nenaznačovaly touhu po dlouhodobé účasti v dalším blízkovýchodním konfliktu. Rychlá akce a pryč. Kdyby ve venezuelském stylu zmizelo íránské vedení, změní se něco?

Zůstanou staré struktury, zejména v rukou Revolučních gard, které zemi povedou. A patrně za přísnějšího režimu.

Možnost americké intervence tak budí v protirežimních Íráncích smíšené postoje. Zatímco někteří v ni doufají a zásahy během dvanáctidenní války oslavovali, jiní jsou možností narušení suverenity státu zděšeni – i kvůli vzpomínkám na krvavou válku s Irákem.

Proti americké intervenci v Íránu se tak vyjádřili i někteří zástupci íránské opozice. Princ Rezá Pahlaví, syn krále sesazeného islámskou revolucí v roce 1979, kterého si dnes nemálo Íránců přeje ve vedení země, prohlásil, že Írán ke změně režimu americkou intervenci nepotřebuje a že změna musí přijít od obyvatel země.