YALLA يلا: Kdo vlastně vládne Gaze? Rozhovor o Hamásu

Hamás stál v čele Pásma Gazy od roku 2006 až donedávna. Na začátku června hnutí v souladu s mírovým plánem rozpustilo svou vládu. Jak se dočtete v rozhovoru s Jakubem Záhorou, šlo spíš o symbolický krok bez větších dopadů. 

V jednom z nedávných vydání Yally jsem psala o nedostatku potravin v Gaze. Pár dní po vydání obvinil zástupce zvláštního koordinátora pro blízkovýchodní mírový proces Hamás z toho, že brání humanitárním operacím a ohrožuje pracovníky humanitárních organizací. 

S politologem z Katedry Blízkého východu jsme mluvili o tom, jaké nálady v Gaze ohledně Hamásu panují, co víme o členech a členkách hnutí a také o násilí, které jeho ozbrojené křídlo používá jako politický nástroj.

 V rozhovoru se dočtete také o vzniku hnutí a o tom, jaká je vlastně jeho budoucnost. 

Jaké nálady vůči Hamásu aktuálně panují mezi Palestinci a Palestinkami – ať už v Gaze, nebo na Západním břehu? Víme to vůbec?

Je poměrně složité to zjistit. Podle dostupných zdrojů a průzkumů veřejného mínění je Hamás populárnější na Západním břehu než v samotné Gaze. 

U takových průzkumů ale sledujeme velké otazníky ohledně jejich metodologie – lidé žijící v podmínkách destrukce a utuženého autoritářského režimu, který Hamás v části Gazy udržuje, nejsou ochotni otevřeně vyjadřovat své názory. 

Informace se tak různí: od tvrzení, že se Hamás těší široké podpoře, protože je vnímán jako jediná síla schopná něco dělat proti izraelské okupaci, až po názor, že je mezi populací v Gaze prakticky odepsaný. 

Realita bude pravděpodobně někde mezi – část obyvatelstva je s vládou Hamásu nespokojená, chystají se i protesty, ale jejich uskutečnění je za daných podmínek extrémně obtížné. Na Západním břehu panuje větší shoda, že Hamás má výrazně větší podporu než Fatah, respektive palestinská samospráva – a to je dlouhodobý trend.

Jak se v posledních letech, zejména s vývojem v Gaze, proměnila role a autorita Hamásu?

Hamás si stále udržuje vládnoucí kapacity, i když je otázka, co přesně tím „Hamásem“ myslíme. Představuje omezeným, ale reálným způsobem jako jakýsi kvazistát v Gaze, kde fungují ministerstva, například v médiích známé ministerstvo zdravotnictví, i další místní úřady, pokud to podmínky dovolují. 

Hamás je de facto vládnoucí silou zhruba na třiceti procentech území Gazy, kam Izrael shromáždil naprostou většinu palestinského obyvatelstva. Zároveň zhruba šedesát tisíc zaměstnanců těchto úřadů z větší části nejsou členy Hamásu – jsou to fakticky státní zaměstnanci, kteří dostávají zaplaceno za práci. 

Bere Izrael v potaz rozdíl mezi členy Hamásu a lidmi, které Hamás platí – třeba úředníky?

Záleží na kontextu. Pokud jde například o ministerstvo zdravotnictví, Izrael dlouhodobě argumentuje, že je celé pod vládou Hamásu a jeho propagandistickou ideologií, což bylo mnohokrát vyvráceno. 

Často se také mluví o policii a bezpečnostních složkách zajišťujících veřejný pořádek – Izrael běžně zabíjí policisty Hamásu s odůvodněním, že jde o jeho ozbrojené členy. Ve většině – ne však ve všech – případů jde o běžné lidi pracující u policie v Pásmu Gazy. 

Když ale Izrael bombarduje školu a zemřou tam učitelky, netvrdí, že šlo o členky Hamásu – řekne spíš, že budova byla Hamásem „používána“, nebo něco takového. 

Tato distinkce mezi „Hamásem“ a „neHamásem“ je tedy něco, co Izrael využívá různě podle kontextu, ale rozhodně to neznamená, že by kdokoliv pracující v Gaze, například učitel, mohl být automaticky považován za legitimní cíl.

Hamás nedávno oficiálně rozpustil vládu ve shodě s mírovým plánem pro Pásmo Gazy. Co to v praxi znamená?

Podle dostupných informací to v praxi neznamená skoro nic. Jde o deklaratorní krok – úřady fungují dál stejně jako předtím, jen bez formálního označení „vláda“. Ministerstva k fungování žádnou oficiální vládu nepotřebují. 

Panuje poměrně široká shoda jak mezi izraelskými, tak propalestinskými komentátory, že šlo jen o symbolické gesto ze strany Hamásu.

Dokážete si představit blízkou budoucnost, kdy by Gaza byla skutečně bez vlády Hamásu v jakékoliv formě?

Alternativou je podle mírového plánu takzvaná technokratická vláda (Národní výbor pro správu Pásma Gazy, pozn. red.). Existují různé narativy: Izrael a jeho spojenci tvrdí, že Hamás neplní body dohody, především ohledně odzbrojení. 

Hamás už dříve řekl, že je ochoten se částečně odzbrojit, ale ne odevzdat veškeré své zbraně, což izraelská vláda považuje za nedostatečné. Izrael zároveň brání členům budoucího technokratického kabinetu ve vstupu do Gazy. 

Stále navíc probíhají vojenské operace, kdy se strany navzájem obviňují. Izrael od začátku příměří zabil více než tisíc lidí, což odůvodňuje preventivní obranou proti údajným připravovaným útokům Hamásu. Mírový plán mu takové kroky umožňuje, byť definice „sebeobrany“ zůstává sporná.

K tomu se přidává problém humanitární pomoci – do Gazy jí proudí menší množství, než by mělo, a v posledních týdnech jí tam Izrael pouští ještě méně. Hamás je obviňován, a podle všeho oprávněně, z krádeže zásob, vybírání vysokých daní a jejich dalšího prodeje uvnitř Gazy.

Izrael argumentuje, že humanitární pomoc tak fakticky pomáhá Hamásu, přičemž chybí jakákoliv alternativa, jak jídlo do Gazy dostat bez zapojení Hamásu jakožto vládnoucí síly. To celou situaci ještě komplikuje.

Čtěte také:Hlad jako nástroj pomsty

Jak by tedy situace mohla do budoucna reálně vypadat?

Osobně si dovedu představit, že při velkém mezinárodním tlaku na Izrael i Hamás by bylo možné najít nějaký kompromis. 

I když v tuto chvíli je podle mě těžší vyvinout tlak především na hnutí, protože je velký rozdíl mezi jeho vedením uvnitř Gazy a tím v exilu, které je politicky méně radikální. Podle všeho nebylo ani informované o přípravách na útok ze 7. října (masakru Hamásu na izraelských civilistech, pozn. red.). Vyvíjet tedy tlak na vedení uvnitř Pásma se jeví mnohem složitější než na exilové, které má ale mnohem menší vliv na Gazu. 

Dovedu si představit, že pokud by Izrael přestal být okupační silou v Gaze a nastoupily tam mezinárodní stabilizační síly spolu s technokratickým výborem, Hamás by mohl akceptovat záruky bezpečnosti pro své členy výměnou za to, že proces nenaruší. 

Že by se hnutí vzdalo všech zbraní, si ale nedovedu představit. Bylo by to strategicky nevýhodné – Hamás by tím ztratil smysl své existence, tedy odpor proti Izraeli. Při velkém nátlaku by ale bylo podle mě možné najít kompromis. 

Velkou neznámou je také to, jaká bude izraelská vláda po volbách v říjnu. V žádné myslitelné konstelaci se ale nedá čekat, že by Izrael vyhlásil Palestinský stát. Nicméně míra pragmatičnosti a ochoty spolupracovat s mezinárodním společenstvím se může od současného kabinetu výrazně lišit.

Co Hamás znamená pro Izrael z vnitropolitického hlediska, zejména před podzimními volbami?

Napříč velkou částí izraelského politického spektra – a dokonce i mezi palestinskými stranami – panuje shoda, že Hamás je podle nich teroristická organizace. Že s nelze jednat a nemůže být v žádné konstelaci součástí politické architektury palestinského státu ani jiného politického aranžmá. V tomto bodě panuje velký konsenzus.

Vrátila bych se ještě k otázce členstva Hamásu. Kdo je vlastně „běžný člen“ tohoto hnutí? Když se podíváme na Hizballáh v Libanonu, je to o něco jasnější – víme, kde lidé z hnutí zhruba žijí, jakého jsou vyznání a podobně. Jak je to v případě Hamásu – tedy kromě toho, že jde o sunnity?

Na tuto otázku není úplně jednoduché odpovědět. Svou rétorikou a činy je Hamás radikální islamistické hnutí s ozbrojenou, lomeno teroristickou sekcí. Motivace jednotlivých lidí se ale velmi různí. 

Jde o sunnitské a minimálně svým étosem fundamentalistické hnutí, které je nicméně schopné i vcelku pragmatických kroků a určitého modu operandi s Izraelem. 

Uvnitř vedení jsou velké rozdíly: najdete tam relativně pragmatické islamisty, v jistém smyslu ochotné uzavřít příměří s Izraelem, a pak radikály, pro něž je jediným přijatelným východiskem zničení Izraele. 

Jak přesně jsou tyto názory mezi řadovými členy rozloženy, se nedá spolehlivě posoudit.

Čtěte také:PULS | Dětství mezi bombami. Jaká generace roste v Gaze?

Obětí izraelských útoků je v Gaze přes 73 tisíc. O kolik členů přišel Hamás v posledních třech letech?  

Panuje shoda v tom, že Izrael zabil pravděpodobně nízké desítky tisíc členů Hamásu – lidí, kteří byli skutečně zapojení do těch vojenských aktivit. S odhadem okolo dvaceti tisíc zabitých bojovníků pracuje většina rozumných analýz. Zároveň je ale patrné, že Hamás dokázal tyto ztráty nahrazovat – noví členové jsou často lidé zradikalizovaní a poznamenaní válkou a destrukcí Gazy. 

Nenávist vůči Izraeli v Gaze kvůli tomu extrémně narostla, což radikalizovalo i samotnou členskou základnu. Není tak těžké argumentovat, že zničení Gazy po 7. říjnu 2023 vedlo k tomu, že jsou dnešní členové a členky hnutí naladění více protiizraelsky než předtím. 

Zmiňujete 7. říjen. Mě by ještě zajímalo, co víme o násilí, kterého se Hamás dopouští přímo uvnitř Gazy? Po uzavření říjnového příměří docházelo třeba na popravy. Jde tedy o přiznaný nástroj hnutí?

Ano, jde o přiznaný nástroj politického násilí ze strany Hamásu. Podle dostupných informací byli popravovaní lidé většinou označováni za kolaboranty s Izraelem. 

V některých případech to tak skutečně mohlo být, jakékoliv vyhraňování se vůči vládě Hamásu zároveň ale bývá automaticky interpretováno jako spolupráce s Izraelem – podle ní podkopává aktivity odbojového snažení.

Podle některých zpráv byli mezi popravenými i lidé, kteří systematicky kradli nebo jinak benefitovali ze situace v Gaze. Jak už jsem zmínil, Hamás ekonomicky těží z omezené ekonomické aktivity v oblasti. A pokud tedy někdo z tohoto „byznysu“ těžil nelegálně, čelil trestům, výhružkám a v některých případech byl i popraven.

Čtěte také:Co drží Libanon pohromadě? Když stát selže, jsou na řadě konexe

V Gaze navíc vzniklo několik skupin nebo gangů prezentujících se jako alternativa Hamásu. V některých případech byly otevřeně vyzbrojované izraelskou armádou a útoky proti Hamásu byly podle všeho koordinované s IDF. I jejich členové byli veřejně popravováni.

Přesný počet popravených se těžko určuje – mluví se o desítkách až stovkách veřejných poprav od příměří 10. října 2025.

Mohl byste v krátkosti popsat, jak Hamás vznikl a jaká byla role Izraele v jeho začátcích? 

Oficiálně vznikl na konci osmdesátých let, kdy proběhly první výpady proti Izraeli, ale navazuje na delší historii islamistického aktivismu sahající až do padesátých let.

Zároveň – a mezi odborníky dnes nejde o kontroverzní téma – Izrael v devadesátých letech nepřímo podporoval Hamás. Hnutí nabízelo alternativu k sekulárnímu Fatahu, dominantní síle, jíž chtěl izraelský establishment oslabit. 

Neznamená to však, že by šlo o „loutku“ Izraele – je to autentické hnutí. V jeho chartě, která vznikla ke konci osmdesátých let, najdete hluboce fundamentalistický, silně antisemitský obsah. V desátých letech tohoto 21. století byla charta revidována do mírnější podoby. Vedou se ale debaty, nakolik šlo jen o pragmatický krok navenek a nakolik si hnutí uchovalo svůj fundamentalistický, protiizraelský a antisemitský charakter.

Čtěte také:Bouřky se nebojí. Navštívili jsme děti z rozbombardované Gazy

Poté, co Hamás získal kontrolu nad Gazou, Izrael tuto skutečnost strategicky využíval k udržení rozdělení palestinských území – Západní břeh pod Fatahem, Gaza pod Hamásem. 

To už je poměrně nesporný, obecně přijímaný popis faktů. Je pravda, že Izrael situace nějak využívá, stejně jako že Hamás má vlastní agendu, kterou sleduje.

Je tu ještě jedna věc – podpora Íránu. Jak propojený je Hamás s Teheránem?

Podle novějších analýz Írán zřejmě o útoku 7. října předem nevěděl v plném rozsahu – režim byl o chystané operaci proti Izraeli nějakým způsobem spraven, ale konkrétní podoba a rozsah útoku byly pro íránské představitele překvapením. To následně vedlo k určitému ochlazení vztahů mezi Íránem a Hamásem.

Hamás je pro Írán pořád relativně důležitý hráč. Nicméně mnohem méně než třeba Hizballáh, který disponuje větší vojenskou, kapacitou. 

V kontextu rozpadajícího se příměří mezi USA a Íránem se navíc ukazuje, že pro Írán je situace v Libanonu a osud Hizballáhu důležitější než ten Hamásu. Když se jednalo o ukončení konfliktu Íránu s USA, Teherán měl požadavky ohledně chování Izraele v Libanonu, ne v Gaze. Sledujeme tedy degradaci významu Hamásu pro Írán. 

To může souviset jak s určitým podrážděním z nedostatku informování ze strany Hamásu, tak s vědomím, že Hamás už není silou schopnou výrazně ohrozit Izrael nebo změnit jeho strategii. Nemá na to už kapacity, což nedávno říkala i část izraelských vojenských představitelů – že Hamás už není hrozbou pro Izrael.