Záhadná smrt ve Vodňanské drůbeži. Proč zemřela Suzana Zdravková?

Devatenáctiletá uklízečka Suzana Zdravková dorazila 17. května loňského roku do práce dřív než obvykle. Byla sobota, hodiny ještě neukazovaly ani půl pátou ráno a slunce se teprve chystalo pod obzorem.

Mladá Bulharka se přesto pustila do mytí oken.

Modřickou drůbežárnu ze společnosti Vodňanská drůbež, spadající pod holding Agrofert, čekala víkendová příprava na pondělní návštěvu komise. V plánu byl generální úklid – pro Suzanu, která tu pracovala už devět měsíců, šlo o poslední práci v životě.

Za rozbřesku vypadla z okna a zemřela. Zůstala po ní rodina včetně tehdy tříletého syna.

Případ byl uzavřen jako nešťastná náhoda, kdy se uklízečka z vlastní vůle a před pracovní dobou rozhodla dělat práci, kterou ani neměla mít povolenou. Při bližším pohledu ale celý příběh vykresluje podmínky, ve kterých se Česko stává stále nebezpečnější zemí pro cizince, kteří sem přijeli pracovat.

Podivný pád

Mytí oken nebylo součástí plánovaného rozsáhlého úklidu. Suzana si přesto ve 4:27 ráno přisunula židli k oknu a bez jištění si stoupla na vnitřní parapet ve druhém patře.

O deset minut později podle záznamu z bezpečnostních kamer ztratila rovnováhu a ze šesti a půl metru spadla pozadu na betonovou plochu pod oknem. Na parapetu po ní zůstal jen mokrý oranžový hadr.

První pracovník drůbežárny k ženě přiběhl několik minut po pádu, na místo vzápětí dorazilo záchranářstvo. Suzana Zdravková bohužel zraněním podlehla.

„V sobotu ráno se nepracuje,“ vysvětluje několik pracovníků, kteří spěchají na směnu do drůbežárny, proč neštěstí nemělo přímé svědky. Mladou ženu si ale vybavuje téměř každý, s kým o její smrti mluvíme.

Suzana Zdravková přijela do Česka z malé romské osady nedaleko bulharské vesnice Veličkovo na východě země. Nezaměstnávala ji přímo drůbežárna, ale pracovní agentura Intervacantion, která do Vodňanské drůbeže dodává pracovníky.

Bulharka pocházela z extrémně chudého regionu. „V nelegálně zřízených osadách často žijí Romové a Turci,“ popisuje tamní reportér Svetoslav Todorov, který píše o pracovním vykořisťování pro Balkan Investigative Reporting Network.

Kvůli chudobě odtud často míří lidé za prací do bohatších evropských zemí. Nábor podle Todorova probíhá neformálně: většinou přes sociální sítě a zprostředkovatele.

„Jen na Facebooku napíšou: Jedeme za prací, máme dvě volná místa v autě, přidejte se, odjezd zítra,“ přibližuje.

Podle lidí, kteří u agentury pracují, podobně funguje i Intervacantion. Nové pracovníky shání přes známé a kamarády, což Voxpotu potvrdila bývalá ukrajinská zaměstnankyně agentury, která se nám odmítla představit, takže jí pro účely textu říkejme Oxana.

Na práci si podle ní nikdo nestěžoval. „Mají zdarma bydlení i pojištění,“ konstatuje. Stejné to mělo být i se Suzanou, na kterou Oxana vzpomíná jako na pracovitou a rozumnou mladou ženu.

„Její smrt rozhodně nesouvisí s jejím mládím,“ hodnotí.

Jestli šla Suzaně práce od ruky, v osobním životě to měla horší. „Večer předtím, než spadla, volala manželovi a slyšel jsem ji brečet,“ vypráví Oxanin partner Nevzat, který dnes pro agenturu z Bulharska koordinuje pracovní síly.

„Pořád mezi nimi byly problémy,“ dodává.

Nevzat i Oxana následně spekulují, že právě hádka mohla být důvodem, proč Suzana nemohla spát a šla ráno do práce mnohem dřív než ostatní. Oba potvrzují, že mytí oken uklízečkami ve víkendovém plánu nebylo.

Poslední slovo má zaměstnavatel

Suzana zemřela přímo na pracovišti, ale pracovní agentura její smrt za pracovní úraz neoznačila. Podle firmy šlo o „nešťastnou nahodilou událost, zkratkovité jednání a hrubé porušení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci“.

„Nevím, co Suzanu popadlo. Uklízečky nikdy nemyjí okna, drůbežárna na to najímá speciální úklidovou firmu,“ hodnotí Oxana a dodává, že o tom určitě vědí všichni zaměstnanci jejich agentury.

Totéž stojí i v podkladech poskytnutých oblastnímu inspektorátu práce, který případ kontroloval. „Činnosti související s mytím oken nejsou společností Vodňanská drůbež povoleny a zaměstnanci je neprovádějí,“ opakuje dokument slova zástupců firmy Intervacantion.

Realita ale umí být o poznání složitější. Může se to zdát jako střet zájmů, ale v Česku o tom, zda se jedná o pracovní úraz, rozhoduje samotný zaměstnavatel. A pokud by v případě smrti Suzany Zdravkové o pracovní úraz opravdu šlo, mohou jít náklady zaměstnavatele na odškodné pro rodinu snadno do milionů.

Nemusí se přitom dotknout jen zprostředkovatele, ale také firmy, kde zaměstnanec reálně pracoval – v tomto případě Vodňanské drůbeže z holdingu Agrofert.

„Uživatel, tedy firma, kde zaměstnanec pracuje, může být pokutován za porušení bezpečnosti práce. Zaměstnanec ale odškodné vymáhá po zaměstnavateli – agentuře,“ vysvětluje právnička Paula Filipová ze Sdružení pro integraci a migraci (SIMI), které se pracovním podmínkám cizinců věnuje.

Agentura a Vodňanská drůbež podle Nevzatových slov uhradily převoz těla ženy do Bulharska a finančně podpořily pozůstalé v rodině. Neříká však, o jakou částku konkrétně šlo.

„Setkáváme se s případy, kdy se firmy snaží celou věc zamést – poškozeným zaplatí peníze za to, že nebudou mluvit s vyšetřujícími orgány, to nazvou odškodným a někdy je nechají podepsat i dohodu o mlčenlivosti,“ říká analytička a odbornice na pracovní právo a vykořisťování v organizaci Člověk v tísni Eva Malá.

„Pokud jde například o cizince, přesunou ho na jiné pracoviště, anebo mu doporučí, aby se radši vrátil domů do své země, nebo bude mít problémy,“ přibližuje.

Velká část takových případů se tak zcela vyhne zahrnutí do statistik. Pokud zaměstnavatel pracovní úraz neuzná, zaměstnanci zbývá věc řešit soudně. To však bývá pro poškozené často problém. Obzvlášť když nejsou naživu.

„V případě cizince, který zemřel, zpravidla není nikdo, kdo by se za něj domáhal náhrady škody. Zaměstnavatel může pracovní úraz popřít a zůstává bez postihu,“ popisuje právní oddělení SIMI.

Bránit se rozhodnutí zaměstnavatele může představovat velký problém i v méně závažných případech: žalující musí hradit soudní poplatky, náklady na právní zastoupení a nést riziko, že pokud pracovní úraz neprokáže, bude povinen uhradit také náklady řízení protistrany.

To vše navíc v době, kdy nemůže pracovat, nebo o práci přišel.

Dejte to Bulharkám

Obtížná prokazatelnost pracovních úrazů – včetně těch smrtelných – vyhovuje firmám využívajícím agenturní pracovníky daleko za hranicemi toho, co by připouštělo dodržování bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (BOZP).

„Cizinci jsou ochotni více riskovat. Chtějí si vydělat, a proto také pracují více,“ shrnul motivaci pracovníků někdejší generální inspektor Státního úřadu inspekce práce Rudolf Hahn pro Hospodářské noviny. A firmy toho zneužívají.

Označení události za „nešťastnou nahodilou událost, zkratkovité jednání a hrubé porušení bezpečnosti“ v Modřicích nabývá nového významu, když zkoumáme kontext, v němž k úmrtí došlo.

Informace agentury, že Vodňanské kuře má na mytí oken zvláštní firmu, je v totiž v rozporu s výpověďmi některých dělnic, s nimiž Voxpot hovořil. Podle nich začala drůbežárna firmu na mytí oken využívat teprve po incidentu.

„Do té doby to dělaly uklízečky, které jsou v drůbežárně většinou Bulharky,“ říká před branou podniku žena, která tu už léta pracuje.

Tomu napovídá i inzerát, ve kterém modřický provoz Vodňanské drůbeže o zhruba tři měsíce později hledá firmu na pravidelné mytí oken.

„Poptáváme firmu na pravidelné mytí oken v celém areálu naší společnosti s frekvencí cca jedenkrát ročně,“ píše v létě na web s pracovními nabídkami manažerka jakosti Pavla Moresová. Voxpot ji oslovil s dotazem, zda měly mytí oken předtím na starost uklízečky. Do uzávěrky textu odpověď nepřišla.

🟣 Investigativní reportáže jsou klíčovým nástrojem, skrze který může veřejnost kontrolovat moc. Snažíme se odhalovat relevantní příběhy. Ty klíčové chceme nechávat - stejně jako tento - odemčené všem. Potřebujeme k tomu ale vaši pomoc. Předplaťte si Voxpot a pomozte nám držet kapacity pro tu nejnáročnější žurnalistiku. Děkujeme.

Podle zkušeností SIMI je navíc velmi nepravděpodobné, že by zaměstnankyně šla před začátkem pracovní doby z vlastního popudu mýt okna na pracovišti, když takovou práci u zaměstnavatele nikdy nevykonávala.

„Její jednání s vysokou pravděpodobností souviselo s přímým pokynem zaměstnavatele, aby tak učinila,“ uvádí Filipová s tím, že oblastní inspektorát práce nemá jak existenci pokynu ověřit.

„Zaměstnavatel pokyn popře a zaměstnanci, kteří jsou na práci závislí, potvrdí jeho verzi událostí,“ pokračuje.

Pracovní agentura ale tuto verzi popírá. „Suzana koneckonců podepsala i papíry, kde jsou v bulharštině vysvětlena pravidla bezpečnosti,“ argumentuje Oxana a Nevzat přikyvuje.

Jejich slova opět potvrzují i podklady dodané agenturou inspektorátu. Podle nich měla Suzana hned třetí den po nástupu v srpnu 2024 absolvovat za přítomnosti tlumočníka vstupní školení na pracovní místo.

Podle odborníka v problematice zaměstnávání cizinců Viktora Rumpíka z Diakonie Plzeň ale bývají podobná školení jen formalitou.

„Naši klienti často podepisují řadu dokumentů, s nimiž se neseznámí nebo jim nerozumějí. Někteří si ani nepřečtou BOZP, protože ho vůbec nedostanou k nahlédnutí,“ konstatuje.

Tlumočník od salámů

Pracovní agentura trvá na tom, že mladá žena byla řádně proškolena a o zákazu mytí oken věděla. Dva dny před tragédií se měla Suzana spolu s dalšími bulharskými kolegyněmi zúčastnit koordinační schůzky, na níž jim zástupkyně provozovny vysvětlila, co přesně má úklid zahrnovat.

Přítomen měl být i tamní zaměstnanec Martin Lazarov, který pokyny překládal do bulharštiny. Dokumenty předložené inspekci ho sice popisují jako „tlumočníka zaměstnaného u kontrolované osoby“, ale podle zjištění Voxpotu nešlo o vystudovaného odborníka.

„Není to tlumočník, pracuje na salámech. Jen umí bulharsky i česky a podle potřeby pro své krajany překládá,“ popsala nám Oxana. Se samotným Lazarovem se nicméně redakci nepodařilo spojit.

Mluvčí inspektorátu práce Richard Kolibač pro Voxpot upřesňuje, že český zákon žádné požadavky na tlumočníka nestanovuje a může jím být i zaměstnanec ovládající potřebné jazyky.

„Zpětně prokázat, že tlumočník selhal, je však velmi těžké,“ přiznává.

Žádné vysvětlení pro tragickou událost tedy agentura Intervacantion nemá. „Sama se tak rozhodla, asi to k tomu celé směřovalo. Byl to zřejmě její osud, jednoduše osud,“ opakuje Oxana.

^{Osudem nezávislých médií v Česku je fungovat z předplatných těch z vás, kdo jste se naši novinářskou práci rozhodli přímo podpořit. Děkujeme proto členstvu našeho Klubu – bez vás by článek, který právě čtete, nevznikl.}

Ani odpovědná zástupkyně agentury Stanislava Buťová si neumí smrt mladé ženy vysvětlit. „Bylo to nějaké zkratkovité jednání,“ opakuje na dotaz Voxpotu závěr šetření inspektorátu.

Právnictvo SIMI nicméně namítá, že případ nebyl dostatečně prošetřen a jednání zaměstnankyně s vysokou pravděpodobností souviselo s přímým pokynem zaměstnavatele, aby okna umyla.

„Na pracovišti jsou nainstalované bezpečnostní kamery a ty mohly dokumentovat provoz pracoviště i v době před vznikem úrazu – zda a kdy zaměstnavatel zajišťoval pro uživatele mytí oken a zda se jednalo o běžnou praxi,“ píše ve vyjádření SIMI.

Mluvčí inspektorátu práce Richard Kolibač potvrzuje, že inspektoři skutečně neviděli záznamy dřívější praxe v drůbežárně, ale dotazovali se místního pracovnictva, které zákaz mytí oken potvrdilo.

„Vyšetřování neprokázalo žádné porušení bezpečnostních předpisů. Jak interní, tak externí zaměstnanci jsou vždy důkladně proškoleni a trváme a následně dohlížíme na dodržování pravidel bezpečnosti,“ uzavírá pro Voxpot mluvčí holdingu Agrofertu.

Intervacantion na dotazy zaslané na datovou schránku společnosti neodpověděla. Policie se k případu odmítla vyjádřit.

Chybějící statistika

Přestože Státní úřad inspekce práce hlásí dlouhodobý pokles celkového počtu pracovních úrazů, počet úrazů mezi cizinci stabilně narůstá a od roku 2013 se více než zdvojnásobil.

Podíl smrtí mezi cizinci se drží na stejné úrovni. V roce 2024 připadal na cizince každý pátý smrtelný úraz.

„To je neúměrný počet s ohledem na asi desetiprocentní podíl těchto lidí na pracovním trhu. V praxi to znamená, že smrtelná úrazovost je u cizinců dvakrát vyšší,“ konstatoval Rudolf Hahn pro Hospodářské noviny.

Mezi hlavní důvody podle něj patří skutečnost, že cizinci častěji pracují v oborech, kde jsou vystaveni většímu nebezpečí. Zároveň se projevují komunikační bariéry a důsledky vykořisťování.

Podle zkušenosti ředitelky SIMI Magdy Faltové se přitom významná část pracovních úrazů agenturních pracovníků i pracovníků cizího původu do oficiálních statistik vůbec nepromítá. Také případ Suzany se do statistik loňského roku nedostane.

„Setkáváme se s tím, že za námi přichází klienti, kteří řeší úplně jiný problém, a jen tak mimochodem se dozvíme, že mají pracovní úraz,“ popisuje Faltová. Jindy se o úrazu dozví od rodinných příslušníků, kteří dorazí s tím, že musí o někoho pečovat, aby se ukázalo, že se zranil při práci.

„Ve většině případů to ale nějak ututlal zaměstnavatel nebo agentura. Často lidé nejsou schopni nic prokázat. Než člověka s úrazem odvezou do nemocnice, řeknou mu: ,Nesmíte říct, že se to stalo v práci,‘“ vypráví Faltová.

Hlavně levně

Andrej Babiš od svého nástupu do premiérského křesla opakovaně klade důraz na nutnost boje s agenturním zaměstnáváním cizinců. Přesto firma, kterou sám vybudoval a na níž má stále pevné vazby, využívá práci levných agenturních sil z ciziny ve velkém.

„Pracují tu z osmdesáti procent cizinci,“ pokyvuje před modřickou drůbežárnou mistr mířící do práce. Je jedním z mála česky mluvících zaměstnanců, které tu redakce Voxpotu potkala.

„Stačí jim několik měsíců a naučí se česky,“ odpovídá na otázku, jak se svými podřízenými komunikuje. Sám dalšími jazyky nemluví. „Nepotřebuji to,“ tvrdí.

Rozdíl mezi zaměstnanci ale nespočívá jen v jazykové vybavenosti. Novinářka Saša Uhlová, která před několika lety pracovala v jiném provozu Vodňanské drůbeže, pro Voxpot vzpomíná, že agenturní pracovníci tenkrát pracovali i šestnáct hodin denně.

Suzanin příběh se do českých statistik ani médií nikdy dostat neměl. Právě proto ale přesně ilustruje, jak systém agenturní práce „zafunguje“ ve chvíli, kdy se něco stane: odpovědnost zmizí a po mrtvých zůstávají jen pozůstalí, úřední věty a ticho.