Gruzie, ruský kapitál a krajní pravice. Strakův byznys je víc než jen investice do apartmánů, vysvětluje gruzínský expert

O korupci a praní peněz v batumském developerském byznysu ví Malkhaz Chkadua své. Za 11 let v čele batumské pobočky Transparency International Georgia sledoval, jak se ve vedení města i na úrovni vlády střídají politici, vždy z řad strany Gruzínský sen.

Jeho organizace dlouhodobě upozorňuje na netransparentní stavební povolení a na vazby developerů na politiku i na Rusko.

Chkadua ale důsledky realitního boomu v Batumi zažívá i jako místní: zatímco ve městě vyrůstají luxusní apartmány a umělý ostrov poblíž centra města, třetina mateřských škol je kvůli vleklé rekonstrukci uzavřená. Historické budovy mizí a na jejich místě vyrůstají luxusní hotely, tvář města se rychle proměňuje, zatímco rodiny místních politiků bohatnou a ruský kapitál do země proudí bez dohledu.

Požádala jsem vás o rozhovor, protože nově jmenovaný šéf České inspekce životního prostředí Pavel Straka vlastní realitní kancelář, která prodává luxusní apartmány v Batumi.

Není to náhodou střet zájmů?

Podle mě ano, ale naše vláda si to nemyslí. Tvrdí, že jeho zkušenosti mohou být pro stát přínosem.

Toto jmenování může mít i politický rozměr. Gruzínský sen dlouhodobě hledá spojence mezi proruskými pravicovými silami ve střední a východní Evropě. Viktor Orbán je zřejmě zahraniční politik, s nímž se gruzinští představitelé potkávali nejčastěji.

Jejich agendy se v mnohém překrývají: protiunijní rétorika, odpor k zelené politice a důraz na „mír s Ruskem“. V tomto kontextu může nově jmenovaný český úředník s podnikatelskými vazbami na Batumi fungovat jako spojka mezi politickými a byznysovými kruhy napojenými na okolí Andreje Babiše a Ivanišviliho. Kde je málo transparentnosti a hodně utajení, tam často tečou i velké peníze.

Korupční model Batumi

Strakovo portfolio zahrnuje nabídku apartmánů od několika největších gruzínských developerů. Jak moc jsou hlavní developeři napojeni na politickou moc?

Mnozí z nich jsou výrazní podnikatelé, kteří měli vliv už za vlády Saakašviliho a svou moc si udrželi i za vlády Gruzínského snu. Například Zurab Naskidašvili, kterého má Straka v portfoliu, je známý byznysmen. Studoval ve Spojeném království a na konci nultých let se vrátil do Batumi, kde začal investovat.

Čtěte také:Gruzínské letovisko jako pračka na ruské peníze. V čem podniká motoristický šéf ČIŽP?

Přilákal kapitál od britských investorů i investorů ze střední a východní Evropy a Pobaltí. Ještě před volbami v roce 2012 jsem viděl smlouvy mezi vládou a jeho firmou. Klíčové ale je, že pokud máte vazby na vládu, často nezáleží na tom, zda je u moci Saakašvili, nebo Ivanišvili. Každá vláda chce mít dobré vztahy s vlivnými podnikateli.

A co skupina Silk Road Group? Jejich projekt Radisson Blu je také v portfoliu našeho nového úředníka. Našli jsme odkazy naznačující vazby developerské skupiny i na Trumpův byznys.

Silk Road Group je další vlivná podnikatelská skupina. Vlastní síť pětihvězdičkových hotelů i stavební firmy a v Batumi připravuje nový projekt Riviera Batumi.

Radisson patřil mezi první výrazné stavby v mezinárodním stylu ve městě a jeho vznik je pro pochopení povahy firmy klíčový. V roce 2006 uzavřela vláda [autonomní republiky] Adžarie i centrální vláda rozsáhlou dohodu s investory, kteří byli prezentováni jako kazašští. Říkám jim „takzvaní kazašští investoři“, protože oficiálně měl kapitál přicházet z Kazachstánu, ale řada lidí měla za to, že za projektem stál gruzínský kapitál.

Tito investoři byli totiž napojeni na síť firem spojených s Giorgim Kapanadzem, vlastníkem Silk Group. Stát jim převedl do vlastnictví velké množství bývalých sovětských hotelů, sanatorií a dalších nemovitostí. Uváděná hodnota dohody činila několik milionů lari (jedna koruna v té době odpovídala přibližně třinácti lari, pozn. red.).

Úspěšně byl dokončen jen jeden projekt: Radisson Batumi. Když jsme kolem roku 2015 začali zjišťovat, proč společnost nerozvíjí i další lokality, které získala, otevřela se tím veřejná debata o navrácení těchto nemovitostí státu. Zhruba v roce 2016 nebo 2017 se pak řada z nich skutečně vrátila zpět státu.

Jinými slovy: na vstup na batumský realitní trh potřebujete mít správné politické kontakty.

Ano. V praxi to funguje tak, že stavební povolení získají hlavně lidé napojení na Gruzínský sen, případně ti, kdo mají k jeho představitelům velmi blízko. Ostatní jsou hned v nevýhodě.

Představte si, že byste přijela z Česka a společně bychom založili poctivou firmu. I s odbornými zkušenostmi, financováním a slušným podnikatelským plánem bychom startovali hůř, protože bychom neměli správné politické vazby a nebyli bychom ochotní platit neformální provize.

Čtěte také:Luxusní nemovitosti a sponzoři proruské vlády: Kdo je inspektor životního prostředí od Motoristů?

Dobře to ilustruje případ Resana Kontselidzeho, bývalého poslance Gruzínského snu za Batumi a někdejšího vysoce postaveného policejního funkcionáře v Adžarii. I jeho širší rodina podniká ve stavebnictví v Batumi.

Transparency International Georgia uvádí, že firmy napojené na rodinu Kontselidzeových vybudovaly až 35 tisíc metrů čtverečních obytné plochy. Organizace zároveň upozornila na možné střety zájmů, které vznikají tím, jak se v rodině prolínají veřejné funkce a podnikání.

Jeho synovec Archil Kontselidze vedl batumskou městskou inspekci, tedy úřad zodpovědný za dohled nad výstavbou. Jiný příbuzný stál v čele městského odboru infrastruktury, jednoho z nejlépe financovaných útvarů magistrátu, který rozhoduje o výdajích v řádech milionů lari (jedna koruna dnes odpovídá přibližně osmi lari, pozn. red.) na silnice, mosty a rozvoj města. Hlavní legislativní iniciativou bývalého poslance měla být navíc amnestie pro stavební firmy, která by je zbavila pokut.

To je typický model toho, jak tenhle byznys v Batumi funguje.

Ostrov za ruské rubly

Má z těchto velkých finančních toků alespoň samotné město Batumi prospěch?

Bohužel ne. Batumi sice zažívá obrovský příliv peněz, ale do kvality veřejných služeb se to výrazně nepromítá.

Minulou zimu město ochromilo silné sněžení a zastavila se i městská doprava. Lidé se ptali, proč tak bohaté město nemá dost techniky na odklízení sněhu, ale místo věcné odpovědi přišlo jen shazování kritiky.

Ještě výmluvnější je, že radnice měla na úklid silnic nasmlouvané firmy spojené s rodinou politika, který o celé situaci mluvil. Pokud tedy někdo na tom všem skutečně vydělává, není to běžný obyvatel Batumi, ale napojené podnikatelské kruhy.

Z pohledu obyvatel se tak město spíš proměňuje pod tlakem developerského boomu, než aby z něj skutečně těžilo. Peníze tečou do velkých projektů, ale veřejná infrastruktura, školky nebo dopravní služby tomu neodpovídají.

Jakou roli hrají ruské peníze v proměně Batumi?

Ruské peníze jsou v tomto případě velmi důležité. Příkladem je společnost Ambassadori, která v Batumi buduje umělý ostrov (Strakova firma nabízí apartmány v tomto nově vznikajícím projektu, pozn. red.). Jejím vlastníkem je Elgudža Keburia, držitel gruzínského i ruského občanství.

Zbohatl v Rusku, kapitál následně převedl do Gruzie a přibližně patnáct let zde působí jako podnikatel. Původ jeho peněz však zůstává nejasný. Keburia je uváděn jako majoritní vlastník společnosti spojené s projektem Batumi Island.

Skupina Ambassadori vlastní horské resorty v Adžarii i Kachetii, hlavní vinařské oblasti Gruzie, a také hotel Ambassadori na batumském bulváru. Projekt umělého ostrova má zahrnovat dva umělé poloostrovy a ostrov s celkovou rozlohou zhruba 84 hektarů.

Čtěte také:Od striptýzu k Okamurovi: Za minulost se nestydím, říká arménský podnikatel

Případ Ambassadori zároveň ukazuje, jak může korupce oslabovat právní stát. Podle pravidel ochrany kulturního dědictví by na batumském bulváru neměla vyrůst 28patrová budova. Na stejném místě dříve stál třípatrový lázeňský objekt ze sovětské éry.

Předseda vlády Adžarie nejprve uvedl, že společnost smí postavit maximálně čtyři patra. O týden později se ale rozhodnutí změnilo a projekt získal povolení pro 24 pater. Veřejnost se nikdy nedozvěděla, proč ani jak k této změně došlo. Dnes budova bulváru dominuje a výrazně narušuje jeho vizuální charakter.

Pole, pasy, Abcházie

A co ruští nově příchozí podnikatelé po roce 2022?

Po únoru 2022 bylo v Gruzii založeno a zaregistrováno více než 15 tisíc ruských společností. Žádná jiná národnost – s výjimkou samotných Gruzínců – nevlastní v zemi tolik podniků. Ruské firmy malého, středního i velkého rozsahu jsou vidět všude. Už v březnu až červnu 2022 ruští občané v Gruzii zaregistrovali zhruba 6 400 firem, tedy sedmkrát více než za celý rok 2021.

V prvních šesti měsících po invazi si mnozí Rusové ještě nebyli jistí, jak se nové situaci přizpůsobit. Po ruské mobilizaci v září 2022 dorazila další vlna. Viděli, že ti, kdo přišli dříve, si otevřeli kavárny, restaurace, služby i další podniky, a vydali se stejnou cestou.

Znepokojivé je, že se mnozí rychle adaptovali a začali navazovat vztahy s představiteli Gruzínského snu. Informovali jsme například o muži čečenského původu, který měl vazby na rodinu Kadyrovových a který díky vazbám na místní gruzínské politiky získal povolení pro výstavbu luxusního rezidenčního projektu nedaleko Batumi.

Za normálních okolností trvá získání stavebního povolení nejméně dva až tři měsíce. Pokud ale existují správné kontakty, může celý proces proběhnout výrazně rychleji.

Chápu správně, že cizinci v Gruzii nemohou kupovat zemědělskou půdu? Jak investoři toto omezení obcházejí?

Cizinci nemohou přímo kupovat pozemky vedené jako zemědělská půda. Pravidla však lze obcházet. Gruzínská právní úprava obecně omezuje vlastnictví zemědělské půdy cizinci. Výjimky mohou nastat například u dědictví nebo u investičních projektů schválených vládou.

Ruský zájemce může oslovit gruzínského vlastníka pozemku a říct: „Tento zemědělský pozemek nemohu koupit přímo, ale mám stavební projekt a zaplatím vám nad tržní cenu.“ Gruzínský vlastník pak podá na radnici projekt, jako by chtěl sám postavit dům pro syna nebo dceru.

Čtěte také:Český miliardář a sponzor Motoristů Fabičovic zůstává i přes svá tvrzení v Rusku

Radnice projekt schválí, dokumentace putuje do Veřejného rejstříku a pozemek je převeden ze zemědělské kategorie na nezemědělskou, případně stavební půdu. Poté jej lze prodat zahraničnímu kupci. Převod na nezemědělský status je možný, ale vyžaduje správní postup a souhlas příslušných úřadů.

Má to také rozměr národní bezpečnosti. Vývoj ruského vlivu na Krymu ukázal, jakou roli mohou sehrát pasy a vlastnictví nemovitostí; podobné obavy proto existují i v souvislosti s Abcházií.

Realitka neklade otázky

Jakou roli v tomhle systému hrají realitní kanceláře? Prostě přehlížejí korupci a problematické developerské praktiky?

Z jejich pohledu je to jednoduché: mají byty, které mohou prodat, a kupce, kterým je mohou nabídnout. Batumi přitahuje klienty z mnoha zemí. Překvapilo mě, když jsem slyšel, že si tam byty kupují i Španělé. Totéž platí pro lidi z Pobaltí, střední a východní Evropy, a dokonce i z Portugalska.

Mnozí vnímají město jako realitní bublinu s potenciálem dalšího růstu. Hlavní jsou tři faktory. Ceny jsou nízké. Hotový luxusní byt může stát kolem 100 tisíc eur, což by bylo v České republice, ve Španělsku nebo na Mallorce těžko k sehnání. 

Gruzie má poměrně liberální daňový režim. Kupující obvykle platí daň při pořízení nemovitosti a dál mají jen omezené daňové povinnosti. Majitelé si navíc mohou své byty pronajímat, když je zrovna nevyužívají, a vydělávat tak na nemovitosti u moře nebo v horách.

Pro realitní kanceláře dělají tyto podmínky Batumi velmi atraktivním. A mnohé z nich se příliš neptají na to, odkud ty peníze pocházejí.

Provádějí agentury due diligence, tedy hloubkovou prověrku, kontrolu klienta? Ověřují, kdo jsou kupující a odkud mají peníze?

V mnoha případech nedělají žádnou smysluplnou kontrolu. Mohou vědět, komu byty patří, a mohou si být vědomi, že někteří kupující mají politické vazby, ale nezajímá je to.

V Batumi najdete ruské rodiny, které vlastní 20 nebo 25 bytů, protože nemovitosti umožňují peníze přesouvat nebo prát. Pokud má někdo v Rusku větší objem prostředků, je pro ně dnes obtížné je převést do Spojeného království, Spojených států nebo Německa. Gruzínský realitní trh může nabídnout pohodlnou alternativu.

Z realit se tak stává pohodlný nástroj pro praní špinavých peněz. Je to navíc výhodné pro obě strany, protože nikoho nezajímá,  zda transakce odpovídá vnitrostátním nebo mezinárodním pravidlům.

Znám také případy, kdy gruzínským zaměstnancům nabídli peníze za to, aby pomohli převést prostředky z Ruska. Protože ruský kupující nemohl poslat jednu velkou platbu, využila firma několik zaměstnanců. Každý z nich obdržel například 10 nebo 20 tisíc dolarů z Ruska. Firma pak mohla tyto peníze dát dohromady jako jednu platbu a obchod tak dokončit.

Bohužel ani komerční banky ne vždy dostatečně prověřují peněžní toky. Nevím, jestli je to kvůli mezerám v zákonných povinnostech, vymáhání práva, nebo institucionální kapacitě. Každopádně z Ruska proudí velké objemy peněz.

Boom bez škol

Jaký dopad má tenhle příliv zahraničních investic na běžné lidi a každodenní život v Batumi?

Občanské iniciativy, novináři, výzkumníci, vědci i běžní obyvatelé proti některým projektům opakovaně protestují. Zásadní problém ale zůstává stejný: nedostatek transparentnosti, málo konzultací a absence skutečné veřejné debaty.

Kontrola radnice ze strany městského zastupitelstva není slabá – v praxi téměř neexistuje. Téměř všechny velké projekty i rozhodnutí zastupitelstvo schvaluje.

Novináři i obyvatelé mají navíc omezený přístup na zasedání zastupitelstva. Sál byl dokonce renovován tak, že veřejnost i média fakticky vylučuje. Ze 38 mateřských škol je 12 mimo provoz kvůli stavebním pracím, které se vlečou už několik let. Rodinám to komplikuje každodenní život.

Probíhají protesty i stížnosti, ale vytvořit širší společenské hnutí je obtížné. Úřady mají moc, zdroje i kontakty. Mnoho lidí ve stavebních firmách je navázáno na policii, představitele Gruzínského snu i veřejné instituce na komunální, regionální a celostátní úrovni.

Čtěte také:Záhadná smrt ve Vodňanské drůbeži. Proč zemřela Suzana Zdravková?

Myslíte, že vztahy Gruzínského snu s evropskými krajně pravicovými vládami jsou zčásti tažené společným zájmem o podobnou korupci a peníze?

Ano. Liberální demokracie vyžaduje, aby vlády udržovaly právní stát a jednaly s firmami i s různými částmi společnosti otevřeně a férově.

Když je ale hlavním cílem udržet se u moci a chránit vlastní pozici, vláda je ochotná spolupracovat s jakýmkoli byznysem, který přináší peníze a pomáhá tu moc udržet.

V takových systémech se osobní sítě mohou proměnit ve státní instituce. Lidé blízcí těm u moci mohou získávat místa na ministerstvu vnitra, obrany nebo v jiných vlivných institucích. A když přestanou být užiteční, tak je zatknou a pošlou do vězení.

Podobný vzorec je vidět i jinde. Orbán se prezentoval jako národní hrdina, zatímco bohatství a obchodní zájmy lidí kolem něj rostly za chráněnými zdmi. Podobný model máme teď v Gruzii, Rusku, ale může vzniknout v dalších státech.