„Ztratíte naději, ztratíte všechno.“ Jak palestinští křesťané slaví Vánoce
Poprvé po dvou letech slaví křesťané v Palestině svátek oslavující narození Krista. Ke klidu a míru má však kolébka jejich náboženství daleko.
Křesťanští poutníci v Chrámu Božího hrobu ve Východním Jeruzalémě | Foto: Stephen Butler / Shutterstock
Na špičce stromku se skví zlatá hvězda. Jeho větve zdobí blikající světla, zlaté a rudé stuhy a velké baňky ve stejných barvách. Okolo stojí hlouček dětí a věší ozdoby na poslední volná místa.
Na tvářích mají úsměv a v očích radost – snad na chvíli zapomněly na bolest a utrpení, které je obklopuje.
Nacházíme se v kostele Svaté rodiny ve válkou zničené Gaze.
„Snažíme se v sobě najít veselí,“ říká Helda Ajjád, sedmnáctiletá palestinská křesťanka, jedna z mnoha lidí, kteří po propuknutí války našli v prostorách farnosti útočiště.
„Během dvou let války jsme ztratili vše, naše domovy i členy rodiny,“ vyjmenovává.
Spolu s ní aktuálně přebývají na farnosti přibližně čtyři stovky vysídlených lidí. K tomu tři kněží, pět řádových sester a asi padesát lidí s postižením, o které pečují.
Po uzavření příměří v říjnu tohoto roku část lidí z farnosti odešla. Většina z nich se však nemá kam vrátit – jejich domovy byly srovnány se zemí.
Kostel a farnost, za podpory Latinského patriarchátu jeruzalémského, tak nadále zůstávají srdcem komunity, které přináší úkryt, útěchu a duchovní i materiální pomoc všem potřebným.
Nyní se celá farnost připravuje na blížící se Vánoce – zatímco loni se nesly především v duchu tichých modliteb, letos se tamní farář Gabriel Romanelli a jeho farníci rozhodli uspořádat alespoň o trochu větší oslavy.
Na pódiu před průčelím kostela, poškozeným při červencovém útoku izraelské armády, který si vyžádal tři mrtvé, vystoupily zdejší děti s palestinskými skupinovými tanci dabke i sborovým zpěvem.
Čtěte také: Kristus pod troskami. Izrael v Gaze vraždí i křesťany
Do Gazy přicestoval i jeruzalémský patriarcha, kardinál Pierbattista Pizzaballa, který v kostele odsloužil vánoční mši. Naději a světlo v temnotě během ní přinesl i křest nejmladšího katolíka v Gaze: dvouměsíčního Marca.
„Bez křtu nejsou Vánoce. Je to ten nejlepší způsob, jak vyjádřit, že věříme v život a v Ježíše,“ pronesl Pizzaballa.
„Postupně se vrátíme k životu a budeme zde utvářet svoji budoucnost. Stejně jako v době Ježíše je narození zrozením spásy na místě zkázy,“ řekl při svém kázání.
Advent za časů apartheidu
Jen asi šedesát kilometrů od Gazy, na okupovaném Západním břehu Jordánu, leží Betlém. Město podle křesťanské tradice pokládané za rodiště Ježíše Krista.
Prostranství před chrámem Narození Páně lemují stánky s občerstvením i hračkami, na pódiu se střídají umělci a umělkyně a dav lidí postupně zaplňuje každý kout.
Když nastane správný čas, hudba utichne a všichni obrátí zrak k vysokému stromu vedle pódia. Z reproduktorů se ozývá odpočet – čtyři, tři, dva, jedna… V tu chvíli se strom rozzáří tisícem barevných světel a celé náměstí propukne v jásot.
Ještě před několika lety nešlo o nic výjimečného – třicetitisícové město, jedno z nejvýznamnějších poutních míst světa, navštívilo ještě v roce 2019 během vánočního týdne sto padesát tisíc lidí. Za celý rok jich byly tři miliony.
Pak ale přišla pandemie covidu-19, která turistický ruch prakticky zastavila.
Jen co se Betlém po covidu znovu nadechnul, došlo v říjnu 2023 k útoku Hamásu na Izrael, následné ofenzívě v Gaze i přitvrzení restrikcí na okupovaných palestinských územích – Západní břeh nevyjímaje.
Turistický ruch, na kterém je Betlém závislý, spadl téměř na nulu. Denně tak město přišlo o příjem ve výši dvou a půl milionu dolarů a nezaměstnanost vzrostla na jedenatřicet procent.
Ani veřejné vánoční oslavy se dva roky nekonaly.
Tehdejší starosta Anton Salman loni před Vánoci oznámil, že se oslavy omezí na modlitby a náboženské obřady „v rámci solidarity s palestinským lidem v Gaze i celé Palestině a odmítnutí nespravedlnosti a útlaku, kterému je vystaven“.
Žádný vánoční strom na náměstí, žádné otevřené obchody, žádné veselí.
Čtěte také: Nad Betlémem letos hvězda nezáří
Letos, v době trvajícího křehkého příměří, se Betlém rozhodl k veřejným oslavám vrátit. V sobotu 6. prosince proto náměstí před chrámem Narození Páně ožilo slavností s jasným cílem – znovu zažehnout naději.
„Protože když ztratíte naději, ztratíte všechno,“ uvedl současný starosta Betléma Máhir Canawati.
I přes jednoznačné poselství víry a naděje však zdejší oslavy provází také bolest.
„Naši lidé dál trpí za zdmi, pod okupací, v exilu a vysídlení. A v Gaze, kde se děti rodí pod troskami. Dnes náš strom září pro děti v Gaze, pro každou rodinu hledající bezpečí a pro každého, kdo stále věří, že naděje může být znovuzrozena,“ pronesl Canawati ve svém projevu.
Mnozí, kteří jeho slovům naslouchají, přijeli z jiných míst Západního břehu a palestinských komunit uvnitř Izraele – ač mnohdy museli překonat jen pár kilometrů, na cestě kvůli omezením a checkpointům strávili dlouhé hodiny. Například Issovi Montasovi cesta z ani ne třicet kilometrů vzdáleného Ramalláhu trvala šest hodin.
Omezení, kterým palestinské obyvatelstvo na okupovaných územích čelí, jsou čím dál tvrdší. Řada cest je vyhrazena pouze židovským osadníkům a izraelská vláda v rozporu s mezinárodním právem iniciuje výstavbu dalších osad.
Nejnověji právě o čtvrté adventní neděli oznámila plán na vybudování jedenácti nových osad a „legalizaci“ dalších osmi existujících stanovišť.
Již v létě také vláda odsouhlasila kontroverzní projekt výstavby v takzvané oblasti E1, která od sebe prakticky oddělí dvě palestinské enklávy – Západní břeh a Východní Jeruzalém.
Čtěte také: Teď si podáme Západní břeh. Co se děje ve stínu příměří v Gaze?
Co je cílem nových osad, které dále fragmentují a zmenšují palestinská území, izraelská vláda nijak nezastírá – podle osadníka a ministra financí Becal’ela Smotriče z krajně pravicového uskupení Národní náboženská strana – Náboženský sionismus jde o to „pohřbít myšlenku palestinského státu“.
Palestinské obyvatelstvo na Západním břehu mezitím dál čelí šikaně, zabavování půdy i zvyšujícímu se násilí ze strany osadníků.
To se nevyhýbá ani křesťanským komunitám: v létě například došlo k několika útokům na křesťanské městečko Tajbí. Útočníci tehdy založili požár u tamního kostela sv. Jiří a při jiném útoku o několik týdnů později zapálili několik aut a posprejovali zdi řady domů výhružnými nápisy.
Přesto se dnes zraky místních obyvatel obracejí především ke Gaze.
„Zatímco Betlém rozsvěcuje vánoční strom, hluboká bolest, kterou prožívá náš lid v Gaze, neopouští naše srdce,“ řekl novinářům betlémský starosta Canawati.
„Rána Gazy je naší ranou, lidé v Gaze jsou našimi lidmi a světlo Vánoc nemá žádný význam, pokud se nejprve nedotkne srdcí utrápených a utlačovaných po celé Palestině.“
