Nespolehlivé internetové připojení brzdí entuziasmus, s jakým jinak Česko sedá do vlaků. Na obzoru jsou ale změny, které mohou přinést výrazné zlepšení. Jakou inspiraci nabízí příklad Švédska?
Odesíláte důležité dokumenty, které jinde potřebovali už před hodinou. Jde to pomalu, ale procenta postupně přibývají. Devadesát, devadesát jedna…
Slunce za oknem už pomalu zapadá a vlak se blíží cílové stanici. Zpoždění pouze něco kolem patnácti minut je dobrá zpráva – před týdnem to byla hodina. Jenže přijíždíte k hranicím Moravského krasu.
Krajina se zvedá a vlak je vmžiku mezi kopci. Nahrávání zamrzá, nepomůže ani mobilní signál. Na telefonu svítí písmeno E.
Rozzlobeně se nadechujete a než stihnete vydechnout, je tu první tunel. „Nejste připojeni k internetu,“ hlásí notebook.
Sny o domácím odpočinku na pohovce u seriálu jsou pryč. Čeká vás práce ještě z domova. Absence signálu přináší jedinou útěchu: vedení se vám teď nedovolá.
Takový příběh není cizí žádnému pravidelnému cestujícímu vlakem. Využití železnice k delším cestám je pro mnoho z nás atraktivní právě díky možnosti práce přímo z vagonu.
Přitažlivost vlakové dopravy dnes proto není posuzována pouze dochvilností spoje a jeho pohodlím, ale také kvalitou připojení k internetu. Ať už jede cestující z Prahy do Brna, nebo má za okny švýcarské Alpy, očekává stabilní připojení pro pracovní hovory, brouzdání po internetu nebo streamování.
A většinou na něj může zapomenout.
Česko mezi premianty
Stěžování si na zpoždění a špatný internet se přitom stalo v Česku téměř folklorem. Nespokojený cestující ale může při vyjetí za hranice tvrdě narazit. V celoevropském srovnání totiž patří internetové připojení v tuzemských vlacích pořád k těm lepším.
Pokud bychom se vydali na cestu například v Nizozemsku, vlaková wifi by nám nabídla rychlost stahování pouhých 0,41 Mbps – až 158krát pomalejší, než v nejlépe hodnoceném Švédsku.
Druhé nejrychlejší připojení nabízí vlaky ve Švýcarsku a třetí v Irsku. Česko je v nejnovějším hodnocení společnosti Ookla na čtvrtém místě s mediánovým výkonem 23,26 Mbps.
Švédsko přitom ještě začátkem minulého roku patřilo v Evropě k těm horším. Došlo nicméně k prudkému zlomu a ve švédských vlacích tak nyní můžete například streamovat filmy v HD kvalitě.
Jak došlo k tak rapidnímu zlepšení, navzdory řídce osídleným regionům a drsným zimním podmínkám? Podle odbornictva z Ookly se ve kvalitě připojení přímo odráží politická rozhodnutí.
Například už v roce 2022 přidělil švédský telekomunikační regulátor dvěma společnostem dva miliony eur na instalaci pasivní, operátorsky neutrální infrastruktury v tunelech. Do aukcí kmitočtů pak přidal povinnosti specifické pro pokrytí železnice.
Švédsko tak díky správným politikám předstihlo dlouholetého šampiona Švýcarsko. Tamní dopravci přitom volí lehce jiný model.
Čtěte také: Spojeni čipy. Jak se mocnosti drží v křemíkovém šachu
Švýcarské spolkové dráhy (SBB) nabízí veřejnou wifi na nádražích a přeshraničních linkách. Pro vnitrostátní vlaky se spoléhají na mobilní data s nulovým tarifem.
Služba nazvaná SBB FreeSurf vyžaduje švýcarskou simkartu. Tu detekuje technologie Bluetooth Low Energy, která označí úsek cesty, kde cestujícím nejsou odečítána data. Turista bez švýcarské simkarty si ale o internetu může nechat zdát.
Klec v pohybu
Dostat kvalitní internet dovnitř vagónů v pohybu je jednou z nejnáročnějších technologických výzev pro bezdrátový přenos dat.
Vysoká rychlost totiž ztěžuje anténám nebo chytrým telefonům stabilní spojení, protože se neustále střídají vysílače, na které se přístroje připojují. Pokud jede vlak dvě stě kilometrů v hodině, může zařízení měnit vysílač každých čtyřicet pět vteřin.
Svou roli hraje také Dopplerův jev. Ten nastává, když pohyb zdroje signálu mění jeho frekvenci – jako když stoupá a klesá výška tónu projíždějící sirény – a může narušit stabilitu připojení.
A to není jediný problém. Mnoho stávajících vozů dovnitř nevpouští příliš rádiových frekvencí. Vagóny se stávají takzvanou Faradayovou klecí blokující elektromagnetické záření, protože i okna mají pokrytá kovem a fóliovou izolací fungující proti ztrátě teploty i jako akustické těsnění.
Z tohoto důvodu dochází v současnosti u mnoha vagonů k výměnám nebo úpravě oken. České dráhy provádí jejich laserové úpravy a Deutsche Bahn už upravila 70 tisíc skel. Belgická společnost SNBC se dokonce vzdala zavádění palubní wifi a plně se pustila jen do řešení vlakového připojení skrze elektromagneticky propustnější okna.
Na řadu také přichází paradoxní výhoda starší sítě typu 4G oproti stávající 5G, na kterou se v Evropě přechází. Fyzika novější sítě totiž hůře prochází stromy a listím, které často lemují vlakové trati. Naopak 4G cestuje dále a lépe překonává překážky. Nenese ale tolik dat.
Velkou snahu zajistit cestujícím připojení ale neilustruje jen úprava oken. Vlaky Českých drah jako jedny z prvních v Evropě nehledají pouze pozemní vysílače, ale vzhlíží k obloze.
Hvězdná spása
V Česku už mohou cestující narazit na modré vlaky s nápisem „satelitní internet na palubě“. České dráhy navázaly spolupráci se společností SpaceX a testují připojení k její internetové síti Starlink.
„Od cestujících máme na tohle řešení pozitivní odezvu, což ukazuje i zvýšené množství používaných dat,“ přibližuje Voxpotu první výsledky mluvčí Českých drah Filip Medelský. Testování pokračuje a dopravce se ho snaží prodloužit až do zimy, kdy lze odzkoušet připojení ve zhoršeném počasí.
O satelitním internetu přemýšlí také belgická SNCF, která zvažuje jak Starlink, tak jeho francouzsko-britského rivala Eutelsat. Ke kompletnímu přechodu na satelitní technologií ale nedojde – v tunelu se ke družici připojíte jen těžko.
Ke zlepšení internetu ve vlacích tak bude potřeba kombinace různých technologií. Pokud bychom v Česku nechali připojení jen na vysílačích podél trati, s příchodem vysokorychlostních vlaků by byla potřeba věž na každém kilometru.
Mysleme ale na to, co si vlastně přejeme. Představa celého kupé mluvícího do notebooku nebo telefonu, skrze který jsou všichni cestující připojeni na online schůzkách, je možná děsivější než pomalý internet.
