Drony a jejich operátoři tvoří důležitou součást ukrajinské obrany od prvních týdnů ruské invaze. Jaká je ale praxe dnes, kdy to nad bojištěm bzučí z obou znesvářených stran? Voxpot přináší reportáž přímo z fronty.
Klíčová lekce z fronty? Nikdy nespouštět oči z dronu | Foto: Petr Chodura / Voxpot
Je 6:22 ráno. Auto máme zaparkované u křižovatky „na tečce“ kterou mi včera poslal Zaljaznak.
Velí jednotce Ostrý Kartuzy operující drony na úsecích fronty, kde se ruská pěchota snaží prodrat hlouběji do ukrajinského území.
Sraz je v půl. Píšu Zaljaznakovi, že jsme na místě. Mezitím se mi v hlavě přehrávají videa, kde Rusové popravují ukrajinské bojovníky padlé do zajetí, které znám z Telegramu.
Trochu doufám, že velitel na poslední chvíli napíše, že pozice, na kterou jedeme, je moc horká, a celý plán na dnešek zruší. Chystáme se na samý předek fronty u Pokrovsku, kde mezi námi a Rusy budou už jen dvě tří až pětičlenné ukrajinské jednotky.
„Plus. Deset minut,“ přichází zpráva od Zaljaznika. Dochází mi, že už cuknout nejde. Po několikadenních přípravách a nejistotě je tohle, proč jsme tady.
Dostat se na frontu je dnes pro novináře i dobrovolníky velmi obtížné – málokterá jednotka si kvůli neustálé přítomnosti ruských FPV dronů na nebi troufne vzít do auta kohokoliv navíc.
Minuty utečou rychle – a je to tak asi lepší, nemám čas moc přemýšlet.
Na horizontu jedou dvě povědomá vojenská auta ověšená REBy – rušičkami signálů dronů. Z auta vyskakují známé tváře, které i přes strach vidím rád: vím, jak jsou zkušení a efektivní.
Po krátkém přivítání nasazujeme s fotografem Petrem „broniky“, neprůstřelné vesty, a sedáme do auta k Partizanovi a Žorjovi. Ten nás instruuje, jak se chovat při zaměření nepřátelským dronem.
„Když se to stane, okamžitě zabrzdím, všichni vyběhneme z mašiny a rozutečeme se do všech stran, jasný?“. Přikyvujeme.
„Polní cesta bude divoká. Když budu potřebovat držet REB, řeknu ti,“ ukazuje na černou krabici v autě, na kterou jsou napojené kabely antén rušících signál dronů. Opět přikyvuji.
Cesta na frontu bude divoká | Petr Chodura
Jedeme první. Hned za vesnicí nám do cesty z levé strany vjede ukrajinský tank. Nebrzdí, vyhneme se mu o necelý metr.
Žorja šlape na plyn a jedeme dál. Projíždíme zátaras s ostnatým drátem a dračími zuby.
Partizan, který sedí na spolujezdci s kulometem, ukáže prstem k nebi. „Teď začne pizděc, tady jsou všude drony,“ oznámí. Vjíždíme smykem do pole.
Co je za třemi tečkami se doví jen členové Voxpot Klubu.
Díky podporovatelům z Voxpot Klubu můžeme posílat naše reportéry do terénu a přinášet vám tak lepší zprávy, než jen to, co nabízí tiskové agentury.
.jpg)
