Stejně jako ostatní Palestinci čelí křesťané v Gaze a na Západním břehu Jordánu násilí ze strany izraelské armády i osadníků. Malá křesťanská komunita ale představuje pro Izrael a jeho cíle výrazný mezinárodní problém.
„Ráno tu slunce nevychází, aby osvětlovalo naše domovy, ale aby denně odhalovalo další stopy zničení a zkázy a bylo tichým svědkem hořkosti naší reality,“ píše mladá palestinská křesťanka Helda Ajjád.
„Vidíte, jak se mění nevinné tváře dětí – jakmile uslyší zvuk ostřelování, zděšeně si zakrývají ouška rukama nebo se spěchají schovat do teplého objetí svých rodičů, jako by bylo štítem proti zlům tohoto světa. Vidíte strach a údiv v jejich očích, nevyslovené otázky, které volají v bolestivém tichu: ‚Proč, Pane? Proč my?‘“
Ajjádin dopis zveřejnil server Vatican News. Autorka se spolu s dalšími zhruba šesti stovkami vysídlených ukrývá v prostorách farnosti Svaté rodiny v Gaze. Ty zahrnují kostel, faru, konvent Milosrdných sester a také školní budovy, jejichž třídy nyní slouží jako nouzové ubytování.
Ani zdi kostela však nejsou zárukou bezpečí. Ve čtvrtek 18. července farnost zasáhla – podle izraelských představitelů zbloudilá – tanková střela.
Žádná vojenská akce nemůže takové jednání ospravedlnit.
Při útoku byl zabit šedesátiletý údržbář farnosti Sá‘ad Ísá Kostandí Salama a dvě starší ženy, které se v prostorách ukrývaly: sedmdesátiletá Nadžwá Abú Dáúd a čtyřiaosmdesátiletá Fúmijá Ísá Latíf Ajjád.
The Holy Family Church in Gaza was struck by an Israeli attack on Thursday. The strike killed three people, including the parish's 60-year-old janitor and an 84-year-old woman receiving psychosocial support inside a Caritas tent in the church compound. Father Gabriele Romanelli… pic.twitter.com/mCee2MVQW6
— EWTN News (@EWTNews) July 17, 2025
Dalších nejméně devět osob bylo zraněno, včetně tamního faráře argentinského původu Gabriela Romanelliho, se kterým si od propuknutí války údajně denně ohledně situace telefonoval papež František.
Obratem dorazily světové reakce. Mluvčí Bílého domu Karoline Leavitt na tiskovém brífinku uvedla, že prezident Donald Trump ohledně incidentu telefonoval izraelskému premiérovi Benjaminu Netanjahuovi a reakce americké hlavy státu „nebyla pozitivní“.
Útok odsoudila mimo jiné italská premiérka Giorgia Meloni: „Izraelské nálety na Gazu zasáhly také kostel Svaté rodiny. Útoky proti civilnímu obyvatelstvu, které Izrael provádí již několik měsíců, jsou nepřijatelné. Žádná vojenská akce nemůže takové jednání ospravedlnit,“ zdůraznila.
Ostrá reakce přišla také z Vatikánu, když papež Lev XIV. vyzval k „okamžitému ukončení barbarství této války“.
„Vyzývám mezinárodní společenství, aby dodržovalo humanitární právo a respektovalo povinnost chránit civilisty, stejně jako zákaz kolektivního trestání, nerozlišujícího použití síly a nuceného vysídlování obyvatelstva,“ uvedla hlava katolické církve.
Globální pobouření přinutilo reagovat i izraelského premiéra. Netanjahu vyjádřil „politování nad tragickým incidentem, při němž zbloudilá munice omylem zasáhla kostel Svaté rodiny v Gaze“.
Takové ospravedlnění však rázně odmítl například palestinský teolog a luteránský pastor Munther Isaac. „Všechny mezinárodní úmluvy jsou bohužel v troskách, nikdo Izrael nevolá k zodpovědnosti – ani Mezinárodní trestní soud, ani velmoci. Celý svět sleduje vyvražďování v přímém přenosu, aniž by hnul prstem,“ konstatoval.
Současné dění v Gaze je podle pastora „ohavná vyhlazovací válka“, která se nevyhýbá nikomu. „Ani muslimům, ani křesťanům, ani starým, ani mladým. Všichni jsou terčem, a dokonce ani modlitebny a nemocnice neunikly bombardování.“
Svědectví patriarchů
Den po útoku navštívila Gazu delegace tvořená mimo jiné dvěma jeruzalémskými patriarchy – tím latinským, tedy katolickým kardinálem Pierbattistou Pizzaballou, a pravoslavným patriarchou Theofilem III – navzdory Izraelem omezenému přístupu do Pásma.
Delegace navštívila kostel Svaté rodiny, organizovala převoz raněných a také konvoje s pěti stovkami tun potravin, zdravotnického materiálu a dalšího vybavení. Kardinál Pizzaballa však později informoval, že z připravené pomoci se zatím do Gazy kvůli „logistickým problémům“ nedostal „ani gram“.
Kristus je v Gaze ukřižován v raněných.
Humanitární pomoc je tu přitom podle Pizzabally „otázkou života a smrti“ a její pokračující odpírání ze strany Izraele „rozsudkem“.
Na tiskové konferenci po svém návratu z Gazy pak patriarchové přinesli svědectví o tamní všudypřítomné zkáze.
Kardinál Pizzaballa uvedl, že se z Gazy „vrátili se zlomeným srdcem, ale také povzbuzeni svědectvím mnoha lidí, které potkali“.
„Kristus v Gaze není nepřítomen. Je tam – ukřižován v raněných, pohřben pod troskami, a přesto přítomný v každém skutku milosrdenství, v každé svíčce ve tmě, v každé ruce podané trpícím,“ shrnul obrazy zkázy i lidskosti, které byli svědky.
Mlčení tváří v tvář utrpení je zradou svědomí.
Patriarcha Theophilos III. pak přednesl společný apel: „Mezinárodnímu společenství vzkazujeme: mlčení tváří v tvář utrpení je zradou svědomí. Dětem Gazy stvrzujeme: církev stojí při vás.“
Čtěte také: Omdlévají hlady, ale pomáhají dál. Jak čelí hladomoru zdravotnictvo v Gaze?
Historie násilí
Červencový zásah přitom nebyl zdaleka prvním útokem na palestinské křesťany a jejich svatostánky v rámci izraelské ofenzivy v Gaze. Nešlo dokonce ani o první útok přímo na kostel Svaté rodiny.
Už 16. prosince 2023 zasáhla střela z izraelského tanku budovu konventu Milosrdných sester, který v té době poskytoval péči čtyřiapadesáti osobám s postižením. Výbuch zničil jediný tamní generátor elektrické energie a zásoby paliva.
Krátce po poledni téhož dne pak odstřelovač IDF zastřelil sedmdesátiletou Nahídu Anton, která přecházela nádvoří farnosti do jediné funkční koupelny v budově konventu. Následně zabil i její devětačtyřicetiletou dceru Samar, když se snažila zasaženou matku odtáhnout do bezpečí.
Krátce předtím po izraelském bombardování zahynulo osmnáct lidí po zásahu jedné z budov v komplexu pravoslavného kostela sv. Porfyria – jednoho z nejstarších kostelů světa – kde se v čase útoku skrývaly více než čtyři stovky vysídlených.
O izraelsko-palestinském konfliktu píšeme bez rasistických klapek na očích. Čelíme kvůli tomu dlouhodobým mediálním útokům a nařčením, poškozujícím naši práci. Děkujeme všem, kdo při nás stojíte a pomáháte nám odolávat tlakům ze strany těch, kdo odmítají vidět svět, jaký doopravdy je.
Násilí se nevyhýbá ani palestinským křesťanům na Západním břehu Jordánu. Ti čelí stupňujícím se útokům ze strany radikálních izraelských osadníků.
Poslouchejte také: Násilí na Západním břehu roste. Co s palestinským územím zamýšlí Izrael?
V uplynulých týdnech došlo například k několika útokům na křesťanské městečko Tajbí. V noci na pondělí 28. července tam útočníci zapálili několik aut a posprejovali zdi řady domů výhružnými nápisy. Pár týdnů předtím osadníci založili požár u tamního kostela sv. Jiří.
I tyto události vyvolaly bouřlivé reakce jak od církevních představitelů, tak od západních politiků. Tajbí osobně navštívili jeruzalémští patriarchové i německý ministr zahraničí Johann Wadephul, který při návštěvě uvedl, že „takové zločiny jsou terorem a měly by být konečně stíhány policií“.
Zároveň odsoudil jakékoli snahy Izraele o anexi Západního břehu i Gazy a prohlásil, že Německo bude na evropské úrovni prosazovat další sankce proti osadníkům.
Nezvykle pak navštívil Tajbí i americký velvyslanec v Izraeli Mike Huckabee. Ten byl doposud známý svojí pevnou podporou Izraele i jeho osad na Západním břehu, který je z pohledu mezinárodního práva okupován a osady jsou nelegální.
„Jakékoli znesvěcení svatostánku je teroristickým činem a zločinem. Mělo by mít následky… tvrdé následky, protože jde o jednu z posledních bašt naší civilizace, o místa, kde se modlíme,“ konstatoval Huckabee.
Podle svých slov trvá stíhání pachatelů a nikoli jen „pokárání“ – zločiny osadníků nejsou v Izraeli takřka nikdy potrestány.
Čtěte také: Evangelikálové proti Izraeli? Američtí konzervativci se zlobí nejen kvůli válce
Problém pro Netanjahua, naděje pro Palestince
Palestina je kolébkou křesťanství a na palestinských územích se nachází řada nejvýznamnějších křesťanských poutních míst jako například Betlém. Křesťané různých denominací však představují jen zlomek tamní populace, a jejich počty navíc od založení státu Izrael v roce 1948 setrvale klesají.
V roce 2017 bylo křesťanů na palestinských územích ke 47 tisícům, z toho drtivá většina žila na Západním břehu. V Gaze jich byla zhruba tisícovka.
Masová emigrace v posledních desetiletích přitom podle samotných palestinských křesťanů není způsobená problematickým soužitím s muslimskými sousedy, ale především izraelskou okupací, omezeními, obtěžováním a násilím, jichž se Izrael dopouští na palestinském obyvatelstvu bez ohledu na vyznání.
To potvrzuje i průzkum nevládního Palestinského centra pro politiku a průzkumy z roku 2020 – podle něj tehdy zvažovalo emigraci 36 procent křesťanů, kteří dosud na palestinských územích žili. Jako nejčastější důvody uváděli ekonomickou situaci, touhu po vzdělání, bezpečnost a politickou situaci.
Čtěte také: Nad Betlémem letos hvězda nezáří
K osudu křesťanů a jejich kulturního dědictví v Palestině je dominantně křesťanský západní svět o poznání méně lhostejný než k osudu převážně muslimského palestinského obyvatelstva. A platí to i pro největšího spojence Izraele, tedy Spojené státy.
Pro izraelskou vládu tak vzniká problém. Neméně nepříjemná je pro ni také nelibost – až nevraživost – Svatého stolce. Vztahy mezi oběma entitami jsou napjaté dlouhodobě (ostatně Vatikán uznal Izrael až v roce 1993 a roku 2015 pak navzdory velké izraelské kritice uznal také Stát Palestina), a každý útok na katolickou i obecně křesťanskou populaci či svatostánek přispívá k jejich dalšímu zhoršení.
Stupňující se útoky vůči křesťanům na Západním břehu a v Jeruzalémě byly terčem ostré kritiky představitelů katolické církve již před masakrem Hamásu ze 7. října 2023 a následnou izraelskou ofenzivou.
Už v dubnu 2023 patriarcha Pizzaballa varoval, že krajně pravicová vláda Benjamina Netanjahua zhoršila život křesťanů v rodišti křesťanství. Křesťanská komunita v regionu je podle patriarchy vystavena čím dál častějším útokům, protože nejpravicovější vláda v dějinách Izraele dodává odvahu extremistům čím dál častěji napadajícím duchovní a demolujícím náboženský majetek.
Nejvyšší církevní představitelé se tak nezdráhají současnou izraelskou politiku na diplomatické poměry velmi tvrdě kritizovat, hlavu katolické církve nevyjímaje – papež František se k postupu Izraele v Gaze vyjadřoval velmi ostře a mimo jiné vyzýval k pečlivému prozkoumání, zda se Izrael nedopouští genocidy.
Nástup papeže Lva XIV. po Františkově smrti rétoriku Svatého stolce nijak nezjemnil a vatikánská diplomacie nadále pokračuje v úsilí o ukončení bojů a prosazení dvoustátního řešení.
Vrásky na čele Netanjahua a jeho vlády pak nepochybně způsobuje fakt, že zprávy o útocích na palestinské křesťany zpravidla zveřejňuje sama církev. Izraelským představitelům a armádě se tak těžko shazují ze stolu jako „propaganda Hamásu“, a zároveň je zaručen masivní mediální dosah, který přispívá k formování světového veřejného mínění.
Malá křesťanská komunita, setrvávající v kolébce křesťanství vzdor stupňujícímu se násilí a útlaku, tak představuje uprostřed všudypřítomné zkázy a utrpení jiskřičku naděje pro veškerý palestinský lid – její bolesti totiž svět alespoň trochu naslouchá.
