Americký prezident Donald Trump a lídři tří dalších zemí podepsali deklaraci, která má zajistit Gaze mír. Jenže řada otázek zůstává otevřená.
„Začíná krásný den a začíná obnova,“ pronesl Donald Trump krátce poté, co společně s lídry Kataru, Egypta a Turecka podepsali deklaraci, která má přinést mír do Gazy.
Jen o několik hodin předtím Hamás pustil na svobodu zbývajících dvacet živých izraelských rukojmích, kteří se po více než dvou letech shledali se svými rodinami.
Izrael pak na oplátku propustil téměř dva tisíce vězněných Palestinců – řada z nich byla zadržována bez obvinění. Většina se vrátila do domovů na Západním břehu, zbytek pak do Gazy.
Čtěte také: Izraelští rukojmí se po více než dvou letech vrátili domů
Hamás zatím nevydal těla všech mrtvých rukojmích, jak se zavázal v první fázi příměří. Jeho zástupci už dříve prohlásili, že neví, kde se některá těla po izraelském bombardování Pásma nacházejí. Podle deníku Times of Israel si byl Izrael této skutečnosti při podepsání příměří vědom.
Zatím se domů vrátily ostatky čtyř rukojmích, rodiny dalších obětí tak stále čekají. Izraelský ministr obrany Jisrael Kac zároveň prohlásil, že jakékoliv zdržení při vydání těl bude považováno jako porušení dohody o příměří.
Řada otazníků se pak vznáší i kolem samotného dokumentu, který podepsal Donald Trump s ostatními lídry v egyptském letovisku Šarm aš-Šajch.
„Podepisujeme dokument, který obsahuje celou řadu pravidel a předpisů, a také spoustu dalších věcí,“ konstatoval Trump při ceremoniálu. Neposkytl však žádné další detaily a jen málo hovořil o dvou klíčových stranách, tedy o Izraeli a Hamásu – jejich zástupci se konference neúčastnili.
Mezi signatáři jsou vedle USA také Katar, Egypt a Turecko, tedy země, které hrály roli prostředníků v rozhovorech o příměří, propouštění rukojmích a vězněných Palestinců. V dokumentu se však pouze vágně zavázali „společně pracovat“ na zavedení a udržení míru pro budoucí generace.
Významnou roli tak zřejmě sehraje Trumpův dvacetibodový plán. Ani ten ale nevyjasňuje řadu rozhodujících otázek.
Je ještě brzy na slova o míru.
Například není jasné, zda Hamás přijme Trumpův požadavek na odzbrojení, a zda bude souhlasit s tím, že v budoucnu nesehraje žádnou rozhodující v roli ve správě Gazy.
Další otázkou také je, zda příměří vůbec vydrží. „Skutečnost, že Izrael a Hamás souhlasily s první fází příměří představuje první důležitý krok,“ komentoval situaci Hugh Lovatt, analytik ze think tanku European Council on Foreign Relations. „Nicméně je ještě brzy na slova o míru,“ zdůraznil.
Nejasnosti se vznáší také nad demilitarizací Gazy, přesnou podobnou „mezinárodních stabilizačních sil“, mezinárodních garancí nebo dlouhodobých záměrů izraelské vlády, vyjmenovává Lovatt.
Právě v případě mezinárodních stabilizačních sil se v Trumpově plánu se mluví o spolupráci USA s arabskými a mezinárodními partnery. Spojené síly by měly například zajistit hranice Gazy nebo vycvičit a podporovat nové policejní síly v Pásmu – izraelská armáda běžně útočila i na ně.
Čtěte také: Únik z izraelské armády. Pět ze šesti zabitých Palestinců jsou civilisté
To má však svá vlastní úskalí. „Vytvoření mezinárodních stabilizačních sil složených ze zástupců arabských a globálních partnerů naráží na velké překážky. Pokud s tím nebudou souhlasit palestinské složky na místě včetně Hamásu, který se staví proti, je těžké si představit, že by jakékoliv arabské síly byly ochotné vyslat své jednotky,“ vysvětlují ve své nedávné zprávě Mona Yacoubian a Will Todman z washingtonského think tanku Center for Strategic and International Studies.
Evropský postoj se zatím zdá váhavý: zatímco mluvčí francouzského ministerstva zahraničí sdělil, že Paříž je ochotna se na mezinárodních silách v Gaze podílet, Berlín poskytne finanční prostředky, ale ne jednotky.
