„Když jsem jel do Chán Júnis poprvé, pracoval jsem v Evropské nemocnici – v zařízení vybudovaném před mnoha lety z unijních fondů. Tehdy to byla evidentně krásná, dobře vybavená nemocnice. Ale když jsem do ní já sám poprvé vešel, byl z ní jen obrovský uprchlický tábor. Uvnitř a kolem nemocnice žilo okolo 20 tisíc lidí – spali pod takovými… ani ne stany, prostě přístřešky poskládanými z povlečení a dalších věcí,“ říká v Pulsu kanadský lékař Yasser Khan.

Na místě bylo podle něj neustále slyšet bzučení dronů, ke kterému se co pár hodin přidaly výbuchy v přilehlých oblastech. „Zdravotnický personál mi po výbuchu řekl: dejte tomu 15 minut, pak sem začnou proudit vysoké počty zraněných. Opravdu to tak bylo. A byl to chaos – lidé jsou pokrytí prachem a sutí… Pamatuji si ženu, která nesla v náručí své mrtvé dítě a prosila lékaře, aby tomu osmiletému synovi zkontrolovali puls. Jeho vyhublé tělo ale bylo už studené,“ popisuje situaci oftalmolog.

Poslechněte si také: PULS | Čeho se bojí Vladimir Putin? Teroristů a stáří

„Lékaři operují také na podlaze a bez anestetik, odevšud se ozývá křik. Lidé se postupně dozvídají, že o život přišli jejich otcové, matky, děti. Pod izraelskými bombami vymírají celé rodiny, zmizí prostě ze světa – beze stopy,  bez dalších příbuzných. Takhle je to každý den a já nechápu, jak to zdravotníci zvládají, jak jsou silní a odolní,“ pozastavuje se Khan.

Proč se chce Yasser Khan na místo zase vrátit? Co všechno chybí zdravotníkům a zdravotnicím v Gaze? A co Khan v nemocnici u Chán Júnis viděl? Pusťte si novou epizodu buď na webu, nebo ve Spotify či Apple Podcasts.