Španělka žila 500 dní sama v jeskyni. S orientací v čase jí pomáhala menstruace.
Motril - Alpinistka Beatriz Flamini se chtěla podílet na vědeckém experimentu a zároveň překonat sebe sama. Proto se rozhodla, že stráví rok a půl v jeskyni, zhruba 70 metrů pod zemí, naprosto izolovaná od okolního světa. Její příběh popisuje web Euronews.
Horolezkyně Beatriz Flamini věděla, že musí vydržet. Za žádných okolností by neopustila svůj nový domov, ani kdyby jí zemřel někdo z příbuzných. Uvězněná necelých 70 metrů pod zemí v jeskyni na jihu Španělska, dokázala porazit sebe sama – strávila totiž 509 dní bez jakéhokoli kontaktu s vnějším světem.
Do jeskyně dobrovolně vstoupila když jí bylo 48 a minulý pátek ji jako 50letá opustila. Když se Flamini vynořila z hlubin země, musela mít sluneční brýle, aby chránila svůj zrak před světlem. „Vycházela jsem se sebou velice dobře, mohla jsem zůstat i o něco déle,“ zasmála se. „Rok a půl jsem mlčela, nemluvila jsem s nikým jiným než se sebou. Ztratila jsem rovnováhu, proto mě nesou. Teď mi dovolte dát si sprchu, vody jsem se nedotkla rok a půl,“ reagovala na novináře, kteří ji prosili o další detaily.
Jeden rok, čtyři měsíce a 22 dní žila Beatriz odtržená od světa, bez jakýchkoliv zpráv zvenčí. Dokonce si ani neuvědomovala, jak dny uvnitř temné jeskyně plynuly. Horolezkyně se v rámci vědeckého výzkumu, který se zabýval lidskou myslí, snažila zjistit, zda dokáže přežít díky „soběstačnosti“. Zároveň v jeskyni točila dokument pro španělskou produkci Dokumalia.
Poté, co opustila jeskyni, se Beatrice dozvěděla o událostech z posledního roku a půl. Poprvé tak slyšela o tom, že na Ukrajině probíhá válka. Nejvíce ji ale podle serveru Euronews zasáhla zpráva o úmrtí britské královny Alžběty II.
Od svého návratu je horolezkyně v péči psychologů a lékařů, kteří posuzují její stav, aby jí pomohli si znovu zvyknout na normální život. „Je důležité pochopit, že když Beatriz opustila jeskyni, najednou přešla z nulového kontaktu na sto procent a to jí nepomohlo,“ řekl pro Euronews její trenér David de Antonio. „Celé tohle dobrodružství skončí, až se bude cítit dobře. Vnímám to jako bychom lezli na Everest. Jsme na vrcholu a teď musíme sestoupit,“ dodal.
Mozek si v tichu vymýšlel zvuky
Beatriz nebyla první, kdo si vyzkoušel život v jeskyni na tak dlouhou dobu. A protože chtěla, aby byl její zážitek něčím výjimečný, rozhodla se, že nechce mít přístup k časovým údajům. Během pobytu v jeskyni tak horolezkyně vůbec netušila, kolik je hodin nebo jaký je den.
Jediná technologická zařízení, která uvnitř jeskyně měla, byla kamera a počítač s omezeným operačním systémem. Zařízení mělo router, který Beatriz používala ke komunikaci s týmem ohledně základních potřeb. Díky tomu mohla požádat o vodu nebo jídlo.
Kromě jídla jí tamní jeskyňáři nosili i žárovky či baterie. Věci vždy uložili na předem domluvené místo, aby je Flamini mohla sesbírat, aniž by někoho viděla. Její strava se skládala především z kojenecké výživy, členové týmu horolezkyni občas přinesli i speciální pochoutky, jako kousek ovoce nebo avokádo.
„Vzhledem k tomu, že neměla k dispozici žádné časové údaje, nemohla mít ani rutinu. Nevěděla, kdy jíst nebo spát. Nedokázala spočítat, jestli měla oběd před hodinou nebo před dnem. A nevěděla, jestli spala deset minut nebo deset hodin,“ uvedl její trenér. Jediné, co Beatriz pomáhalo sledovat čas byla její menstruace.
I když Beatriz s týmem nekomunikovala denně, psychologové pomocí zpráv hodnotili její duševní stav a věděli, jak na tom je. Šlo o jediný kontakt, který měla s vnějším světem. Nikdo nic jiného nevěděl, dokonce ani její rodina.
Během svého pobytu v jeskyni musela překonat drsné situace. Trpěla sluchovými halucinacemi a při návratu ven z jeskyně prohlásila, že protože bylo uvnitř ticho, její mozek si vymýšlel – Beatriz tak dokonce čas od času zaslechla i výkřiky. Nejhorší však byla invaze much. „Přilétly mouchy, začaly klást larvy, nemohla jsem to ovládat a byla jsem tím pohlcená,“ svěřila se novinářům.
Šest dní tábořila u vchodu do jeskyně
Po prvních 300 dnech musela Flamini na pár dní opustit jeskyni kvůli technickému problému. Router, který měla v jeskyni pro komunikaci se svým týmem, vydával nepříjemné zvuky. Šest dní proto tábořila u vchodu do jeskyně, zatímco technik opravoval zařízení.
Její tým se obával, že po vynoření se už horolezkyně nebude chtít vrátit dovnitř. „Mozek vždy hledá důvody, aby něco vzdal. Incident věci lehce zkomplikoval, protože to mohl být pro Beatriz perfektní výmluvou, aby to vzdala,“ řekl de Antonio.
„Když něco děláte poprvé, je snazší se do toho pustit, protože nevíte, do čeho jdete. Složitá věc je udělat to samé znovu s vědomím, proti čemu stojíte. Skutečnost, že držela krok, i když věděla, do čeho jde, ukazuje její neuvěřitelnou sílu vůle,“ dodal trenér pro Euronews.
De Antonio uvedl, že před vstupem do jeskyně pracovali na plánu, jak minimalizovat případné škody. „S psychology řešila, jak předvídat možné situace, které by se mohly uvnitř jeskyně stát,“ vysvětlil trenér, který Beatriz zároveň sestavil tréninkový plán, aby neztratila svou fyzickou kondici. Podle De Antonia bylo těchto 500 dní ve tmě „řízeným šílenstvím“.
Autorka: Barbora Kučerová
Přečetli jste si víkendovou zprávu. Kromě těch Voxpot nabízí každý den propracované reportáže i analýzy. Chcete vědět víc? Pojďte sem.
[other_banner_1]