Kdo bude hlídat dopady zákonů na menšiny, lidi s postižením nebo oběti domácího násilí? Je možné, že nikdo. Vláda premiéra Andreje Babiše schválila jednu z největších reorganizací lidskoprávní agendy za poslední dvě dekády. Jaké konkrétní dopady přinese?
Práva menšin mi na Úřad vlády netahejte | Ilustrační foto: Shutterstock | Shutterstock
Ještě minulý týden seděli vedoucí několika odborů při Úřadu vlády na jednání vládních rad. O pár dní později se z tiskové konference dozvěděli, že končí.
Vláda jich hodlá rozpustit hned několik, včetně Odboru pro lidská práva a ochranu menšin. Jejich činnost chce rozdělit mezi jednotlivá ministerstva.
Kabinet změnu obhajuje jako „systémové narovnání“ a zefektivnění státu. Kritické hlasy naopak varují, že Česko tím přichází o nezávislý hlas, který kontroloval dopady zákonů a politik na menšiny a zranitelné skupiny, jako například lidi žijící s postižením nebo samoživitelky.
O jaké změny jde?
Od 1. července přejde agenda lidských práv a rovného zacházení pod Ministerstvo spravedlnosti, národnostní menšiny pod Ministerstvo kultury a romské záležitosti či práva lidí se zdravotním postižením pod Ministerstvo práce a sociálních věcí.
Přesouvá se také agenda rovnosti žen a mužů, protidrogová politika a politika duševního zdraví. Nově má spadat pod Ministerstvo zdravotnictví – navzdory probíhající reformě, která dosud stála právě na spolupráci mezi resorty.
Aliance pro rodinu vládní kroky vítá.
Podle vládní předkládací zprávy bylo současné uspořádání „výsledkem historického vývoje, nikoliv promyšleného systémového nastavení“, a představuje „spíše selhání institucionální adaptace než vědomou volbu efektivního řešení“.
Kabinet zároveň argumentuje, že odbory při Úřadu vlády rozdělují stovky milionů korun na dotacích, aniž by za dané politiky nesly přímou resortní odpovědnost.
Zatímco odbornictvo a část neziskového sektoru mluví o oslabení lidskoprávní infrastruktury státu, konzervativní Aliance pro rodinu vládní kroky vítá. Organizace na svém Facebooku označila konec lidskoprávního odboru za „dobrou zprávu“ a tvrdí, že ochranu práv dostatečně zajišťuje veřejný ochránce práv.
Role lidskoprávních odborů byla však výrazně širší. Podle odbornictva v nich nešlo jen o administrativu nebo dotační programy, ale o systém koordinující lidskoprávní politiku na národní úrovni.
„Ochrana lidských práv a politika rovnosti žen a mužů nejsou úzce resortní témata. Jsou ze své podstaty průřezová a dotýkají se práce celé vlády,“ komentuje situaci pro Voxpot bývalá vládní zmocněnkyně pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková. Přesun pod jednotlivé resorty označuje za „vážnou chybu“.
Odbory při Úřadu vlády nevytvářely jen administrativní zázemí, ale připravovaly strategie, akční plány a meziresortní politiku. Věnovaly se například prevenci domácího násilí, nerovnému odměňování žen a mužů nebo podpoře slaďování pracovního a rodinného života.
Novela stavebního zákona může úplně přehlédnout otázku bezbariérovosti.
„Bylo to místo dialogu mezi státem, občanskou společností, zástupci zranitelných skupin i ekonomickou sférou. Šlo o místo národního dialogu,“ říká Laurenčíková a upozorňuje, že lidskoprávní odbory fungovaly i jako připomínkové místo k legislativě.
„Pokud nikdo nehlídá, zda zákony neobsahují lidskoprávní deficity, může se zhoršit situace zranitelných skupin nebo se zapomene na naše lidskoprávní závazky,“ připomíná.
Jako příklad uvádí stavební legislativu. „Ministerstvo může připravit novelu stavebního zákona a úplně přehlédnout otázku bezbariérovosti a přístupnosti,“ nastiňuje někdejší vládní zmocněnkyně, podle které jde o velmi špatný signál a ponižování lidskoprávní agendy.
Jejího oslabení se obávají také ombudsman Stanislav Křeček, dětský ombudsman Martin Beneš a zástupce ombudsmana Vít Alexander Schorm. Varují, že po rozdělení agendy mezi ministerstva zmizí z vlády samostatný hlas, který dosud upozorňoval na možné střety státních politik s lidskými právy.
Upozorňují také, že vláda postupuje opačně, než doporučovala analýza OECD z roku 2023, která naopak navrhovala lidskoprávní útvar posílit.
Ministerstvo duševního zdraví
Přesuny se dotknou také agendy duševního zdraví. Jejím cílem je mimo jiné zajistit, aby se při zotavování pacientů dodržovala jejich práva a aby lidé s psychickými problémy nekončili zavření ve velkých léčebnách, pokud to není nezbytně nutné.
„Bez jasně vymezené nadresortní koordinace nemůže být řeč o reformě péče o duševní zdraví, kterou současná vláda slibovala ještě před volbami i po nich ve vlastním programovém prohlášení,“ říká pro Voxpot Marie Salomonová z výkonného výboru Rady vlády pro duševní zdraví.
Přesun agendy z Úřadu vlády může podle Salomonové oslabit spolupráci mezi resorty, která je pro péči o duševní zdraví klíčová. „Prevence ve školách, krizové služby, bydlení pro osoby po dlouhodobé hospitalizaci, agenda příspěvků na péči nebo ochranného léčení – to všechno nemůže řešit jedno ministerstvo,“ zdůrazňuje.
Pod duševní zdraví se má na Ministerstvo zdravotnictví přesunout i protidrogová agenda. Jenže omezení na jeden resort je podle odbornictva zcela nekompatibilní s podstatou protidrogové politiky, protože ji nelze redukovat jen na otázku zdravotnictví nebo duševního zdraví.
„Naši klienti často neřeší pouze závislost nebo psychické zdraví. Řeší také bydlení, vztahy, dluhy, práci, bezpečí nebo návrat do běžného života,“ stojí v prohlášení neziskové organizace Podané ruce.
Právě proto měl podle kritických hlasů Úřad vlády klíčovou roli: dokázal koordinovat jednotlivá ministerstva a držet protidrogovou politiku na nadresortní úrovni.
Podle bývalého národního protidrogového koordinátora Jindřicha Vobořila jde reorganizace proti současným evropským trendům. Vobořil upozorňuje, že v Evropě není běžné, aby byla protidrogová politika podřízená výhradně agendě duševního zdraví.
„Nikde v Evropě není národní protidrogový koordinátor pro oblast závislostí pouze v ranku duševního zdraví,“ komentuje vládní kroky pro Voxpot.
Hrozí kolaps terénních programů i prevence.
Jako jeden z hlavních problémů zmiňuje financování služeb, které s protidrogovou politikou souvisí.
„Ministerstvo dokázalo financovat zdravotnický materiál, ale ne mzdy pracovníků center, pomáhajících desítkám tisíc lidí,“ vysvětluje. Podle něj dnes řada služeb funguje právě díky financování z Úřadu vlády.
Vobořil proto varuje, že přesun může ohrozit fungování terénních programů i prevence. „Hrozí kolaps těchto služeb,“ dodává.
Problém vidí i v samotném fungování Ministerstva zdravotnictví. „Je to resort zaměřený hlavně na vlastní zdravotnické zájmy. Alkohol, tabák ani hazard nikdy pořádně neřešil,“ tvrdí Vobořil.
Jako příklad uvádí spor o linku pro odvykání kouření. „Pamatuju situaci, kdy jsme chtěli přidat telefonní číslo linky pomoci na krabičky cigaret. Ani na tom jsme se tehdy nedokázali domluvit,“ konstatuje.
Práva Romů
Obavy vyvolává i přesun romské agendy pod Ministerstvo práce a sociálních věcí. Režisér a aktivista David Tišer varuje, že stát tím může začít Romy vnímat především jako „sociální problém“.
Z romské agendy se podle Tišera vytratí širší lidskoprávní rozměr – tedy témata rasismu, segregace nebo anticikanismu. Podobně to vidí i bývalý člen vládního výboru pro práva dítěte Michal Dord, podle kterého hrozí romské agendě zánik.
„Není jen otázkou sociálních dávek či zaměstnanosti, ale také lidských práv, vzdělávání, bydlení, společenského postavení nebo boje proti diskriminaci. Přesun romské agendy pod jedno ministerstvo zužuje celý problém pouze na sociální oblast,“ říká pro Voxpot.
O možném přesunu lidskoprávních agend pod jednotlivá ministerstva se mluvilo už krátce po volbách. Možnou reorganizaci tehdy naznačila vedoucí Úřadu vlády Tünde Bartha.
Ministerstva mají do začátku června společně s Úřadem vlády rozdělit celý aparát dosavadních odborů: zaměstnance, rozpracované projekty i stovky milionů korun ve státní podpoře.
Podle informací Hospodářských novin však vedení dotčených odborů o změně dopředu nevědělo a s plánem se neztotožňuje. Odbornictvo tak vládě vyčítá, že o tak zásadním zásahu do fungování lidskoprávní agendy neproběhla širší odborná debata.
„Je to absolutně neetické a nestandardní. Takhle zásadní věci se nemají dělat takhle mafiánským, utajovaným způsobem, kterým to vláda udělala,“ uzavírá bývalá zmocněnkyně Laurenčíková.
