Zatímco svět opatrně slaví příměří mezi Izraelem a Hamásem, na Západním břehu dál eskaluje osadnické násilí i údery izraelské armády. Jaká budoucnost čeká obyvatele území, kde je dlouhodobě pošlapáváno mezinárodní právo?
All eyes on Gaza. Všechny oči upřít ke Gaze.
Tak znělo jedno z hesel solidarity, která v posledních letech upozorňovala na vraždění Palestinců a Palestinek v Gaze.
S příměřím, výměnou rukojmích i vězněných a podepsáním mírové dohody se heslo stalo skutečností. Pozornost je teď upřena na palestinské území u Středozemního moře a jeho budoucnost.
Zatímco však násilí v Gaze ustalo, na okupovaném Západním břehu pokračuje – mimo zraky světové veřejnosti.
Namátkou za poslední týdny: ve vesnici Jabrud nedaleko Ramalláhu zaútočily skupiny osadníků na nejméně dvě palestinské komunity, pět osob bylo zraněno. Izraelská armáda zadržela během zátahu v uprchlickém táboře nedaleko Betléma bez vysvětlení sedmnáctiletého Palestince, kterého předtím zbila.
A při raziích napříč Západním břehem, k nimž došlo po uzavření příměří v Gaze, zadržela IDF desítky Palestinců a Palestinek.
Osadníci uplatňují stejné násilí jako v Gaze.
Voxpot se spojil s politickým geografem Arielem Handelem z Telavivské univerzity. Od útoku Hamásu 7. října 2023 podle něj izraelská armáda aplikuje postupy uplatňované v Gaze i na Západní břeh.
„Dochází k obrovské eskalaci násilí, demolici domů, ničení infrastruktury a k prosazování myšlenky, že my – tedy Izrael – se můžeme stále více a více separovat od Palestinců,“ popisuje Handel.
„Osadníci, z nichž někteří slouží v Gaze, po návratu na Západním břehu uplatňují stejné násilí jako v Pásmu,“ doplňuje politický geograf.
Ještě před několika lety byly izraelská a palestinská společnost propojenější. „Bylo zřejmé, že pokud pracují desítky tisíc Palestinců ze Západního břehu v Izraeli, je nutné ponechat některé checkpointy otevřené a najít způsob, jak spojení udržet,“ říká odborník.
Tehdy podle něj převládala myšlenka, že Izrael jakožto okupační mocnost za situaci nese odpovědnost – nebo že je alespoň v jeho zájmu, aby lidé ze Západního břehu vydělávali peníze. V posledních letech však Izrael tyto vazby přerušil a část palestinského obyvatelstva okupovaného území tak přišla o práci a rychle chudne.
Izraelská lidskoprávní organizace B’Tselem už letos na jaře označila aktivitu Izraele na Západním břehu jako „Gazafikaci“ okupovaného území.
Kromě Handelem zmíněných aspektů jde například o častější ostřelování izraelskou armádou. Mezi říjnem 2023 a březnem 2025 zaznamenal B’Tselem šedesát devět úderů ze vzduchu, při kterých zemřelo 261 osob.
Nárůst je to oproti bilanci předchozích osmnácti let značný: tehdy Izrael zabil při leteckých úderech dohromady čtrnáct lidí.
Pootevřené dveře
Ačkoliv světoví lídři podepsali v egyptském Šarm aš-Šajchu mírovou dohodu pro Gazu, některé otázky zůstávají nezodpovězené. Dvacetibodový plán představený Spojenými státy například ani jednou nezmiňuje právě Západní břeh.
„Trumpových dvacet bodů pro Gazu je sice optimistických k otázce Palestiny obecně, ale dává si velký pozor, aby nezmínil konkrétně Západní břeh,“ říká pro Voxpot výzkumnice Tereza Plíštilová ze střediska PRCP při Univerzitě Karlově.
„Otevírá nicméně dveře, které se Izrael dlouhodobě snaží zavřít – znovu do debaty vnáší potřebu řešit palestinskou otázku a jasně mluví o právu Palestinců a Palestinek na sebeurčení,“ doplňuje.
Už v době jednání o dohodě o příměří se podle ní krajně pravicoví členové izraelské vlády nechali slyšet, že „žádný palestinský stát nebude, protože tomu výstavba nových osad na zamezí“.
„Podle pesimistického scénáře se tak mírová dohoda bude týkat opravdu jen Gazy a Izrael bude dále praktikovat své politiky na Západním břehu,“ dodává Plíštilová.
Čtěte také: Nebude, co uznat. Izrael chystá fatální ránu palestinskému státu
Jeden z otazníků tak nadále visí nad plánem nazvaným E1. Na pomyslném izraelském stole leží již několik desetiletí a jeho cílem je vybudovat více než tři tisíce osadnických domů mezi Jeruzalémem a nelegální osadou Maale Adumin.
V praxi by E1 znamenal odříznutí Jeruzaléma, nárokovaného Izraelem i Palestinou, od zbytku Západního břehu.
I kvůli tomu na jeho realizaci ještě nedošlo – kritika a nesouhlas mezinárodního společenství byly příliš hlasité. Ze zřejmých důvodů: mezinárodní právo označuje budování osad na okupovaném území za jasně nelegální.
Když je ve světě porušováno mezinárodní právo, píšeme o tom. Kvůli podávání zpráv o nepříjemných pravdách čelíme nařčením pošpiňujícím pověst naší nezávislé redakce. Díky všem, kdo stojíte při nás – a kdo členstvím ve Voxpot Klubu pomáháte Česku nezavírat oči před realitou.
Politický geograf Handel považuje nejnovější zvednutí plánu E1 za politiku cukru a biče.
„Od devadesátých let je to nejméně podesáté. Lidem jako Becal’el Smotrič nebo jiným osadníkům je nabídnut ‚cukr‘ v podobě výstavby v oblasti E1. Těžko říct, co se stane tentokrát – závisí na tlaku ze strany Spojených států a nepřímo i Saúdské Arábie,“ krčí rameny odborník.
Podle Handela je teď kolem budoucích kroků izraelské vlády zvláštní ticho. Když totiž skupina západních států v září uznala Stát Palestina, premiér Benjamin Netanjahu slíbil, že Izrael zareaguje – poté, co se vrátí z Valného shromáždění OSN. K žádné reakci ale dosud nepřistoupil.
„Myslím si, že teď všichni vyčkávají. Někteří lidé očekávají plnou anexi Západního břehu, jiní výstavbu E1, zdvojnásobení osad nebo něco takového. Netanjahu podle mě říká každému něco jiného. Něco slíbí Ben Gvirovi nebo Smotričovi, jiný slib dá dalším lidem,“ myslí si.
Kdo strhne kamion
Bez vnějšího tlaku se tak podle Ariela Handela nic nezmění. „Představte si situaci jako velmi těžký, rozjetý kamion. Pokud ho někdo prudce nezabrzdí nebo nestrhne z trasy, nic se nestane,“ nastiňuje.
„Také izraelská opozice, třeba Benny Ganc nebo Jair Lapid, je proti samostatnému palestinskému státu. Nemají v této otázce zásadně odlišné představy než Netanjahu. Pokud tedy někdo Izrael skutečně nepřinutí, nic se nezmění,“ říká expert.
Čtěte také: Netanjahua bych odsoudil k smrti, říká investigativní veterán Silverstein
Páku by mohly mít Spojené státy, Handel ale zmiňuje ještě jednu překvapivě vlivnou oblast: měkkou sílu v podobě kultury, sportu nebo například vzdělávání.
„Izraelci a Izraelky žízní po uznání, že jsou součástí západního světa. Kdyby došlo v návaznosti na vojenské aktivity na palestinském území ke zpřetrhání vazeb v technologickém průmyslu nebo mezi univerzitami, mohlo by to mít nějaký dopad. Anebo zákaz účasti na Eurovizi,“ přemýšlí nahlas.
Izrael na Eurovizi?
Hudební soutěž čelí kvůli izraelské vojenské kampani výrazné krizi a v posledních dvou letech narůstají ohledně zařazení Izraele spory. Začátkem září oznámila irská RTE, že pokud bude Izraeli umožněno zúčastnit se dalšího ročníku, soutěž hodlá bojkovat. Nizozemsko a Španělsko rychle následovaly a podobný postup naznačily i země jako Slovinsko nebo Island.
Ať už jde o tlak z nejvyšších pater diplomacie, nebo třeba kulturní bojkot, Ariel Handel vnímá jejich roli v tuto chvíli silněji než páku náležící podepsaným smlouvám.
„Už od dohod z Osla, tedy přes třicet let, panuje obrovská propast mezi krásnými vyjádřeními na konferencích a praxí,“ upozorňuje odborník.
Lidé by však podle politického geografa neměli přestat doufat. „V zásadě se tato situace neliší od jiných, kdy jsou mocenské rozdíly tak obrovské. Silnější strana dokáže obecné myšlenky z dohod vzít a přetvořit tak, aby si ve skutečnosti zachovala svou moc,“ konstatuje.
I po podepsání dohod z Osla byla podle něj veřejnost přesvědčena, že Izrael a Palestina směřují k míru.
„V praxi ale vyrůstaly další osady a viděli jsme čím dál více checkpointů i způsobů sledování a kontroly. Obávám se, že i teď se může situace vyvinout podobným způsobem,“ uzavírá Ariel Handel.
