V aktuální eskalaci konfliktu v Izraeli není možné opomínat kontext a povahu okupace Západního břehu a blokády Gazy. Upozorňuje na to i nejvyšší diplomatický představitel OSN. Čeští experti a expertky jej ale často vynechávají. Přitom ale nejde o konflikt rovnocenných stran.
„Útoky Hamásu neproběhly ve vzduchoprázdnu. Palestina je vystavena 56 letům dusivé okupace.“ prohlásil na zasedání Rady bezpečnosti OSN Antonio Guterres, generální tajemník této mezinárodní organizace. „Tíživé podmínky palestinského lidu nemohou ospravedlnit děsivé útoky Hamásu. A tyto otřesné útoky nemohou na druhou stranu ospravedlnit kolektivní trestání palestinského lidu,“ dodal Guterres. „Žádná strana ozbrojeného konfliktu nestojí nad mezinárodním humanitárním právem. Jsem hluboce znepokojen jeho jasným porušováním, kterého jsme svědky v Gaze,“ řekl také v úterý 24. října.
Za celou hodinu a čtvrt jejich debaty ovšem ani jednou nezaznělo, jak přesně situace v Gaze vypadá.
Izraelský velvyslanec při OSN Gilad Erdan tyto výroky ostře napadl s tím, že ukazují, jak je Guterres „zcela odtržen od reality v našem regionu“. Výroky generálního tajemníka OSN podle Erdana představují „šokující“ ospravedlnění terorismu a vraždy.
O den dříve, v pondělí 23. října se v Městské knihovně v Praze odehrála debata s názvem Izrael a Hamás ve válce: jaké budou následky? Moderátor Jan Bumba se Ireny Kalhousové zeptal, zda lze vybrat jednu nejdůležitější frontu současné války. „Ta hlavní fronta je Izrael a Hamás. To, co se odehrává v Gaze,“ odpověděla Kalhousová, ředitelka Herzlova centra při Univerzitě Karlově.
Za celou hodinu a čtvrt jejich povídání ovšem ani jednou nezaznělo, jak přesně tedy aktuální situace v Gaze vypadá. Nikdo nezmínil, že v ní probíhá kolektivní trest masivním bombardováním, ani kolik je na místě mrtvých.
Podle čísel OSN z 23. října bylo za poslední dva týdny izraelskou armádou zabito 5 087 lidí, z toho zhruba 3 154 dětí a 19 novinářů. Někteří ze zesnulých psali třeba pro palestinský web We are not numbers (Nejsme jenom čísla) přinášející příběhy lidí, které stojí za strohými statistickými daty, jež právě cituji.
Násilí osadníků a vojáků izraelské armády na okupovaném území v posledních dvou týdnech dramaticky stoupá.
Úřad OSN pro palestinské uprchlíky na Blízkém východě (UNRWA) už 14. října ve svém prohlášení píše: „Války mají svá pravidla. Civilisté, nemocnice, školy, kliniky a prostory OSN nemohou být cílem. Úkryty UNRWA v Gaze již nejsou bezpečné. To je bezprecedentní.“ OSN už od prvních dní protestuje proti tomu, že jsou bombardovány civilní cíle.
Násilí na Západním břehu
„Paralelně s Gazou je potřeba sledovat Západní břeh, protože ta situace je velmi napjatá a hrozí to tam výbuchem,“ dodala taky Irena Kalhousová během již zmíněné debaty. Západní břeh už vybuchuje, jak ovšem Kalhousová popsat zapomněla nebo nechtěla. Od útoku Hamásu čelí kolektivnímu trestu civilisté i tam. Izraelská armáda provedla před dvěma dny neobvyklý nálet na mešitu ve městě Dženín a zabila tam nejméně dva lidi.
Jakub Szántó, zahraniční reportér České televize, během debaty zkritizoval ministra bezpečnosti Itamara Ben Gvira nebo ministra financí Betzalela Smotriche za jejich extrémistické postoje. Oprávněně – oba patří mezi představitele kahanistické ideologie, která považuje všechny Araby za nepřátele a usiluje o židovský teokratický stát.
Nepovažoval ale za důležité zmínit, že Ben Gvir v posledních dnech rozdává útočné pušky M-16 a M-4 osadníkům na Západním břehu, jak sám ministr sdílel na videu. Za zmínku mu nestál ani fakt, že násilí osadníků a vojáků izraelské armády na okupovaném území v posledních dvou týdnech dramaticky stoupá. Podle čísel OSN tam bylo zabito 95 lidí a 1 738 jich bylo zraněno.
Čtěte také: Fiala: Izrael má právo použít v Gaze všechny prostředky. Zájem je i o zbrojní spolupráci
Izraelský deník Haaretz popisuje jeden z obzvlášť násilných incidentů z posledních dní. „Týrání trvalo téměř celý den. Vojáci a osadníci zadrželi a spoutali tři Palestince z vesnice Wádí as-Seeq a celé hodiny je surově bili, svlékali do spodního prádla a fotografovali spoutané ve spodním prádle. Vojáci se na dva z nich vymočili a hasili na nich hořící cigarety. Do jednoho z nich se dokonce pokusili proniknout nějakým předmětem,“ píše izraelská novinářka Hagar Shegaf.
„Vojáci a osadníci zároveň zatkli přítomné levicové izraelské aktivisty, včetně jednoho nezletilého, spoutali je, vyhrožovali jim zabitím a hodiny je zadržovali. Někteří aktivisté byli zbiti,“ popsala Shegaf pro izraelský deník. Izraelská armáda v reakci na tento incident zahájila vyšetřování a odvolala velícího důstojníka operace.
56 let dusivé okupace
Výše zmíněné incidenty jsou ale události pouze posledních dní. Abych připomněla slova generálního tajemníka OSN, okupace trvá několik dekád a podobné incidenty se dějí na týdenní bázi.
V reportáži Voxpotu, na které jsem před několika lety spolupracovala, atmosféru okupace Západního břehu popisuje třeba bývalý seržant a ředitel izraelské organizace Breaking the Silence (Prolomit ticho). Ta sbírá výpovědi vojáků, kteří sloužili v izraelské armádě a popisují svoje zkušenosti s mučením civilistů a dalších praktik. Většinu z nich ale na rozdíl od výše popsaného incidentu ve Wádí as-Seeq nikdo nevyšetřuje.
Další izraelská organizace B’tselem zase ve své databázi pečlivě mapuje okolnosti všech zabití, která se na území Izraele i jím okupovaných oblastí odehrála od roku 2000. V Pásmu Gazy bylo od začátku milénia do letošního 6. října zabito 7 779 lidí. Nemůžeme tedy předstírat, že všechno násilí začalo z ničeho nic 7. října.
Agresivní povaha debaty v Česku zabraňuje pochopení širšího kontextu dlouhotrvajícího konfliktu.
Zároveň bychom neměli podléhat dojmu, že se jedná o konflikt dvou rovnocenných stran. Palestinci jsou fragmentovaní – žijí buď v okupaci, pod blokádou, v Izraeli samotném, nebo v exilu. Nemají stát, lidská práva, funkční instituce, legitimní politické zástupce ani armádu. Ti, kteří žijí na Západním břehu, jsou občany druhé kategorie v režimu apartheidu. V organizovaní jakékoliv politické činnosti jim tato fragmentace a represivní režim zabraňuje.
V roce 2021 třeba Izrael označil šest prominentních palestinských lidskoprávních organizací za teroristické organizace, což ukazuje, jak se nálepka „terorismus“ používá instrumentalisticky. Všechno, co tu popisuji, představuje pouze střípky, které můžou jen naznačit rozsáhlou strukturu míry útlaku, ve které Palestinci a Palestinky žijí.
Vraťme se z Izraele zpátky na debatu do plného sálu na Mariánském náměstí, kde Irena Kalhousová také řekla, že jí „osobně nejvíc zajímá izraelská fronta. To, co se odehrává v Izraeli samotném, jak se společnost vyrovnává s něčím tak traumatickým jako útokem ze sedmého října.“ Brutální útok Hamásu na izraelské civilisty, o jehož průběhu se teprve dozvídáme, je třeba odsoudit.
Stejně tak ale musíme vidět, kde má současné násilí kořeny. Musíme vidět rozdíl mezi jednorázovým výbuchem násilí a strukturálním násilím okupace nebo blokády. A v neposlední řadě musíme vidět, že další eskalace tohoto násilí nikam nepovede.
Čeští experti jako zmínění debatující – Irena Kalhousová a Jakub Szántó – nepovažují za nutné svému obecenstvu vysvětlovat kontext okupace Západního břehu Jordánu a blokády Pásma Gazy jako důležitou součást příběhu. Když jsem se během debaty na tuto skutečnost pokoušela upozornit, moderátor Jan Bumba mi odebral mikrofon dřív, než jsem stačila formulovat argument. To vše za doprovodu nadávek okolních diváků. Abych byla fér, oba diskutující na těch pár slov, co mi bylo dovoleno pronést, reagovali odsouzením okupace a blokády – prvním za celou diskuzi.
Agresivní povaha debaty v českém prostředí znemožňuje pochopení širšího kontextu a diskuzi o alternativních řešeních. V našem slovníku tak zbývá jen další eskalace, destrukce a smrt.
Autorka je studentkou Globálních studií na Humboldtově univerzitě v Berlíně a externí spolupracovnicí redakce.
