Dezinformace o klimatické změně dávno zaplavily tuzemský internet. Jakou roli v tom sehrály začátky serveru Parlamentní listy nebo také mladí čeští bojovníci za volný trh?
Když v červenci devastovaly americký Texas bleskové záplavy, během chvíle zabily přes sto lidí včetně sedmadvaceti, převážně mladých dívek, z dětského tábora Camp Mystic. Zemřely poté, co je povodeň smetla uprostřed noci – hladina řeky vzrostla důsledkem mohutných bouří o osm metrů během tři čtvrtě hodiny.
Právě před zvýšeným rizikem výskytu podobných jevů dlouhodobě varuje klimatologie. Více tepla znamená více energie v atmosféře a také větší schopnost vzduchu absorbovat vodu, vedoucí k extrémnějším srážkám.
„Základní fyzika nám už ukazuje směr: změna klimatu tuhle událost velmi pravděpodobně zesílila,“ popsal například klimatolog Andrew Dressler.
Pokud jste si ovšem otevřeli konspirační server Aeronet, dozvěděli jste se něco mnohem fantastičtějšího: prý jedná se o projev experimentů chemtrails na modifikaci počasí! Vyfabulovanou zprávu přetiskl i nejnavštěvovanější český konspirační server CZ24 News, který má měsíčně kolem tří milionů návštěv.
Ještě odpornější polohu si vybral server Protiproud, který rovnou začal obviňovat environmentální hnutí ze záměrné masové vraždy.
Podle článku se totiž „klima-mafie” obávají vyschnutí „penězovodů“ a spustily proto „meteo-zbraně“, aby způsobily katastrofy, vyvolaly strach a mohly prosadit agendu ochrany klimatu.
Odkazuje mimo jiné na konspirační teoretičku a kongresmanku Marjorie Taylor Greene, která se už dříve vyjádřila, že za kalifornské lesní požáry mohou „židovské vesmírné lasery“.
Zajímavé je podívat se na zdroj článku samotného. Tentokrát šlo přímo o překlad z ruského think tanku Fond strategické kultury, který je podle zprávy Microsoft Threat Analysis Center ovládaný ruskou vnější rozvědkou.
Podobné think tanky spravují ruské tajné služby, aby generovaly obsah určený k oslabení, dezorientaci a manipulaci cílových populací.
Čtěte také: Rozložíme vás zevnitř. Kam si chodí pro lži Putinova pátá kolona
Protože se jedná o systematické a dlouhodobé nepřátelské působení, často využívané vyloženě k válečné propagandě, Fond strategické kultury se dostal na sankční seznamy EU a šíření podobných článků ze strany Protiproudu pravděpodobně naplňuje skutkovou podstatu §410 trestního zákoníku – Porušování mezinárodních sankcí.
Naše dosud nejrozsáhlejší analýza obsahu české konspirační scény odhalila zhruba 360 tisíc článků z šestnácti nejčtenějších konspiračních serverů. Zhruba deset procent textů referuje o klimatu nebo souvisejícím tématu typu klimatické politiky či energetické transformace.
Zároveň produkce těchto článků prudce narostla: za posledních pět let zhruba na desetinásobek, což z klimatické problematiky dělá jedno ze stěžejních témat konspirační scény. V naprosté většině se přitom věnuje zpochybňování klimatické vědy či diskreditace snah klimatickou změnu zvrátit.
Kde se ale zavalení českého informačního prostoru konspiracemi vzalo a proč se tak soustředí na problematiku klimatické změny? Podívejme se, odkud se popularita konspiračních serverů vzala.
Byly nebyly Parlamentní listy
Klíčovým faktorem pro průnik konspirační scény do mainstreamu byl vstup mediálního magnáta Michala Voráčka do Parlamentních listů kolem roku 2010. Server byl před Voráčkovým příchodem neúspěšný a okrajový projekt se zanedbatelnou čtenářskou základnou, zaměřený na parlamentní politiku.
Voráček v rozhovorech popisoval svou byznysovou strategii: maximální produkci konfliktního obsahu s minimálními náklady. Konfliktní obsah měl zajistit maximální čtenost, minimální náklady obstaralo masové přebírání či převyprávění zpráv z jiných zdrojů a chybějící redakční práce, včetně opuštění standardů typických pro etablovaná média v čele s ověřováním zdrojů.
Takové požadavky výborně splňovala konspirační scéna, jejíž projekty se vedle originálních serverů začaly objevovat také jako subdomény Parlamentních listů. Na Parlamentních listech se tak objevily weby typu EUportálu, šířícího světovládné konspirace o Evropské unii, rasistická a antimuslimská EUrabia, web se silnou antisemitskou linkou Freeglobe nebo projekt šířící antivaxerskou propagandu Nezdraví.
Později přibyly také bizarní, ezoterické a kvazináboženské fabulace serveru Protiproud.
Nárůst produkce Parlamentních listů po vstupu Michala Voráčka
Ten hned z kraje publikoval výtah iluminátských antikomunistických konspiračních teorií Myrona Fagana, opřených především o jeho práci „Ilumináti a Rada pro zahraniční vztahy“. Podle Faganovy teorie lze dění v celém dvacátém století vysvětlit předem vytvořeným plánem na ustanovení celosvětové vlády skupinou bavorských Iluminátů založenou v 18. století osvícencem Adamem Weishauptem.
Cílem skupiny má být rozpoutání totální války, po které mělo dojít k nastolení Nového světového řádu. Za tímto účelem Ilumináti a Židé podle Faganovy fantazie vytvářejí komunistická hnutí.
Parlamentní listy tak skrze hostované weby obohacovaly informační prostor o konspirační fantasmagorie na téma chemtrails, škodlivosti vakcín nebo šířily popírání evoluční teorie, nesmysly o zednářsko-satanistické spiknutí či strašení údajnou existenci plánu Západu na rozbití rodiny.
Ačkoliv stránky varovaly před „nacistickými kořeny Evropské unie”, realizovaly se zde postavy jako Adam B. Bartoš nebo Ladislav Zemánek, kteří byli ve vedení antisemitské Národní demokracie, proslavili se svými kontakty na neonacistickou scénu a v roce 2016 je soud odsoudil za zveřejnění textu, který nabádal k vyvražďování Židů.
Otevřeně antisemitskou Národní demokracii, kterou Zemánek s Bartošem vedli, ostatně už v roce 2014 veřejně podpořil do voleb šéfredaktor Protiproudu Petr Hájek.
Výše uvedené postihuje aspekty klíčové pro konspirační scénu jako takovou. Prvním je míchání žánrů: faktografického (například Ilumináti skutečně existovali, ale nikdy nedosáhli výraznějšího vlivu a brzy se rozpadli) a divoce spekulativní části, která dodává virální „tajemno“, opřené především o imaginaci autorů a bez opory v realitě.
Druhým aspektem je silné politické zaměření konspiračního hnutí, využívané často jako prostředek diskreditace politických oponentů nebo mobilizace voličského jádra.
Sázka na konspirace se tak Parlamentním listům vyplatila. Čísla čtenosti letěla vzhůru a server získal masivní čtenářskou základnu, která přinášela peníze a vliv.
Dnes se o konspirační základy vyloženě opírají antisystémové politické strany typu Stačilo! a europoslanec za SPD Ivan David si dokonce pro tyto účely přímo založil vlastní server Nová republika. Odkud se ale konspirační scéna, kterou Parlamentní listy katapultovaly do mainstreamu, vlastně vzala?
Kořeny u mladých konzervativců
Stránky jako EUrabia, Freeglobe nebo Nezdraví byly sdružené pod značkou Český portál, který vznikl sloučením s internetovou stránkou časopisu Portál.
Časopis vydávali Mladí konzervativci – mládežnická organizace ODS – a jeho šéfredaktorem byl tehdy ještě student ekonomie Lukáš Kovanda. V redakce s ním pracovali politický komentátor Bohumil Pečinka, realitní makléř a youtuber Daniel Kotula a také Tomáš Jirsa, dnes známý z působení v podcastu Insider, práce pro server Info.cz fosilního oligarchy Daniela Křetínského či skryté vlivové kampaně pro PPF.
Portál byl od svého začátku v roce 2003 silně euroskeptický projekt, který se zasazoval proti větší integraci a akceschopnosti Evropské unie. Zahrnoval silnou složku konspiračního fantazírování, která spojovala projekt evropské integrace se socialistickou diktaturou a explicitně používala výrazivo a vizuální jazyk, přirovnávající Unii k Sovětskému svazu.
Vše rostlo z volnotržního dogmatismu, pro který byla představa jakékoliv veřejné regulace (včetně evropského projektu) ztělesněním metafyzického zla. Hned zkraje navíc Portál uváděl jako partnery skupiny aktivizující se k odporu proti právům homosexuálům a registrovanému partnerství.
Linka kulturních válek nabrala v Portálu intenzitu kolem roku 2005, kdy došlo k personální obměně a časopis k sobě začal projekt přibírat vyloženě rasistické konspirační weby a sjednocovat je pod značkou Český portál.
Zde začal publikovat Adam B. Bartoš, který na portálu zároveň hostoval antisemitský projekt Freeglobe, kde vycházejí konspirační teorie o chemtrails, vakcínách a židovském spiknutí. Závan neomezené svobody slova, který Parlamentní listy marketovaly sloganem „Nikdo nám nediktuje o čem smíme psát“, tak naplno vyjevil svou odvrácenou stranu.
Od roku 2017 nicméně Parlamentní listy přestávají konspirační weby na svých subdoménách hostovat a etablují se jako šedá zóna. Na narativní linky vytvořené konspirační scénu sice pravidelně odkazují, ale vyhýbají se příliš expresivní formulacím, které by je přivedly do konfliktu se zákonem.
Časté skandály a dryáčnická forma Parlamentních listů zároveň přinesly čtenost, ale ne kulturní prestiž – což autoři i politické a ekonomické špičky, které se o podobný mediální ekosystém opírají, dodnes těžko snáší.
Poměrně brzy se proto Parlamentní listy začaly ohrazovat proti kritice argumentací, že opuštění novinářských standardů je ve skutečnosti projev maximálně demokratického média.
Konečně to někdo říká nahlas.
Základy novinářské práce jako je ověřování faktů se potom staly diktátem „politické korektnosti“ a prostá lidská slušnost, která brání sprostému používání kolektivní viny a rasistických nebo antisemitských projevů, omezováním „svobody slova“.
V praxi to znamenalo, že Parlamentní listy poskytly prostor téměř každé pomluvě, fabulaci či fámě, která mezi lidmi kolovala (pokud zvedá čtenost), a ponechávaly na čtenářích, čemu se rozhodnou věřit.
Čtenářstvo dlouhodobě sledující vyfabulovaný obsah konspiračních serverů tak získalo pocit, že konečně někdo říká nahlas to, co se kvůli údajné cenzuře „jiní říkat bojí“.
Ruské nitky
Parlamentní listy sehrály důležitou roli v uvedení konspirační scény do hlavního proudu po roce 2011 a postupně dochází k mohutnému rozmachu její produkce. V tom jí ovšem ještě pomáhá jeden faktor: masově vyráběný obsah propagandistickými strukturami Ruské federace.
Jejich servery chrlily rasistické, šovinistické a protizápadní zprávy, které měly vysoký potenciál čtenosti. A konspirační scéna je ve velkém začala přejímat.
Masivní nárůst obsahu odkazujícího na ruské servery vidíme kolem roku 2014-2015, tedy v době ruského napadení Ukrajiny, ale také takzvané migrační krize.
Celá řada hráčů, angažujících se v prosazování ruského vlivu v zahraničí, se přitom tehdy soustředila kolem nastupujícího českého prezidenta Miloše Zemana. Obtížně se tak přehlíží souhra vstupu Zemanova spojence Michala Voráčka do Parlamentních listů krátce před prezidentskou volbou, kde Zeman kandidoval a na konspirační scénu se nestyděl spoléhat.
Ostatně samotné Parlamentní listy sloužily jako jeden ze Zemanových mediálních bodů opory. Jejich redaktoři později získali také exkluzivní přístup k prezidentovi, či vydávali knihy rozhovorů s ním.
Stěžejní v Zemanově kandidatuře je přitom podle zjištění Voxpotu role Vladimira Jakunina, blízkého spolupracovníka Vladimira Putina, oligarchy a bývalého agenta KGB, který je jedním z klíčových aktérů ve vytváření proruských vlivových sítích, a Zemana označuje za blízkého přítele.
Čtěte také: Oligarchův prezident. Jak dostal šéf ruských železnic důchodce Zemana na Hrad
Tehdejší ruský útok na Ukrajinu byl charakterizován nasazováním neoznačených vojáků a vyvoláváním zmatku, takže byl v informační rovině doplněn cíleným vytvářením chaosu, paniky a nedůvěry prostřednictvím šíření fake news a konspiračních teorií.
To se stalo nepřehlédnutelným zejména po sestřelení malajsijského letadla MH17 proruskými skupinami, kolem něhož se vyrojilo obrovské množství falešných zpráv.
Od té doby i v České republice rostlo podezření, že chaotické informační prostředí bylo alespoň částečně záměrně vytvářeno s cílem dezorientovat veřejnost, živit vnitřní konflikty a podporovat vybrané politické subjekty.
Prvním, kdo se pokusil o systematičtější popsání českých (a slovenských) dezinformačních zdrojů, byl středoškolský učitel a environmentální aktivista Juraj Smatana.
Rusko bylo vykreslováno jako duchovně nadřazená země.
Smatana si všiml častého používání neobvyklých, výrazně specifických obratů a konceptů (například „juvenilní justice“), které se jinde nevyskytovaly. Prostým vyhledáváním těchto výrazů přes Google identifikoval dvaačtyřicet vzájemně propojených zdrojů, které systematicky šířily konspirační a dezinformačně orientovaný obsah.
Kromě virálních dezinformací si ale Smatana všiml ještě něco jiného: na těchto serverech bylo Rusko vykreslováno jako duchovně nadřazená a morálně čistá země, zatímco Západ líčen jako zdegenerovaný a zkorumpovaný.
To Smatanu zarazilo: „Zdálo se mi to zvláštní, protože Rusko je ve skutečnosti státem, který má vyšší míru potratů, vyšší rozvodovost, vyšší kriminalitu, alkoholismus, a naopak nižší střední délku života než západní Evropa.“
Smatanův seznam publikovalo Echo24, které přidalo investigace do působení konspiračního serveru Aeronet a odhalilo možné spojení s ruským působením. Tehdy bylo ostatně jedním z hlavních médií, které ruskou propagandistickou mašinerii odkrylo – a od té doby v tomhle směru prodělalo zásadní obrat.
Od Smatanova seznamu přibylo více než deset dalších pokusů o identifikaci a klasifikaci serverů, šířících konspirační teorie a dezinformace. Celkově tyto zdroje identifikovaly zhruba dvě stovky serverů, z nichž je zhruba sto stále aktivních.
Uvedené servery využívají skutečnosti, že jejich masivní nadprodukce zdaleka přesahuje kapacity jakéhokoliv současně existujícího factcheckingu. Budují kolem sebe komunitu lidí, kteří chtějí „vidět za oponu“, často s národní, ezoterickou nebo slovanskou symbolikou a někdy i nálepkou neziskovosti či nezávislosti na sponzorech.
Tvrdí, že přinášejí pravdivé informace „v kontextu“, ale ve skutečnosti opět rezignují na základní redakční standardy a nahrazují je virálními – často přímo vylhanými – příběhy.
Paradoxně právě ochota sdílet neověřené informace a prosté drby, pomluvy i fámy, budí dojem, že jsou jedinými, kdo si je dovolí publikovat. Tím posilují dojem, že tradiční média cenzurují realitu, a staví se do role jediné poctivé alternativy, oceňované svým publikem.
Čtěte také: Pruty proti režimu. O čem sní vlastenci ze spolku Svatopluk
Východní závislosti
Tahle „poctivá alternativa“ pak kromě útoků proti náboženským, sexuálním nebo etnickým minoritám napadá také klimatickou vědu a snahu o řešení klimatické krize. Podle předběžných výsledků analýzy projektu evidence.ninja zhruba osm procent obsahu konspirační scény souvisí právě s klimatickou problematikou.
Vzhledem k tomu, že značné množství konspiračního obsahu je prostě přejato z ruských serverů pod kontrolou ruské propagandistické mašinerie, je na místě podívat se na vztah Ruské federace ke klimatické problematice.
V Sovětském svazu kdysi působily výrazné osobnosti, které přispěly k chápání klimatické problematiky, včetně antropogenní role při současném globálním oteplení. Rozpadající se hegemon dokonce zkraje 90. let krátce projevil ochotu zapojit se do mezinárodního úsilí v oblasti ochrany životního prostředí.
Toto dědictví však bylo během následujících ekonomických a ideologických změn opuštěno. Dnes nemá Rusko žádný věrohodný plán dekarbonizace a klimatické závazky považuje z velké části za nástroj geopolitického handlování, nikoli za skutečné politické cíle.
Země je dnes těžbě fosilních paliv fatálně závislá: představuje až 40 procent ruského federálního rozpočtu. Zároveň dlouhodobě využívá tvorbu strategických závislostí, aby skrze fosilní paliva ovlivňovalo politické dění v klientských zemích a dosahovalo tak většího vlivu, než by odpovídalo jeho ekonomické velikosti nebo vojenské síle.
Ruské strategické dokumenty nadále bagatelizují klimatická rizika a v populárním i politickém diskurzu přetrvává přesvědčení, že země by mohla mít z globálního oteplování prospěch (například ve formě mírnějších zim nebo rozšíření zemědělství), přestože přibývá důkazů o opaku.
Množí se také zjištění, že ruské vlivové sítě dlouhodobě, systematicky a velmi aktivně šíří dezinformace o klimatu a snaží se diskreditovat klimaticky šetrné technologie. Loňská zpráva generálního tajemníka NATO popisuje, jak se Rusko snaží zastavit politiku ochrany klimatu a přechod na klimaticky šetrnou ekonomiku prostřednictvím dezinformačních kampaní v podstatě ve všech státech Severoatlantické aliance.
Podobného jevu si všímá i nová zpráva polské komise ustanovené premiérem Donaldem Tuskem a vedené ředitelem vojenské kontrarozvědky Jarosławem Stróżykem, mapující působení ruské propagandy v Polsku za posledních dvacet let.
Ruské vlivové sítě se podle komise snaží o diskreditaci klimatické vědy, aktivismu, ale i zpochybnění polských klimatických cílů. Zpráva zároveň dochází k závěru, že hlas ruské propagandy se stal v klimatické záležitosti jedním z nejsilnějších v polské veřejné debatě.
Domácí práce
V Česku to vypadá podobně. Konspirační scéna tvoří na informačních okrajích příběhy, které prosakují do hlavního proudu.
Například Aeronet prezentuje energetickou transformaci jako plán elit na zavedení totalitní společnosti. Rozvíjí přitom vlastní výrazný rétorický styl se specifickými termíny jako „totální kontrola“ či „zlatá miliarda“. Odkazují na konspirační teorii, podle níž malá elita hodlá záměrně vytvořeným hladomorem vyvraždit zemi a uchovat její zdroje výhradně pro sebe a omezené množství svých otroků.
Čtěte také: Dezinformovat o povodních, vysmát se obětem. Za peníze Křetínského a Tykače
Aeronet vražedný plán doplňuje antisemitskou linkou a charakterizuje jako součást „světového globalistického sionismu“. Termín používá tak často, že má vlastní zkratku SGS.
„Od okamžiku Havlovy vzpoury v listopadu 1989 probíhá proces přesunování majetků od goyim (tedy nežidů, pozn. aut.) do rukou korporací pod kontrolou SGS,“ píše Aeronet v jednom z článků o klimatické problematice.
Jeden z nejčtenějších konspiračních serverů Nová republika zase šíří fabulace, že změna klimatu není způsobená prudkým růstem oxidu uhličitého v atmosféře. Podobně ke klimatické problematice přistupují Parlamentní listy, které poskytují prostor antiklimatické propagandě lidem jako je Jiří Kobza (dříve SPD, dnes Stačilo).
Západní země a Evropská unie jsou nadále zobrazovány jako iracionální a byrokratické subjekty manipulované nevládními organizacemi, globalisty, židovskými elitami a jinými domněle podvratnými činiteli.
Šokující a emocionálně vypjaté zpravodajství ale slouží politickému účelu: hecuje své čtenářstvo jasně formulovanými požadavky „vzbouřit se“ proti elitám, vystoupit z Evropské unie a konečně „vzít osud do vlastních rukou“.
Mezitím místo vyfantazírovaného klimaholokaustu umírají skutečné děti ve skutečných záplavách, zhoršovaných skutečnou klimatickou změnu. A nám kvůli informačnímu prostoru zahlcenému orchestrovanými fantaziemi uniká její řešení mezi prsty.
