Vzpomínáte na tyhle tváře? U některých se skoro nechce věřit, že jejich volební spoty měly opravdu sloužit k nalákání voličstva k urnám. A že dokonce v některých případech slavily úspěch. Podívejte se na výběr z bizarních kampaní tuzemské politické minulosti.
Už od prvních svobodných voleb v roce 1990 poskytují veřejnoprávní média ze zákona prostor pro propagaci všem kandidujícím subjektům. A ty se většinou neostýchají tento prostor využít s maximální dávkou tvořivosti.
Letos se bavíme nad všudypřítomným AI slopem, znovuzrozeným Miroslavem Sládkem nebo černým, nikoli bílým koněm. O volební bizáry však nebyla nouze ani v časech.
Pojďme si připomenout některé legendární i zapomenuté kampaně. Bude to totiž také poučné!
Souboj autobusů
Sociálnědemokratické turné s autobusem Zemák pomohlo v roce 1998 Miloši Zemanovi vyhrát volby. Ve stejném roce se v předvolebních průzkumech nad pětiprocentní hranicí pohybovala také do té doby neznámá strana Důchodci za životní jistoty Eduarda Kremličky, brázdícího Česko v konkurenčním Kremláčku.
Právě Kremlička tehdy uzavřel sázku s televizí Nova: pokud se jeho strana nedostane do poslanecké sněmovny, sní před kamerou chrousta. Důchodci za životní jistoty nakonec opravdu neuspěli, ale protože chrousta se televiznímu štábu nepodařilo sehnat, musel si Kremlička vystačit s potemníkem.
Je načase vykydat hnůj
Porevoluční politické spektrum bylo vskutku pestré. V několika volbách v 90. letech se snažila prosadit například Nezávislá erotická iniciativa, jednu dobu vedená sexuologem Radimem Uzlem. Oficiálním stranickým periodikem byl časopis NEI Report, který v dobách největší slávy dokonce vycházel v nákladu 400 tisíc výtisků.
Poslední kandidatura NEI (už pod názvem pouze „Nezávislá iniciativa“) proběhla ve volbách do Evropského parlamentu 2004, kdy se o poslanecké křeslo neúspěšně ucházela pornoherečka Dolly Buster. Její volební hesla však byla nezapomenutelná.
Volte čtyřky
Dlouhou dobu stálice mezi recesistickými stranami, Balbínova poetická strana, vešla ve známost především klipem „volte čtyřky“ z parlamentních voleb 2002. Za původně intelektuálně se prezentující stranu „geniálního guvernéra“ Jiřího Hrdiny kandidoval například písničkář Jaroslav Hutka nebo básník Ivan „Magor“ Jirous.
Zakladatel strany Hrdina překvapil v roce 2013, kdy se objevil na kandidátce Úsvitu přímé demokracie Tomia Okamury. Od té doby se netají poněkud nepoetičtějšími pohledy na svět.
Poslední věštec
Na posledním místě ve volbách do poslanecké sněmovny v roce 2002 skončilo nenápadné Nové hnutí, s logem ne nepodobným Pepsi.
Stanislavu Brázdovi politická kariéra nevyšla, avšak o dekádu později se mu pod pseudonymem Stanley Bradly podařilo prosadit jakožto televiznímu věštci.
Zpívající kandidát
Normalizační hudební producent Petr Hannig založil na přelomu tisíciletí Stranu zdravého rozumu, se kterou pod postupně se měnícími názvy marně zkoušel štěstí v téměř každých volbách včetně prezidentských – a to až do své smrti letos v lednu.
Hannigova strana za dobu své existence spolupracovala i s dalšími, mnohdy radikálními subjekty: například Národní demokracií antisemity Adama B. Bartoše nebo různými „suverenitami“ kolem Jany Bobošíkové a Jany Volfové.
Hannig v kampaních směle využíval svoje hudební zbraně – jak moc porušovaly Ženevské konvence necháváme na vašem posouzení.
Je-li vám už osmnáct, volte číslo osmnáct
Do zlatého fondu televizních předvolebních spotů patří svérázný počin jinak nepříliš zajímavého Českého sociálně demokratického hnutí z roku 2002, který přivedl nejednoho diváka a divačku České televize do rozpaků.
Hnutí používající slogan „Čechy Čechům“ založili v Ústeckém kraji o tři roky dříve bývalí členové ČSSD, podle kterých původní strana nevyznávala dostatečně vlastenecké hodnoty.
Do rozpuštění v roce 2023 České sociálně demokratické hnutí dvakrát změnilo název: nejprve v roce 2003 na České hnutí za národní jednotu, později v roce 2019 pak na Konzervativní alternativu (KOAL).
Sledujte také: Moskva nebo Brusel. Kam půjde Česko po volbách?
Umírněný Cibulka
Legendu legend, představitele Pravého bloku a zapáleného šiřitele povědomí o siderickém informačním kyvadle Petra Cibulku, nemusíme dlouho představovat.
Svérázná stálice české politické scény se stala předsedou strany v roce 2000. První parlamentní volby pod jeho vedením strana absolvovala v roce 2002 s tehdy (na Cibulkovy poměry) velmi umírněným klipem.
Postupně docházelo k prodlužování oficiálního názvu strany až na dnešních 1601 znaků. Neméně svérázné je i pojetí gramatiky a interpunkce v tomto názvu.
Pro lepší duševní zdraví
V roce 2006 se mezi volebními lístky objevila nová, ale rozhodně ne nezajímavá, strana Čtyři vize do té doby neznámého Zdeňka Macury. Macura pod heslem „méně stresu, více lásky“ nabízel politický program pro lepší duševní zdraví Čechů.
Ještě zajímavější vývoj nastává po volbách 2006. Do následujících parlamentních voleb v roce 2010 nechává Macura stranu přejmenovat na „Ježíš je Pán. Nechme se vést Duchem svatým“ a podává kandidátku, ale dva měsíce před volbami z klání odstupuje.
Jako politik Zdeněk Macura pozornost médií spíše nebudil, o několik let později však jako samozvaný ochránce (a ve skutečnosti spíše stalker) Ivety Bartošové začal plnit stránky nejednoho bulvárního titulu.
Folklorem k prosperitě
Sněmovní volby 2006 přinesly také kandidaturu politického hnutí Folklor i společnost, doprovázenou zcela předvídatelnou kampaní.
Hnutí podalo kandidátku pouze v Jihomoravském kraji – a my se ptáme: Jak k tomu přišel zcela jistě folklornější Zlínský kraj?
Čtyřkoalice proti oposmlouvě
Po předčasných volbách v roce 1998 uzavřely dvě největší strany – ČSSD a ODS – opoziční smlouvu, ve které se do té doby rivalská partaj vedená Václavem Klausem zavázala mimo jiné podporovat menšinovou vládu pod vedením Miloše Zemana. Bezprecedentní „kartel“ tehdejších hegemonů vyvolal v porevoluční společnosti nevídanou vlnu nedůvěry v politiku, což se projevilo na dramatickém poklesu obvyklé volební účasti po roce 1998.
Jaké smlouvy nebo kartely nám přinesou aktuální volby zatím nevíme. Díky podpoře členstva našeho klubu ale máme jistotu, že budeme moci pokračovat v naší nezávislé novinářské práci. Přidejte se i vy a pomozte nám udržet Voxpot stabilní.
Podle průzkumů z roku 1999 to vypadalo, že následující parlamentní volby nevyhraje ani jeden z hegemonů, ale nový projekt Čtyřkoalice. Šlo o spojení KDU-ČSL, Unie svobody, Demokratické unie a Občanské demokratické aliance (ODA). Než ale přišly sněmovní volby, ze Čtyřkoalice se nejprve po spojení Unie svobody a Demokratické unie do jedné strany (US-DEU) stala „tříkoalice“ a následně po vyloučení ODA „dvoukoalice“.
Subjekt nakonec ve volbách 2002 (pod názvem Koalice) skončil na čtvrtém místě až za ČSSD, ODS i komunisty.
Early memes for Unie svobody teens
Po několika interních otřesech způsobených volebními neúspěchy si výše zmíněná US-DEU do svého čela zvolila Pavla Němce, který měl voličům v parlamentních volbách 2006 ukázat, že si unionisté ještě zaslouží šanci. Němec vyměnil image seriózní evropské liberální strany za styl provokativní party „pro ty mladé“.
Hlavním tématem byla legalizace rekreačního užívání konopí a ve volebních spotech se US-DEU vymezovala proti „nudným“ stranám pomocí sestřihů memů z dřevních dob YouTube se Stevem Ballmerem nebo finským discem. Strana pohořela po vzoru jednoho ze svých „meme“ spotů.
A ještě jednou opoziční smlouva
Proti opoziční smlouvě se před volbami 2002 vymezila i neznámá Demokratická liga, jejíž členové si mimochodem přezdívali „delfíni“ ve spotu s imitátory Miloše Zemana a Václava Klause. „Šedý pruh“ pak naráží na tmavě podbarvený titulek „stávka“ pod logem kanálu ve vysílání České televize během vánoční televizní krize na přelomu let 2000 a 2001.
„Ten váš ředitel“ není nikdo jiný než Občanskou demokratickou stranou podporovaný Jiří Hodač, jehož jmenování do funkce generálního ředitele spolu s dosazením Jany Bobošíkové na pozici šéfky zpravodajství zapříčinilo celou televizní krizi.
Prázdno po Sládkovi
Průkopníkem ultranacionalismu až fašismu v porevolučním Česku byl bezpochyby Miroslav Sládek se svými Republikány (SPR-RSČ).
Po neúspěchu ve sněmovních volbách roku 1998, kdy skončili pod pětiprocentní hranicí, se až do příchodu Tomia Okamury snažilo ultrapravicovou „díru na trhu“ zaplnit nespočet subjektů od Národní strany Petry Edelmannové až po Dělnickou stranu bývalého sládkovce Tomáše Vandase.
Právě Vandas se v roce 2006 objevil na kandidátce obskurního Polskem inspirovaného subjektu Právo a spravedlnost, k jehož spotu složil soundtrack samozvaný „vlastenecký písničkář“ Tomáš Hamet. Stranu Právo a spravedlnost později převzal Adam B. Bartoš, který ji přetransformoval v neméně obskurní Národní demokracii.
Volební Hrůza
Strana občanů republiky české spíše než politickou činností vešla ve známost mikroskandálem z voleb do Evropského parlamentu 2004, kdy ve svém volebním spotu použila části klipu skupiny Ready Kirken.
Frontman Michal Hrůza se po odvysílání spotu, se kterým jeho skupina neměla nic společného, dožadoval omluvy od SORČ a stažení spotu z vysílání, což se také po několika dnech stalo. Važte si tak možnosti zhlédnout raritu!
I přes tuto kontroverzi působila SORČ nenápadně a nevinně. Zvláštní vývoj ale nastal o rok později. V září 2005 byla strana přejmenována na Dělnickou stranu sociální spravedlnosti (DSSS), a to ještě během předsednictví původního spoluzakladatele Jana Broje, antikomunisty a bývalého poradce Václava Havla. Stranu poté ovládli lidé kolem tehdy aktivní Dělnické strany Tomáše Vandase.
Ten po soudem vynuceném rozpuštění Dělnické strany v roce 2010 kvůli prokázané propagaci nacismu udělal z DSSS okamžitě nástupnický subjekt. Dosud nebylo objasněno, zda už vznik SORČ byl zcela součástí konspirace, nebo jestli po volebním neúspěchu SORČ v roce 2004 došlo pouze k převzetí náhodné neaktivní strany extremisty.
KSČM to the moon
Komunisté se ve volebních kampaních nikdy moc neprojevovali. O to více vynikl tento volební spot z prvních českých voleb do Evropského parlamentu. První český kosmonaut Vladimír Remek v nich nabízel zkušenosti z této kariéry – a skutečně se stal na dvě období europoslancem.
KSČM v těchto volbách dosáhla rekordního porevolučního výsledku: skončila druhá hned po ODS se ziskem 20 procent hlasů. Pomohl jistě i další stranický (ne)spot ze stejné éry.
Dobrou chuť, pokud právě obědváte
Volby do Evropského parlamentu 2004 byly co do kandidátek vskutku pestré. Úspěch slavil bývalý generální ředitel televize Nova a muž, který stál Česko přes deset miliard korun, Vladimír Železný.
Železný kandidoval za hnutí Nezávislí, na jehož kandidátce se do Europarlamentu dostala také Jana Bobošíková – vzhledem k celkovému počtu jejích kandidatur a založených politických subjektů jde o jeden z mála volebních úspěchů této pozoruhodné osobnosti.
Kožená imunita
Zálusk na křeslo europoslance ale nevyšel nechvalně proslulému Viktoru Koženému, ukrývajícího se před mezinárodním zatykačem na Bahamách.
Jeho Občanská federální demokracie skončila na sedmadvacátém místě z celkových jedenatřiceti subjektů. Nepomohla ani kandidatura Helmuta Gaensela proslaveného pátráním po údajném nacistickém pokladu ve Štěchovicích.
Mimochodem – Gaensel se nedávno přiznal, že si historku o pokladu vymyslel.
Ostrava se baví
Na závěr řemeslně bezchybně zpracovaná kampaň jednoho ze zapomenutých recesistických politických subjektů. Počátkem milénia založili moderátoři regionálního komerčního rádia Helax z Ostravy stranu Helax – Ostrava se baví.
A my jim za to děkujeme.
