Kudy vede cesta ke spravedlnější společnosti? Jak přesvědčit příznivce progresivních myšlenek, aby podle toho i volili? A je Donald Trump fašistický politik? Nejen o tom mluvil Matěj Schneider v obsáhlém rozhovoru s plodným levicovým komentátorem Ositou Nwanevu.
Co dělat, když jste v Baltimoru a potřebujete zchladit hlavy rozpálené v letním parnu po bloudění okolo zbořeného Francis Scott Key Bridge?
Samozřejmě debatovat o stavu demokracie v USA s jednou z nejpodnětnějších vycházejících hvězd amerických levicových komentářů.
Ositu Nwanevu jsme navštívili v jeho rodném Baltimoru, zásah má ale celosvětový. Sloupky mu vychází v časopisu New Republic, britském deníku The Guardian a rozesílá také vlastní newsletter.
Kromě nejhlubších politických témat se Nwanevu zároveň věnuje i psaní o kultuře a hudbě: ať už jde o Olivii Rodrigo, nebo průsečík grunge a veřejných knihoven.
Nově pak vydal knihu, jejíž téma nemůže být ve světle druhého funkčního období Donalda Trumpa akutnější.
Knižní debut Right of the People si pokládá zásadní otázky, jak se Spojené státy dostaly do současné turbulentní politické situace – a jak tamní pochroumaný systém napravit.
Je Amerika ve skutečnosti opravdu demokratická? Je prezident Donald Trump skutečně fašista? A jak moc na tom vlastně záleží?
Ve své nové knize řešíte, jestli je Amerika vůbec demokracií. A doporučujete i několik reforem, které by ji k demokracii posunuly. Co mají společného?
Máme tu nedemokratický federální systém. Lidé vědí o problémech sboru volitelů, ale jde zároveň o nerovnoměrné zastoupení v Senátu, strukturu soudnictví, která je velmi odlišná od jiných justičních systémů. Například soudci Nejvyššího soudu jsou jmenováni doživotně a je těžké je dostat z funkce.
Pokud věříme v demokracii jako prostředek, kterým si zajistit určitou míru kontroly nad podmínkami našich životů, pak by se systém ideálů neměl vztahovat pouze na politickou sféru – má se vztahovat i na ekonomiku, kde strávíme zhruba třetinu života snahou zajistit si obživu. Přesto mají pracovníci v Americe velmi malou moc vyjednávat o lepších podmínkách, zejména ve srovnání s dobou před třiceti až čtyřiceti lety.
V posledních měsících jsme viděli, co dokázal Elon Musk ve vládě jednoduše proto, že si funkčně dokázal koupit svou pozici ve federální vládě darováním velkého množství peněz Donaldu Trumpovi. To je strukturální problém pro demokratickou vládu. Lidé ve starověku chápali, že bohatství má destabilizující důsledky. Řešení ekonomické nerovnosti bude podle pro zajištění fungování politické demokracie zásadní.
Jak ho ale dosáhnout? V posledních letech se hodně mluvilo o možné renesanci odborářského hnutí v USA, ale zatím to vypadá spíše na řeči a ty se nepropisují do čísel. Vidíte jiné cesty, nebo je hlavní naděje v odborářství?
Jedním z klíčových legislativních návrhů posledních desetiletí je zákon PRO Act. Ten by usnadnil vytváření hnutí na ochranu stávajících práv pracujících, a také by udělil pracovnictvu více práv k organizování.
Existují také kroky, které lze podniknout v rámci stávajícího pracovního práva. Jsme však v bodě, kdy musíme prozkoumat i jiné typy řešení. Můžeme si vzít příklad z Evropy. Máte věci jako spolurozhodování pracovníků, kteří jsou volení do správních rad mnoha korporací, zaměstnanecké rady, sektorové vyjednávání…
Jde o posun od výhradně podnikového systému vyjednávání k takovému, kde lze uzavírat rámcové dohody pro pracovníky napříč celým odvětvím.
Čtěte také: Na procházce s newyorským odborářem. Chystá se comeback americké levice?
To jsou typy politik, kterým se ve USA nedostává mnoho pozornosti. Byly krátce zmíněny během demokratických primárek v roce 2020, ale dnes je moc pracujících v této zemi natolik atrofovaná, že musíte začít hledat ambicióznější a upřímně řečeno radikální řešení.
Zdráhavé voličstvo
Zmínil jste PRO Act. Návrh byl na stole, ale Demokratická strana ho poměrně rychle opustila, podobně jako další pro-pracovnickou, populistickou politiku, například zvýšení federální minimální mzdy. A k tomu mířím: jsou to pěkné nápady, ale jak je prosadit skrze tak rozbitý politický systém?
Na to se sám snažím přijít. Lidé na levici vám běžně odpoví, že se potřebujeme více organizovat. Organizování je velmi amorfní slovo, ale zdá se to jako samozřejmost: když se dostaneme ven, spojíme lidi na pracovišti i mimo něj, můžeme získat sílu, kterou potřebujeme, abychom reformy prosadili.
Já samozřejmě souhlasím, že organizování je velkou součástí řešení. Ale také věřím, že je tu jakási rétorická propast, kterou musí levice překlenout.
Když se podíváte na výsledky demokratických primárek v roce 2020, nebo upřímně jakýchkoli voleb, kde jsou na kandidátce levicoví kandidáti, většina členů Demokratické strany je nevolí.
Mohou v průzkumech říkat, že souhlasí s Medicare for All, s PRO Actem, s bojem proti změně klimatu. Ale když před ně postavíme progresivního politika, je tu jakási zdráhavost, nad kterou se lidé na levici podle mého názoru příliš nezamýšlejí.
Co je za třemi tečkami se doví jen členové Voxpot Klubu.
Díky podporovatelům z Voxpot Klubu můžeme posílat naše reportéry do terénu a přinášet vám tak lepší zprávy, než jen to, co nabízí tiskové agentury.
