Je Indie přelidněná a průběh druhé vlny koronaviru se zveličuje? Můžou si Indové za pandemii sami, protože se málo myjí? Nebo za vším stojí zlý koloniální Západ, který škrtí dodávky vakcín do rozvojových zemí? Podívali jsme se na tato tvrzení důkladněji a připravili jsme pro vás opravník obecně oblíbených omylů.
Čtyři sta tisíc nakažených a čtyři tisíce mrtvých denně. Indie v těchto dnech zažívá druhou vlnu koronavirové pandemie, která svou závažností a rozsahem překračuje hranice států a přerůstá v globální problém. Přesto se však můžeme setkat s názory, které současné dění v Indii podceňují či rovnou zlehčují. Pojďme si tedy společně vyvrátit a upřesnit nejčastější mýty, omyly a předsudky, které se pravidelně objevují nejen v internetových diskusích.
„Indie má v přepočtu na obyvatele podobně nakažených jako nyní Česko, není důvod k panice“
Pokud se držíme oficiálních údajů, indická čísla v přepočtu na obyvatele skutečně nevypadají až tak hrozivě. Odhady a modely vycházející z loňských dat však naznačují, že počet nakažených může být ve skutečnosti až desetkrát, nebo dokonce třicetkrát vyšší než evidovaných 400 tisíc denně. V posledních týdnech je totiž zřejmé, že Indie už nemá kapacity na důkladné testování obyvatelstva. Denně je otestováno zhruba 1,8 milionu lidí, což znamená pozitivitu okolo 20 procent. Pro srovnání: v lednu, kdy se zdálo, že Indie pandemii porazila, se počet denních testů pohyboval okolo 800 tisíc, což při zhruba 15 tisících nakažených denně znamenalo pozitivitu kolem dvou procent, tedy desetkrát menší. Hlavní problém však není ani tak v počtech nakažených, jako spíš v kolapsu indického zdravotnictví, které je notoricky poddimenzované a podfinancované. Indie nabízí jen zhruba půl nemocničního lůžka na tisíc obyvatel, zatímco v Česku je to třináctkrát více. Současné zahlcení indických nemocnic a nedostatek kyslíku pro vážné případy tak může mít na svědomí nepoměrně více lidských životů. Nehledě na to, že i současný počet necelých 4 tisíc úmrtí denně je pravděpodobně dvakrát až pětkrát podhodnocený.
„Indové nedodržují základní hygienu, takže se nemůžeme divit, že se tam šíří nakažlivé nemoci“
Ano, v dodržování hygienických standardů Indie za západními zeměmi dlouhodobě zaostává. Podle některých studií dokonce některé problémy s nedostatečnou hygienou přímo souvisí s hinduistickým kastovním systémem. V případě covidu však proti Indii nehraje ani tak nedostatečné mytí rukou, ale spíš prostá hustota zalidnění ve městech, kde se kapénková infekce šíří mnohem snáze a rychleji. Míra urbanizace sice v Indii činí jen zhruba 35 %, což ale zároveň znamená skoro půl miliardy lidí žijících v městských sídlech. Není divu, že hlavními ohnisky nákazy jsou už více než rok aglomerace Dillí a Bombaje a hustě osídlené Malabárské pobřeží v Kérale. K nim se v posledních dnech přidalo Bengalúru, kde momentálně najdeme více než 300 tisíc aktivních případů – nakaženo je tedy zhruba 5 % obyvatel karnátacké metropole.
Čtěte také: Masové protesty v Indii pokračují: Vláda nasadila taktiku rozsáhlého shitstormu na sociálních sítích
„Indové jsou zvyklí žít ve špíně a mají vyšší imunitu, nová nemoc je nemůže tolik překvapit“
I tento předpoklad může být částečně pravdivý. Ukazuje se, že v první vlně pandemie Indii pomohl nejen nižší průměrný věk, ale pravděpodobně také vyšší odolnost vůči virovému onemocnění. To však ve druhé vlně nemusí nic znamenat. Nově objevený kmen AP je údajně až 15krát nakažlivější než dřívější varianty koronaviru a mohl by být silnější než dosud známé dvojité indické mutace B1.617 a B1.618. Připočtěme si k tomu, že nemalá část indického obyvatelstva žije v hustě osídlených městech se znečištěným ovzduším, které nejenže zhoršuje průběh respiračních chorob, ale poskytuje i větší příležitost k šíření virové nákazy, a všechny zmíněné výhody se rázem nulují.
„Indie situaci zvládala dobře, ale zaskočila ji nová dvojitá mutace“
Nové mutace koronaviru, které se v Indii objevily, jsou skutečně nakažlivější než ty, které jsme znali dosud. Za masivním nástupem druhé vlny nákazy je však potřeba hledat i jiné příčiny. V první řadě indická společnost podlehla mylnému dojmu, že pandemii překonala. V lednu a únoru se vrcholní státní představitelé předháněli v siláckých tvrzeních, že bitva s koronavirem vstupuje do posledního dějství, nebo že Indie před nemocí zachránila svět. Vládní Indická lidová strana (BJP) dokonce schválila rezoluci, která vyzdvihuje zásluhy premiéra Módího v boji s pandemií. Křivka nákazy od září stabilně klesala, Indie spouštěla masivní očkovací program a začínala ve velkém vyrábět vakcíny, které chtěla vyvážet i do dalších rozvojových zemí. Indická vláda si byla natolik jistá, že stihne proočkovat vlastní obyvatelstvo ještě před další vlnou nákazy, že upustila od posilování krizových infrastruktur. Navzdory rostoucím počtům nakažených pak ústřední vláda nijak neomezila pohyb ani shromažďování, a virus se tak z několika ohnisek rozšířil v podstatě do celé Indie.
Corrected version. pic.twitter.com/0VJI5l2BOS
— PenPencilDraw (@penpencildraw) April 25, 2021
„Indický subkontinent je přelidněný, snížení populace vyšší úmrtností společnosti neuškodí“
Indie patří ke státům hustě zalidněným, ale ne až tak přelidněným, jak si často představujeme. V tabulkách hustoty osídlení najdeme Indii sice před Belgií nebo Filipínami, ovšem až za Nizozemskem či Izraelem a daleko za Jižní Koreou – tedy za zeměmi, o kterých zpravidla jako o přelidněných nepřemýšlíme. Také údajná populační exploze a rychlý přírůstek obyvatelstva je spíše předsudkem dřívějších generací. Indie už se nachází ve třetí fázi demografické revoluce a porodnost se zde za posledních 60 let snížila skoro trojnásobně. V posledních letech se pohybuje okolo 2,2 dítěte na ženu a toto číslo v podstatě kazí jen nejchudší vnitrozemské státy jako Bihár nebo Uttarpradéš. Rozvinutější státy na jihu a na východě Indie naopak vykazují podobné statistiky porodnosti jako vyspělé evropské země. Postupné dospívání mladších věkových kohort s sebou samozřejmě nese jiné problémy jako například dostupnost vzdělání a zaměstnání. Příliš velký populační přírůstek už ale Indii v 21. století dávno netrápí.
„Indové jsou neukáznění a nedbají pandemických nařízení. Místo aby seděli doma, tak hromadně slaví svátky“
Za poslední měsíc jsme mohli vidět záběry z poutního svátku Kumbh méla, ale i videa z nejrůznějších oslav hinduistického nového roku, kde si účastníci s rouškami a rozestupy hlavu příliš nelámali. V podstatě ani nemuseli, neboť dodržování protiepidemických opatření mimo nejzasaženější státy v posledních měsících nikdo příliš nevynucoval. Zatímco loni na jaře Indie vyhlásila jeden z nejpřísnějších lockdownů na světě a obyvatelé miliardové země projevili mimořádnou kázeň a snahu všechna vládní nařízení dodržet, tentokrát žádné instrukce shora nepřišly. Loňská více než dvouměsíční uzávěra natolik poškodila indickou ekonomiku, že si letos ústřední vláda navzdory výzvám opozice na podobný krok zatím netroufla – tím méně v jarní sváteční sezóně, která představuje pro spoustu řemeslníků a obchodníků významný zdroj příjmů. Vládní BJP se navíc urputně soustředila na předvolební kampaň v Západním Bengálsku a omezením shromažďování by se připravila o možnost pořádat politické mítinky. V Indii tak převládla nálada, že se vlastně nic zvláštního neděje, ačkoli se křivka nákazy prudce zvedala už od půlky března.
Čtěte také: Stovky milionů lidí do ulic: Zachrání sezóna náboženských svátků indickou ekonomiku?
„Indie trpí tím, že bohaté západní země a firmy odmítaly uvolnit patenty a materiál na výrobu vakcín“
Tady je skutečnost složitější a nelze ji jen odsoudit jako projev neokolonialismu. Indie totiž dlouho žádné západní vakcíny ani nepožadovala a chtěla očkovat své obyvatele pouze tím, co si sama vyrobí – tedy licenčním Covishieldem, původně od společnosti AstraZeneca, a domácím Covaxinem. Indická Ústřední organizace pro standardní kontrolu léčiv (CDSCO) v půli dubna povolila také nouzové použití ruského Sputniku V, jiné zahraniční vakcíny na seznam povolených látek zatím nepřibyly. Indie sice očkuje zhruba dvakrát pomaleji, než si naplánovala (plně naočkováno je teprve 2,2 % obyvatel), na druhou stranu však bylo k 6. květnu podáno 130 milionů dávek, což není o mnoho méně než ve Spojených státech. Za nedostatečnou proočkovanost, která je v Indii relativně nižší než v západních zemích, tak může nejen omezený dovoz surovin na výrobu vakcíny, ale i prostá velikost země a malý důraz na samotné očkování. Indie se v tomto ohledu zachovala podobně jako ostatní státy, které vakcínu vyrábějí, a v klidných časech směřovala velkou část produkce do zahraničí jako „přátelskou pomoc“, zatímco objednávky pro domácí trh upozadila. Současná zdravotní krize je však natolik rozsáhlá, že se Indie rozhodla přístup k vakcínám liberalizovat. Minimální věk pro očkování se snižuje ze 45 na 18 let, dávky budou v soukromých nemocnicích dostupné za tržní cenu, především však ústřední vláda deleguje dovoz vakcín do kompetencí jednotlivých států, kterým nyní také svěří distribuci poloviny domácí produkce.
„Za nezvládnutou pandemii premiér Naréndra Módí draze zaplatí v příštích volbách“
Loni indické obyvatelstvo trpělo ekonomicky, letos se přidávají i ztráty na životech. Přesto není zdaleka jisté, že voliči za současnou krizi ústřední vládu nějak potrestají. Důvěra v premiéra Módího se dlouhodobě drží okolo 70 procent, čímž překonává většinu světových lídrů. Ačkoli v posledních týdnech jeho podpora znatelně klesá, volby do Sněmovny lidu Indii čekají až za tři roky a za tu dobu může Módí svou reputaci ještě napravit. A že BJP o prvním květnovém víkendu prohrála volby do zákonodárného shromáždění v Západním Bengálsku? To je sice pravda, ale na druhou stranu zde zaznamenala rekordní zisk a v sousedním Ásámu svou vládu obhájila. Přestože tedy v jednotlivých státech BJP za poslední roky sbírá častěji porážky než vítězství, může za to spíš síla konkrétních regionálních stran než její vlastní slabost. Dokud se neobjeví podobně silný a důvěryhodný vyzyvatel na celonárodní úrovni, pozicí premiéra Módího jen těžko něco otřese.
