Washington je v patu a nemá nový rozpočet. Znamená to postupné a dočasné uzavírání klíčových úřadů. Na podobný cirkus jsou Spojené státy za poslední dobu zvyklé. Vinu za současnou krizi si ale obě dominantní strany přehazují jako horkou bramboru.
Za fasádou čím dál divočejších kulturních válek trávily politické špičky Spojených států září daleko nudnějším programem: už tradičně vypjatým rozpočtovým vyjednáváním, jehož nezdar zpravidla ústí v uzavírání federálních úřadů.
Prezident Donald Trump tento týden jednal v Kongresu, aby se vyhnul neshodě tamních zákonodárců na novém rozpočtu. Nepodařilo se mu to – a různé americké federální úřady se teď začnou uzavírat minimálně do chvíle, než Kongresem projde nějaký kompromisní návrh.
Co si od federální uzavírky obě strany slibují? Takzvaný „government shutdown“ byl v uplynulých dekádách oblíbeným nástrojem republikánů, kteří se soustředili hlavně na cíl, aby toho federální vláda dělala méně.
S takovým nastavením dává smysl, že jim krizová situace, kdy nouzově zavírají federální úřady, vlastně vyhovuje – jde o jakousi demonstraci jejich ideologie dovedené do důsledku. Američané si bez úřadů přece poradí.
Čtěte také: Nejdůležitější Trumpův úředník, kterého neznáte. Pomůže Muskovi škrtat?
Tato logika má ale svou politickou cenu. Většina Američanů nesmýšlí až tak libertariánsky, aby dočasné přerušení některých federálních služeb nedávali za vinu strůjcům shutdownu. Republikáni tak postupně v uplynulých desetiletích zjišťovali, že jejich splněné sny o seškrtání federálních úřadů nejsou zcela bezbolestné.
Američané mají rčení: „Like a dog who has caught the car.“ S nadsázkou popisuje psa, který rád štěká a honí projíždějící auta. Když ale nějaké dohoní, najednou neví, co má dělat. Možná o tom vždy snil, ale auto není lovná zvěř, kterou může jednoduše zakousnout a donést svému páníčkovi.
S uzavíráním federální vlády je to podobné. V průzkumech veřejného mínění se tak shutdowny republikánům často nevyplácely.
Se sílící a proměňující se republikánskou stranou v éře Trumpa tak o této logice začali mnozí pochybovat. Třeba existuje způsob, jak může hra o rozpočet dopadnout jinak.
Trump chce přece škrtat stejně
Jistý náznak dala republikánům rozpočtová vyjednávání z letošního jara. Šéf demokratů v senátu Chuck Schumer se tehdy bál, že radikální Trumpově vládě by možnost uzavírat úřady dala přesně to, co vlastně zamýšlí – mimo jiné pod taktovkou Elona Muska a jeho tažení za „vládní efektivitu“.
Schumer proto raději našel dostatek svých spolustraníků, aby návrhy trumpovských škrtů pomohl schválit. A schytal za to kritiku od svých demokratických spolustraníků.
I proto se tentokrát nepodvolil. Demokraté navíc doufají, že Trumpovu Bílému domu, který v mnoha sférách zápolí s nesouhlasem americké veřejnosti, nová krize o to víc zatopí.
Protiargumentem, ke kterému se uchylují jak někteří demokraté, tak zákulisně i republikáni, je skutečnost, že Trump a jeho spojenci chtějí škrtat stále stejnou měrou. Uzavírání úřadů předá značnou moc exekutivě, která bude v nouzové situaci rozhodovat, které části federální vlády zanechat v chodu a které nikoliv.
V představivosti těch „nejparanoidnějších“ – byť ne úplně bezdůvodně –, pak Trump využije všeho pro to, aby se alespoň dočasně zbavil těch částí amerického federálního aparátu, které mu hážou klacky pod nohy. V čele s federální justicí.
Velkým otazníkem zůstává, kdo ponese za nastalou situaci větší zodpovědnost v očích americké veřejnosti. A související otázka: kdo ucukne dříve. Vedení demokratů ani Trump si v průzkumech nevedou příliš dobře.
Historicky vzato podobné krize s uzavíráním úřadů netrvají dlouho. A „vyostřování rozporů“ může být produktivní.
Záleží však, jestli mají relevantní politické síly na skladě i nějaké východisko, které by uspokojilo většinu populace. U současných amerických politických špiček budete východiska hledat těžko.
