Balony se pro různé účely používají celkem běžně, i když si jich možná jen tak nevšimnete. Létají ve výšce několika desítek kilometrů nad zemí, vysoko nad komerční leteckou dopravou, a nechají se unášet větrem. Ty špionážní jsou pak vybaveny třeba kamerou a radarem, které pohání solární energie.
V tom, o jaký balon šlo v nejčerstvější čínsko-americké roztržce, se Peking s Washingtonem neshodnou. Čína tvrdí, že do amerického vzdušného prostoru se – náhodou a nechtěně – dostal její meteorologický balon.
Spojené státy zase na základě pozorování z Pentagonu došly k tomu, že šlo o balon určený ke špionáži. A za souhlasu šéfa Bílého domu Joea Bidena ho pak i sestřelily. K velké nelibosti Čínské lidové republiky.
Zdroj Voxpotu: Meteobalon to spíš nebyl
Historie létacího balonu coby nástroje špionáže se táhne až k přelomu 18. a 19. století. Jako první s tímto nápadem přišli – alespoň podle dostupných zdrojů – Francouzi během revolučních válek, když špehovali své protivníky, vojska z Rakouska-Uherska a Nizozemska.
Řekl bych, že to nebyl meteobalon, ty bývají mnohem menší. Stát jako USA nemohl udělat nic jiného než to sestřelit, jinak by působil slabě.
Ačkoliv se v minulých dekádách zdálo, že tato praktika s nástupem satelitů ustupuje do pozadí, v posledních letech hlásí svůj návrat. „Používaly se už za první i druhé světové války, představují ale budoucnost, ne minulost. Pokud byste měli dva nebo tři řiditelné balony, pokryjí vám celé území státu velikosti Česka – ať už půjde o průzkum nebo třeba krizovou komunikaci,“ řekl Voxpotu odborník z českých zpravodajských služeb, který si nepřál být jmenován.
Výhodou takového zařízení je především jeho cena. Balony jsou levnější než družice, zároveň „vidí“ více a zvládnou unést celé stanice. Jen pro představu: podobné stratosférické prostředky podle našeho zdroje dokážou pokrýt rádius o zhruba 500 kilometrech. Vyvíjí je teď více států a jedním z pionýrů těchto technologií je právě Česko.
„Ve stratosféře vidím velký potenciál – je to prostor, který ještě není obsazený, a myslím, že o něj teď hodně půjde. Stát v něm může mít flotilu u svých hranic a kontinuálně monitorovat vše, co potřebuje. Je to i obrovský byznys pro komerční firmy – nemusejí se spoléhat na družice, není to tak drahé. A nehrozí kolize s kosmickým smetím,“ doplnil expert.
Nejzajímavější na celém incidentu mezi Amerikou a Čínou je podle zdroje Voxpotu debata o mezích toho, kde vlastně leží hranice sestřelu podobného zařízení. „Může někdo sestřelit náš prostředek, když nám trochu ulítne? Otázka je, co to znamená pro mezinárodní společenství, protože výška vzdušného prostoru není jasně definovaná. Proč je v pořádku družice ve 160 nebo 400 kilometrech, a tohle ne?“ nadnesl specialista ze zpravodajských služeb.
Ani podle něj není jasné, s jakým cílem se nad USA čínský balon objevil. Čína prý mohla testovat reakci USA, ale mohlo jít i o chybu. „Řekl bych, že to nebyl meteobalon, ty bývají mnohem menší. Stát jako USA nemohl udělat nic jiného než to sestřelit, jinak by působil slabě. Není to má expertíza, ale myslím si, že je potřeba ukazovat červené linie, to je důležité,“ dodal pro Voxpot.
Konec oteplování vztahů?
Nyní je otázkou, jakou dohru bude incident mít a jak se propíše do už tak veskrze chladných diplomatických vztahů mezi USA a ČLR. Vedoucí Katedry asijských studií na Metropolitní univerzitě Praha Michal Kolmaš míní, že právě vztahy na bodu mrazu jsou důvodem, proč se diplomatická rozepře řeší v takové míře. A navíc veřejně.
Not OC. A guy I know who lives in Myrtle Beach took this video from his backyard. You can see the missile (AIM-9 likely) come off his jet prior to hitting the balloon. #chinaspyballoon #chinaspyballoonshootdown #spyballoon pic.twitter.com/nzRaxcFCcp
— Andrew Biddell (@AndrewBiddell2) February 4, 2023
Situace je to samo sebou delikátní. Čína se ostře vymezila vůči reakci Spojených států, která byla podle jejích ministerstev obrany i zahraničí přehnaná. A došlo i na oficiální stížnost u americké ambasády: náměstek ministra zahraničí Sie Feng ji podal kvůli „vojenskému útoku USA na čínský civilní bezpilotní letoun“.
Právě rezort zahraničí dříve Američany požádal o klid a dodal, že balon donesla do amerického vzdušného prostoru „force majeure“, tedy vyšší moc. Pentagon minulý týden sám uvedl, že „balon nepředstavuje žádnou vojenskou ani fyzickou hrozbu“.
„Američané jsou povětšinou přesvědčení, že by měli k Číně přistupovat tvrdě. A většinová čínská populace má za to, že by se měla její země chovat vůči Americe sebevědomě. Tudíž jak pro americkou, tak čínskou vládu bude jednodušší obhájit razantnější postoje. Je tedy možné, že domácí politika byla důvodem k tomu, aby USA balon sestřelily a celou věc zveřejnily. Pro světovou bezpečnost by nicméně bylo lepší, kdyby se státy mezi sebou bavily a neútočily na sebe,“ poznamenal Michal Kolmaš.
„Spojeným státům mohl takový krok přijít – vzhledem k vypjatosti diplomatických vztahů – adekvátní. V porovnání s dřívějšími incidenty byla nicméně reakce Američanů o něco silnější, než obvykle bývá. Trochu tedy rozumím čínským argumentům. Pokud ovšem měly USA tolik informací o špionáži, jistě si svou reakci jako adekvátní obhájí,“ připustil vědec Kolmaš.
Ačkoliv v posledních dnech zněla z Pekingu slova o „důsledcích“, které by Čína mohla ze sestřelení letounu vyvodit, Kolmaš žádné zásadní posuny k horšímu neočekává. Negativní dopad by ale „kauza balon“ mohla mít na stále poměrně nové a vyhlížené oteplování americko-čínských vztahů.
Čtěte také: Boj o vliv v Indo-Pacifiku? Čína si vynucuje poslušnost, Amerika hledá spojence, říká analytik Sutter
V listopadu se poprvé po několika letech setkali prezidenti obou států na Bali, kde si Biden s čínským protějškem Si Ťin-pchingem potřásl rukou. Jednali spolu několik hodin a americký prezident následně řekl, že „není potřeba začínat novou studenou válku“ mezi světovými velmocemi.
Na začátku tohoto týdne se měla konat druhá schůzka – tentokrát šéfů ministerstev zahraničí – v Pekingu. Ta měla stvrdit postupné zlepšování vztahů, kvůli roztržce okolo balonu ji však země zrušily.
Od smířlivosti k obchodní válce
Za zlom pro strmý propad diplomatických vztahů mezi USA a Čínou lze považovat působení exprezidenta Donalda Trumpa v Bílém domě. Republikán zpočátku podporoval politiku jedné Číny a s čínským protějškem Si Ťin-pchingem se dokonce setkal ve svém floridském sídle Mar-a-Lago.
Zdá se, že v USA nyní panuje konsenzus veřejnosti, korporací i vlády, že zvolený přístup k Číně by měl být tvrdý.
Postupem času se ale k ČLR začal stavět s čím dál větší zlobou. Důvodem byl především obchod – Peking různými způsoby zvýhodňoval a dotoval čínské společnosti a ulehčoval jejich exportu. „Vedlo to k tomu, že se Donald Trump naštval, že se do USA z asijské velmoci více dováží, než do ní vyváží, že pro americké firmy není jednoduché proniknout na čínský trh, přitom tamní společnosti se na ten americký dostávají snadno,“ vysvětlil Michal Kolmaš.
„Trump se proto snažil vyvolat diskusi o narovnání těchto pravidel, z čehož vzešla obchodní válka v letech 2018–2019. A ta zase vyústila k podepsání různých obchodních smluv v roce 2020,“ vykreslil vzdušnou časovou linku univerzitní expert Kolmaš.
Čtěte také: Čína chce být globálním vědeckým lídrem. Jak se s tím vyrovnává Západ?
Pokřivené vztahy mezi státy panují dodnes: namátkou lze zmínit předloňské spory o čínskou technologii. Nepomohl jim ani postoj Pekingu k válce na Ukrajině – ruskou agresi Čína neodsoudila, natož aby přistoupila k sankcím vůči Ruské federaci, čehož se Spojené státy snažily dosáhnout.
Snaha získat si spojence formou „obkružování“ Číny je v posledních letech zcela evidentní. Před týdnem Spojené státy uzavřely dohodu s Filipínami o přístupu k dalším lokalitám, kde mohou budovat svá zařízení. Pevnější vztahy budují i s Vietnamem a mezi spojence Američanů v tomto regionu se řadí i Jižní Korea, Indie, Japonsko, Singapur a další země.
Obchodní válka tak přerostla v přetrvávající politické napětí, které bylo hmatatelné zejména okolo prezidentských voleb před více než dvěma roky. Zatímco Trumpův postoj nepřekvapil, Kolmaš upozornil na přístup současného prezidenta, demokrata Joea Bidena: „Američtí prezidenti z Demokratické strany dosud s Čínou spíše jednali, než aby na ni – třeba diplomaticky – útočili. Biden se ale podvolil Trumpovu diskurzu.“
Jedním z důvodů je podpora, kterou má tvrdá politika vůči Číně u americké veřejnosti. „A druhá věc: USA v posledních letec nabyly přesvědčení, že obchodovat s Čínou už není tak důležité a že ztráta tohoto trhu zemi tolik neuškodí. Zdá se tedy, že v USA nyní panuje konsenzus veřejnosti, korporací i vlády, že zvolený přístup by měl být tvrdý,“ uzavřel pro Voxpot Michal Kolmaš z Metropolitní univerzity Praha.
A do této linie pak zcela zapadá i nedávný balonový incident.
