Migrace z Afriky je častý strašák využívaný evropskými politickými stranami. Jak ji ale vnímají lidé z kontinentu a které věci jsou jinak, než jak je prezentují populisté? Odpovědi přináší reportáž ze Senegalu, odkud vyplouvají do Evropy tisíce lidí.
„Odkud jsi?“ ptá se mě při nalévání kávy Mamadu. Má malý stánek na kolečkách s nápisem „Nescafe“, podobných jsou v Senegalu tisíce. Koupíte u něj kávu, čaj nebo cigarety.
„Z České republiky,“ odpovídám mu, ale vidím, že takový stát si úplně zařadit nedokáže. „Československo,“ dodávám s vědomím, že většina místních tady v Dakaru zná spíše název naší země před rozdělením. „Á, Československo,“ kývá hlavou.
Přichází krátký potlach, že dříve byl český národní tým dobrý ve fotbale. Potom se Mamadu ptá, zda je u nás práce a že by rád přijel na návštěvu.
„Chceš odjet? Emigrovat?“ ptám se.
„Jasně. Jel bych hned. U vás jsou určitě dobrý peníze,“ říká. V Senegalu je podle něj těžký život a on by si v budoucnu rád postavil dům.
Odpovídám že ani většina Čechů a Češek nedosáhne na vlastní dům nebo byt. Mamadu ale vypadá, že mi to nevěří.
„Já bych ho ale nechtěl tam u vás. Vrátil bych se,“ říká s úsměvem po krátké pauze.
Podobných rozhovorů jsem vedl mnoho. Lidé hledají lepší život a Evropa se zdá na dosah ruky.
„Pořád jenom pracujete, abyste něčeho dosáhli, ale vlastně toho dosáhnout nikdy nemůžete,“ vysvětluje mi Alberto (na úvodní fotografii) sedící za šicím strojem. V Evropě je to podle něj jiné. Sny mnoha mladých lidí v Dakaru se tam mohou proměnit ve skutečnost.
Mnoho z nich proto zkouší nelegální migraci. Pobřeží Senegalu je jedním z hlavních výchozích bodů pro tisíce migrantů mířících na španělské Kanárské ostrovy: vloni tam v malých rybářských loďkách doplulo 46 843 lidí.
Čtěte také: Ať dorazí v pořádku. Kanárské ostrovy učí lidskosti vůči migrantům
Podle Frontexu sice celkový počet nelegálních přechodů unijních hranic minulý rok poklesl o čtyřicet procent, ale na atlantické trase pohyb o patnáct procent vzrostl. Na Kanárské ostrovy míří lidé nejen ze Senegalu, ale také z Mauritánie či Maroka.
V posledních letech se však Atlantik od břehů západní Afriky až ke Kanárským ostrovům proměnil v pohřebiště. Podle nevládní organizace Caminando Fronteras vloni zemřelo nebo zmizelo 10 557 běženců, kteří se o cestu pokusili.
Senegalci přesto riskují. Jak se tady říká: „Barça wala Barsakh“. Barcelona, nebo smrt.
Všichni chtějí do Evropy?
Při pohledu na rybářské lodě, kterým místní říkají pirogy, uvažuji nad mírou jejich zoufalosti i odvahy. Dřevěné loďky rozhodně nejsou stavěné pro otevřený oceán.
Odsud na Kanárské ostrovy je to v průměru šestnáct set kilometrů a pirogy často čelí nepříznivým podmínkám. Lodě se převrhnou a pasažéři utopí, nebo je zuřivý oceán zanese daleko od původního cíle.
Často se pak piroga s těly migrantů objeví až po několika týdnech nebo měsících. V různých stupních rozkladu je nachází rybáři mečounů, kteří se pro úlovky vydávají až šedesát kilometrů od pobřeží.
Rybář Magel mi popisuje, že narážejí na plovoucí těla nebo lodě s mrtvolami unášené proudem.
Co je za třemi tečkami se doví jen členové Voxpot Klubu.
Díky podporovatelům z Voxpot Klubu můžeme posílat naše reportéry do terénu a přinášet vám tak lepší zprávy, než jen to, co nabízí tiskové agentury.
