Druhá administrativa Donalda Trumpa se snaží tvářit jako nezastavitelný ledovec, který navždy promění Spojené státy. Pod jeho povrchem se ale skrývá víc prasklin, než by si republikáni přáli.
„Právě jsem dokončil dvouhodinový telefonát s ruským prezidentem Vladimirem Putinem. Myslím, že proběhl velmi dobře,“ pochvaloval si americký prezident Donald Trump v půlce května na své sociální síti Truth Social.
Ani ne o týden později si stěžoval, že se Putin „absolutně zbláznil“.
Není to zdaleka poprvé, co Trump během svého druhého funkčního období náhle otočil nebo byly jeho výroky a politiky protichůdné. Stačí vzpomenout na Trumpovu věčně tekutou obchodní politiku, jejíž pravidla americký prezident občas mění co pár dní.
Nejdřív jeho nestálost pocítili bezprostřední sousedé: Kanada a Mexiko. Bílý dům na ně uvalil cla, ale v zápětí je pozastavil.
O pár týdnů později se dostalo stejného zacházení celému zbytku světa.
Trump v rámci takzvaného „dne osvobození“ silně navýšil celní poplatky pro dovoz z většiny zemí světa. O týden později pozastavil i tuto vlnu – „den znovuuvěznění“ tomu ale neříkal.
Čtěte také: Jižní přísliby. Co od Trumpa (ne)čeká Latinská Amerika?
Celému světu vrtá hlavou, čeho přesně chce Trump svou obchodní politikou dosáhnout. Jasné to není ani členům jeho administrativy.
Zatímco někteří z nich vidí navyšování cel jako tvrdou taktiku, jak dotlačit obchodní partnery ke snížení cel na minimum, jiní by takto dovoz danili nejraději dlouhodobě – v naději, že se výroba mnoha produktů přesune zpět do USA.
Trumpova obchodní politika se zatím neustálila. Dopady jím rozvířeného chaosu ale přetrvávají: v čele s menším provozem v amerických přístavech, hrozbou nedostatku různého zboží nebo vyšších cen.
Zatímco před volbami Trump a jeho tým dennodenně pranýřovali demokraty a vládu Joea Bidena za nedostatečný boj proti inflaci, teď mávají rukou nad dopady vlastní politiky na peněženky průměrných Američanů.
„Možná budou mít děti místo třiceti panenek dvě. A možná ty dvě panenky budou stát o pár dolarů víc než normálně,“ říkal Trump na sklonku dubna blazeovaně z Bílého domu. Jindy prezident popisuje svou obchodní politiku jako „dočasnou bolest“ nebo „medicínu“, kterou musí Američané přečkat.
Zdrženlivý, nebo jestřáb
Jednou z věcí, která původně Trumpovi pomohla do Bílého domu, byla ochota vymezovat se vůči starší republikánské zahraniční politice v čele s nechvalně proslulou invazí do Iráku. Co naplat, že Trump tehdy válečné tažení spíše podporoval – v primárkách před volbami 2016 si získal přízeň mnoha republikánských voličů, kteří byli vůči odkazu George W. Bushe a invaze kritičtí.
Trump od té doby rád opakuje, jak je proti americkým „věčným válkám“, a stylizuje se do role prezidenta, který na rozdíl od svých předchůdců vojenské konflikty nezačíná, ale ukončuje. To vše platí jen částečně.
Už během svého prvního období se Trump uvedl shozením takzvané „matky všech bomb“ na Afghánistán. Ve stejné době nařídil jedny ze svých prvních raketových úderů na Sýrii.
Zjistil, že se mu za to dostane chvály i od některých amerických liberálů, kteří ho jinak nemohou ani cítit. Když později nařídil postupné stažení amerických vojsk z Afghánistánu, definitivně proběhlo až v roce 2021 pod administrativou Joea Bidena – a z chaotického provedení paradoxně republikáni i Trump v průzkumech veřejného mínění těžili.
Trumpův současný druhý kabinet je opět směsí „uměřených“ členů a „jestřábů“, což vede k mnoha třenicím. Jakkoli se na přístupu k Ukrajině může zdát, že v současném Bílém domě mají převahu ti první, Trumpovo koketování s americkým obsazením etnicky vyčištěného Pásma Gazy a vojenskými údery proti mexickým kartelům ukazují, že jeho jestřábí instinkty opravdu nikam nezmizely.
Čtěte také: Jestřáb sestřelen. Tanečky kolem Waltze odhalují směřování Bílého domu
Migrace jen pro kamarády
Právě tvrdé postoje vůči imigraci do Spojených států přes hranici s Mexikem jsou pro Trumpa samozřejmě nejcharakterističtější. Prezident zde sliboval postavit svou bájnou zeď, o které zároveň tvrdí, že ji dostavěl – i bude stavět nadále.
Ve druhém funkčním období přitvrdil a jeho administrativa se chlubí, že množství migrantů překračujících jižní hranici USA rapidně kleslo. A jakkoliv je prý Trump zklamaný, že se jeho úřadům nedaří masově deportovat slibované miliony, na brutalitě jím pověřených pohraničníků to nic nemění.
Ne všichni uprchlíci jsou ale zdrojem Trumpova hněvu – snad proto, že se okolo současného Bílého domu točí řada oligarchů s jihoafrickými kořeny. Trump se rozhodl přivézt z JAR necelých šedesát bílých Afrikánců, kterým chce usnadnit získání statusu uprchlíků i amerického občanství. Vše na základě prezidentova tvrzení, že je jihoafrická vláda protibělošská.
Čtěte také: Genocida bílých? Nesmysl o JAR šíří i čeští podcasteři
I tady vzniká rozpor. Zatímco Bílý dům vede bezprecedentní tažení proti americkým univerzitám a studentům, pro které zneužívá i přinejlepším vachrlatá, v horších případech smyšlená obvinění z antisemitismu, v případě jihoafrických migrantů má standardy zcela jinde.
Minimálně jeden z Trumpem přivezených Jihoafričanů publikoval na sítích ryze antisemitské posty. Nesměřovaly ale proti politice současné izraelské vlády a pak jsou takové postoje Bílému domu mnohdy zcela jedno.
Kvůli Gaze se MAGA koalice většinou nehádá, ale to se nedá říct o Trumpově migrační politice jako celku.
Co je za třemi tečkami se doví jen členové Voxpot Klubu.
Díky podporovatelům z Voxpot Klubu můžeme posílat naše reportéry do terénu a přinášet vám tak lepší zprávy, než jen to, co nabízí tiskové agentury.
