Zatímco se Česko pomalu vzpamatovává z povolební kocoviny, vyvstávají otázky, co znamená návrat Andreje Babiše a vládní zapojení SPD a Motoristů pro naši zahraniční politiku. Posílí nová vláda euroskeptický tandem Fica a Orbána?
„Jedním slovem zklamání.“
Těmito slovy shrnuje pro Voxpot ukrajinskou reflexi českých parlamentních voleb tamní analytik Radomyr Mokryk. Česká republika přitom v napadené zemi dlouhodobě platila za jednoho z mála skutečných spojenců v rámci střední Evropy.
Pověst spolehlivého partnera však po vítězství hnutí ANO v parlamentních volbách získala řádné trhliny. „Babiš u nás vyvolává značné obavy. Ukrajinci ho vnímají trochu jako parťáka Fica a Orbána,“ přibližuje Mokryk.
K ukrajinskému obrazu politika, který má blíž do Budapešti než Bruselu, přispěl velkou měrou jeho slovník. V něm se sice Babiš na rozdíl od Roberta Fica zdržuje tvrdé prokremelské rétoriky, ale i tak si na adresu napadené země neodpustil několik uštěpačných poznámek.
Loni například označil Ukrajinu v Evropské unii za katastrofu, letos se již patrně inspiroval u Tomia Okamury a pustil se kriticky do podpory ukrajinských matek v Česku. Nic z toho neušlo samozřejmě pozornosti ukrajinských médií.
Ve slovenských stopách
Největší otazníky se nyní podle Mokryka vznášejí nad budoucností české muniční iniciativy, která bezprostředně ovlivňuje ukrajinskou frontu.
Největší pochybnosti ohledně možného zastavení iniciativy Babiš ve svých posledních vyjádřeních odvrátil, když projekt označil za „principiálně dobrý nápad, který si ale žádá větší transparentnost a přehodnocení“. Dřívější výroky jeho spolustraníků ale vzbuzují nejistotu.
Ještě letos v lednu mluvil místopředseda hnutí Karel Havlíček o zrušení muniční iniciativy, v srpnu zase hovořil o možnosti jejího převedení pod NATO. Takový nápad však vzápětí odmítlo ministerstvo obrany se slovy, že by pouze zatáhl Severoatlantickou alianci do války s Ruskem.
Rozporuplné výroky a nejednoznačný postoj k napadené zemi ozývající se z Prahy tak vyvolává v Kyjevě otázky: nevzdálí se nám nynější střed Evropy, v jejímž čele zřejmě brzy povládne trio Fico-Babiš-Orbán, ještě více? S maďarským premiérem ostatně vítěz českých voleb spoluzakládal pravicově populistickou evropskou frankci Patrioti pro Evropu.
Navzdory tomu však není Babiš ve srovnání s Orbánem zdaleka takový ideolog a euroskeptik – a svůj majetek a zájmy soustředí především na Západě.
Práce média, které se neopírá o majetky oligarchů, by se neobešla bez podpory čtenářstva. Děkujeme všem, kdo se přidali do Voxpot Klubu a pomáhají naši redakci udržet stabilní.
Oba politiky přesto zahraniční média často spojují a spekulují nad novým středoevropským spolkem spřáteleným s Moskvou. „Putin se obrací na Českou republiku? V srdci Evropy roste proruský blok,“ hlásal už loni v říjnu titulek článku na polském webu Forsal.pl.
Podobných textů pak na cizojačných serverech v měsících, kdy předvolebním průzkumům bezkonkurenčně vévodilo hnutí ANO, přibylo. Obavy z tuzemského směřování se přitom neomezují jen na média.
Už na konci loňského roku se začaly objevovat signály, že někteří naši spojenci počítají s tím, že Česko pod vedením Andreje Babiše vypadne ze skupiny ústředních podporovatelů Ukrajiny a přiblíží se maďarsko-slovenskému tandemu.
Praha například nefiguruje mezi zeměmi takzvané Seversko-ukrajinské skupiny ustavené loni v listopadu. Jejím cílem je další intenzivní podpora Ukrajiny a zvyšování investic do tamního obranného průmyslu. Spolek čítá dvanáct zemí, kam vedle těch skandinávských spadá také Německo, Polsko anebo Nizozemsko.
Mezi nejbližší spojence v otázkách bezpečnosti nezahrnuli Česko ve svých letošních projevech ani polský premiér Donald Tusk, ani ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. Ten během lednové návštěvy Varšavy prohlásil, že jedině Skandinávci, Poláci, lidé z Pobaltí a Rumuni chápou, že Rusové půjdou v případě svého úspěchu dál.
Donald Tusk pak svou rétorikou a četnými setkáními dává jasně najevo, že se v otázkách bezpečnosti spoléhá raději na sever a Pobaltí, než střed Evropy.
Visegrádská trojka místo čtyřky
„Nyní si spolupráci pochvalují, ale očekávají, že s nástupem Andreje Babiše přijde změna kurzu. Má podle nich blíž k Moskvě,“ řekl letos v únoru Voxpotu politolog a ředitel Asociace pro mezinárodní otázky Vít Dostál, který v rámci různých expertních a politických panelů často komunikuje s polskou stranou.
„Mají trošku dojem, že se u nás může stát něco podobného jako na Slovensku,“ dodal tehdy. Od té doby však podle Dostála příměry Babiše k Orbánovi vystřídala střídmější rétorika. Předseda hnutí ANO se ostatně od maďarského premiéra oproti roku 2021 v kampani distancoval.
Ani to mu však u našich severních sousedů nezachránilo pověst pošramocenou z éry jeho vládnutí v letech 2017-2021. Dostál připomíná, že vztahy Prahy a Varšavy tenkrát značně drhly – komplikoval je především spor o hnědouhelný důl Turów i boj proti polským potravinám.
Čtěte také: „Čechy neobsluhujeme,“ objevuje se na hospodách v Polsku. Důl Turów má nepříjemnou dohru
Ještě více však v zemi rezonoval Babišův nechvalně proslulý výrok z prezidentské předvolební kampaně, kdy prohlásil, že v případě útoku na Polsko nebo pobaltské země by české vojáky na pomoc určitě nevyslal. Později svá slova sice mírnil, ale i tak se na jeho prvotní odmítnutí nezapomnělo a stejné otázce čelil od polských novinářek rovněž po aktuálním volebním vítězství.
O tom, že vítěz českých parlamentních voleb má ve Varšavě přibouchnuté dveře, říká pro Seznam Zprávy analytik z polského Centra východních studií Krzysztof Dębiec. Chladný vztah polských politických špiček si Babiš pojistil i přítomností hnutí ANO ve zmíněné pravicově-populistické frakci Patrioti pro Evropu.
„Bude to spíš V3,“ konstatuje Dębiec k Babišovým slovům o nutnosti restartovat Visegrádskou čtyřky a připomíná hlubokou ideologickou propast mezi Donaldem Tuskem a dvojicí Orbána s Ficem. S nimi se šéf ANO shodne i na tématech omezování migrace nebo Green Dealu.
Když to bude třeba, stane se největším přítelem Ukrajiny.
Hlavní otazník ale nadále visí nad jeho příklonem v ukrajinských otázkách. Voxpotem oslovení odborníci se shodují, že Babiš v tomto ohledu několikrát prokázal hodně pružnou páteř.
„Když to bude třeba, stane se největším přítelem Ukrajiny v zemi a naučí se trochu ukrajinsky. Anebo bude dělat, že žádná Ukrajina neexistuje,“ popsal už v únoru pro Voxpot povahu předsedy ANO profesor politologie z Masarykovy univerzity Zdeněk Kříž. Podle něj však v Babišově zájmu není rozdmýchávat konflikt s Ukrajinou po vzoru Budapešti nebo Bratislavy.
Kříž se domnívá, že Babiš oproti odcházející vládě Petra Fialy vtiskne vztahům s Kyjevem střízlivější nádech – Fialův kabinet v tomto ohledu podle Kříže mnohdy „boxoval nad svou váhovou kategorií“.
A jakkoli voličstvo ANO během předvolební kampaně jasně slyšelo na slova o zrušení muniční iniciativy, její další pokračování není nic, co by hnutí podle Kříže výrazněji poškodilo. Na některé předvolební sliby se zkrátka rychle zapomene.
„Dovedu si představit, že tam, kde z toho České republice plyne profit, bude spolupráce pokračovat,“ míní politolog a připomíná, že profitujeme z řady projektů podporujících Ukrajinu. Takové spolupráce by se proto Babišovo hnutí jen těžko vzdávalo.
Ve hře je však také postoj Babišových koaličních partnerů. A zatím to vypadá, že vrásky na čele bude Babišovi v tomto směru přidělávat především nacionalistické hnutí SPD, které se proti muniční iniciativě i jakékoliv další vojenské podpoře Ukrajiny rezolutně staví.
