Největší ostrov světa ležel donedávna spíše mimo pozornost světových médií. Pak ale přišel Donald Trump a jeho prohlášení o připojení Grónska ke Spojeným státům. Jak se vlastně na vzdáleném severu žije? Jak funguje symbióza s Dánskem? A co může tamním obyvatelům nabídnout trumpovská Amerika?
Před šesti lety jsem se ostentativně usmíval nad snahou tehdejšího amerického prezidenta Donalda Trumpa získat vládu nad Grónskem.
V mé sociální bublině převládal přezíravý a mnohdy výsměšný přístup k Trumpovým nápadům. Množství různých memů mi pak dokazovalo, že podobně to cítí i širší veřejnost.
Posledních více než sto dní už se ale nesměji. Trump chce získat Grónsko více než kdy dříve, a podle svých slov se nebojí použít ani vojenskou sílu.
K tomu sice nejspíš nedojde, ale znovu se otevírá téma historických vztahů mezi ostrovany a Dánskem – nejsou totiž ani zdaleka ideální.
Grónsko touží po nezávislosti a hledá k ní své zdroje. Kudy může vést cesta?
Kolonizátor a kolonizovaný
„Vůle pomáhat Gróňanům tu byla vždy, přitom Dánsko z Grónska nezískalo ani korunu zisku,“ pronesl v roce 2008 Jesper Langballe, člen dánského Folketingetu, tedy parlamentu.
Navázal tím například na prohlášení dánského premiéra Hanse Hedtofta z roku 1948. „Politika, kterou Dánsko v Grónsku prosazuje již 175 let, se vyznačuje touhou pomoci lidem žít a rozvíjet se co nejlépe,“ vysvětloval tehdy grónským Inuitům na své cestě po ostrově.
Situace ale byla a je jiná. Grónsko léta zůstávalo pro Kodaň „pouhou“ kolonií a podle toho se k ostrovu i jeho obyvatelům dánská vláda chovala. Změna se zrodila nedávno, ale inuitská paměť je dlouhá.
V celém Grónsku žije necelých 57 tisíc obyvatel a argumentů proti dánské koloniální nadvládě nad ostrovem není málo. Pokud k nim přidáte peníze a jistou práci pro těžce zkoušené komunity, jejich síla se ještě znásobí.
Prvními obyvateli Grónska byli paleo-inuité (kultura Saqqaq), kteří na ostrov přišli ze Severní Ameriky před více než čtyřmi tisíci lety. Následovala kultura Dorsetská a nynější inuitská kultura Thule se objevuje v patnáctém století.
Už kolem roku 985 zároveň do jižního Grónska dorazili norští Vikingové vedení Erikem Rudým, který zde založil osadu. Tyto evropské osady však v patnáctém století zanikly, pravděpodobně kvůli změně klimatu a izolaci.
V osmnáctém století obnovili evropský kontakt s ostrovem Dánové a postupně ho začlenili do svého království. V roce 1953 se Grónsko stalo integrální součástí Dánska včetně získání plnoprávného občanství pro tamní Inuity.
Autonomii získává roku 1979 a od roku 2009 disponuje rozsáhlou samosprávou. Dnes Grónsko usiluje o větší nezávislost, přičemž klíčovou roli hraje těžba surovin, obrana a sociální situace mezi obyvateli.
„Oni jsou nesmírně hrdí na svoji zem, považují ji za úplně výjimečnou a jsou úžasní vlastenci,“ popisuje Gróňany v rozhovoru pro Český rozhlas etnografka Alena Klempířová a nešetřila dalšími superlativy. Kde ale říkáme „a“, musíme dodat i „b“.
Co je za třemi tečkami se doví jen členové Voxpot Klubu.
Díky podporovatelům z Voxpot Klubu můžeme posílat naše reportéry do terénu a přinášet vám tak lepší zprávy, než jen to, co nabízí tiskové agentury.
