Tradiční ruské výšivky, dlouhé šátky, šaty podobné lidovému kroji nebo čelenky ve stylu Marfuši. Symboly odkazující se k národním tradicím a folkloru se dnes v Rusku těší velké oblibě. Nosí je významné politické tváře i obyčejní lidé a tleská jim i Putin. Kam se posunul tamní ruský patriotismus?
Řekni mi, co nosíš, a já ti povím, jaký jsi. Přesně tato fráze vystihuje dnešní Rusko víc, než se zdá. Oděv je v něm totiž leckdy vypovídající víc než samotná slova. Někdy si k tomu stačí jen zapnout státní kanály a hned má divák pocit, že se propadl v čase o desítky let.
Exprezident a místopředseda bezpečnostní rady Dmitrij Medvěděv se hrdě vystavuje v obleku nápadně připomínajícím Stalinův mundůr, vrchní státní propagandista Vladimir Solovjov se svými modely pro změnu čerpá inspiraci v ateliéru severokorejských diktátorů a člen moskevské městské dumy Sergej Savostjanov chodí na zasedání rovnou ve vojenské uniformě.
Vedle toho rovněž prudce roste popularita všeho, co nápadně připomíná takzvaný návrat ke kořenům, tradicím či pravoslaví a evokuje pocit „ryze ruského“. Tedy žádné duhové motivy, raději hustý plnovous po vzoru Dostojevského. Místo západních značek pak raději šaty s tradičním ruským vyšíváním. Aneb vše, co je naše, se počítá.
Kokošník jako symbol pravé Rusky
Lidovému stylu neunikla ani vládnoucí elita. Pozornost na sebe v tomto směru strhla například nechvalně proslulá Marija Lvova Bělova. Dětská ombudsmanka, na níž byl vydán mezinárodní zatykač, letos dorazila na schůzku do Putinova kabinetu v dlouhých modrobílých šatech a s tradiční ruskou čelenkou – tzv. kokošníkem. Že jste o něm nikdy neslyšeli? Stačí si jen vzpomenout na legendární pohádku Mrazík, kde se jím zdobí snad každá hrdinka.
Dnes si kokošník v moderní verzi ochotně nasazují mnohé ruské celebrity i političky. Mimořádnou aktivitu v tomto ohledu vykazuje třeba poslankyně státní Dumy Ksenija Gorjačevová, která se v jeho různobarevných verzích objevuje na každém parlamentním zasedání a za svou slabost pro tradiční čelenku si už od médií vysloužila přezdívku „ambasadorka kokošníků“. A její příklad následují i další kolegyně.
Aby taky ne – nový módní styl se totiž náramně zamlouvá i nejvyššímu představiteli.
„Obnovuje se tu taková tradice, dívky a ženy přichází na různé akce v kokošnikách a lidových krojích. To není vtip. Velmi mě to těší,“ pochvaloval si Vladimir Putin návrat ke starým pořádkům na plenárním zasedání Valdajského fóra. Jeho pochvalná slova vzápětí spustila podle tamních obchodníků o kokošníky hotovou lavinu zájmu. Jejich prodej ještě v den prezidentova projevu vzrostl 3,2násobně.
Trendu lidových motivů nezatížených „západními“ vlivy, tradičních korunek či halen připomínajících kroje se přitom v Rusku nebývale daří už poslední dva roky. „V takovém objemu jako dnes jsem tento čistě ruský styl nikdy neregistrovala. Z dřívějších let si vybavím dvě slavné umělkyně, které folklor otevřeně propagovaly. Teď jich je podstatně víc,“ popisuje Voxpotu nezávislá novinářka Irina Alleman.
Elita podle ní nošením národních symbolů demonstruje svou loajalitu vládnoucímu režimu. „Ti, kteří nebyli připraveni se ukazovat s písmenem Z nebo jakkoliv jinak prokazovat svou podporu vojenským akcím vůči Ukrajině, mohou nyní sáhnout po vcelku nevinném doplňku,“ vysvětluje Alleman a poukazuje přitom na atmosféru strachu, jež se po zemi po únoru 2022 rozprostřela.
Carevny a patriotky
Národně laděná móda oslavující v těžkých časech ruskou jedinečnost si mezitím prošlapala cestu do byznysu, světa slavných osobností, k mladým bloggerům i na mola módních návrhářů. Čísla ostatně hovoří sama za sebe.
Jen za letošní rok stoupl prodej kokošníků dvojnásobně, prodej lidových krojů a šátků se pak vyšplhal o více jak pětinu. Zvýšenou poptávku si pochvalují zakladatelé malých značek.
Radost ze současného kurzu protežujícího návrat do minulosti neskrývá například Taťjana Krančeva. Když začala v roce 2015 prodávat moderní kokošníky, mnozí v jejím okolí si ťukali na čelo a považovali její nápad za čirou výstřednost. Od té doby se její značka s příznačným názvem „Patriotka“ na trhu dobře zabydlela. Vlastenectví je ostatně přesně to, co chce Krančeva skrze dekorativní korunku šířit.
„Ukazujete tím, jak moc milujete svou zemi a její kulturu,“ vysvětluje živě v interview pro kanál IA Regnum poté, co moderátorce daruje jeden ze svých kokošníků. I když tvrdí, že její lidový doplněk nemá s politikou nic společného, impulsem pro založení obchodu totiž bylo dle jejích slov rozhoření války na Donbase a uvalení sankcí na Rusko v roce 2014.
Tehdy, jak vypráví, pocítila silné nutkání stát se v těžkých časech prospěšnou pro svou vlast – šířit nejen kulturní kód staré „Rusi“, ale též tradiční hodnoty jako ženskost, mateřství a domov, které kokošník údajně reprezentuje.
Kdo si ale myslí, že se Taťjanina fanouškovská základna rozkládá jen mezi ženami 40 let plus, je na omylu. Zdatnou konkurentkou na trhu jí je dnes rovněž teprve osmnáctiletá Alina Kulešova. Ta se před dvěma lety ještě coby šestnáctiletá středoškolačka pustila do podnikání a založila dnes populární značku Jagoda Malinka.
I na jejím e-shopu hraje hlavní roli kokošník, jímž se Alině podařilo podle jejích slov nadchnout rovněž své vrstevnice. „Víte, co nejčastěji slyším od dívek, které nosí tento produkt na hlavě? ‚Jsem carevna,‘“ uvedla mladá umělkyně. A jaké čelenky se podle ní těší největší oblibě? Kokošníky s nápisy „jsem Ruska“ anebo ty zbarvené do ruské trikolory, dodává Kulešova.
Úspěch obou podnikatelek se do velké míry zakládá na patriotickém kurzu, na který po invazi na Ukrajinu najel Kreml. A evidentně se řídí myšlenkou, že i podobu vlastenectví je třeba čas od času trochu obměnit a oživit.
Místo války ruské břízy
Tvrdý militarismus tak po dvou letech ustoupil a do popředí se dostala jakási soft verze propagandy – aneb místo pohledu na ukrajinskou frontu se raději ponořme do minulosti a ruské svébytnosti. Jako zářný příklad může posloužit hudební scéna.
Zatímco po únoru 2022 ji ovládly proválečné hity popového zpěváka Jaroslava Dronova alias Šamana, teď vzhlíží tamní publikum ke zcela jiné star. Šlágry o mrtvých bojovnících s ukrajinským „fašismem“ vystřídaly barevné kroje a ódy na „svatou Rus“ a její přírodu z repertoáru Taťjany Kurtukové. Její písně boří celostátní hitparády a sbírají desítky milionů zhlédnutí.
Již loni předběhla dvaatřicetiletá interpretka v počtu poslechů dosud nejpopulárnějšího Šamana a svrhla ho tak z pozice „hlavního“ zpěváka vlastenecké hudební scény. Vliv Kurtukové však sahá mnohem dál. Tradiční výšivky, vzorované šátky i pověstný kokošník. To vše se stalo jejím poznávacím znamením, bez něhož se dnes jen stěží obejde jakékoliv zpěvaččino vystoupení.
Právě proto je mladá umělkyně považována za jednu z hlavních propagátorek současného boomu národně laděné módy u mladší generace. Její skladby pronikají ve velkém do škol i školek, linou se z obrazovek státních televizních kanálů a nechybí na velkých celostátních akcích. Působí tak jako vysílač státní propagandy cílené na posílení vlasteneckých nálad ve společnosti.
Přestože se Kurtukova narozdíl od Šamana k válce na Ukrajině přímo nevyjadřuje, její nové písně velebící ruské březové háje často obsahují podprahové kremelské narativy. Stačí si poslechnout její nejslavnější hit Matuška, v jehož refrénu se opakovaně zpívá „Pro mě je Rus svatá, pro jiné tříska.“
Skladbou s téměř sto miliony zhlédnutími na Youtube se rychle katapultovala mezi hlavní symboly dnešního státem protežovaného nacionalisticko-konzervativního kurzu. A její hvězdná jízda pokračuje za vydatně podpory režimu dál k výšinám. Teď se o Kurtukové mluví jako o žhavé kandidátce na udělení prestižní národní ceny „zasloužilý umělec Ruské federace“.
Na tu ji navrhnul poslanec Státní dumy Andrej Svincov. Ocenění přitom obvykle získávají umělci za své celoživotní dílo a desítkách let strávených na scéně, k čemuž má zpěvačka hodně daleko.
Otázky však obecně vyvolává její skutečný kulturní přínos. „Sláva Kurtukové, stejně tak jako nošení kokošníků, je uměle vytvořená,“ míní Alleman a dodává, že podobně režim stvořil na začátku invaze „národní“ hvězdu ze zpěváka Šamana. Ani jeden z nich by se přitom na výsluní nebýt války nikdy tolik nevyhříval. „Oba za sebou měli docela velkou kariéru, prosadili se ale až po únoru 2022, kdy Rusko opustila spousta talentovaných umělců“.
Kurtukova v lidovém šátku navíc podle ní nepřináší nic nového, jen návrat do minulosti. Šíří jen čistě ruský kulturní kód. „Pro jiné národy Ruské federace – Burjaty, Čečence, Jakuty – je ruský tradiční kroj něco naprosto cizího,“ vysvětluje Alleman.
Samotný trend návratu k folkloru „staré Rusi“ a s ním spojené kokošníky jsou za současných represivních reálií podle ní spíše povrchní ochranná maska. „Lidé jsou různí, ale vnímám to tak, že mnozí z nich nasazením kokošníku spíše než patriotismus vysílají státu vzkaz ‚Jsem s vámi, ale nechte mě na pokoji‘,“ uzavírá.
