Chtěli jsme ochranu, máme závislost. Vypínač vojenských technologií zůstává ve Washingtonu

Kdo rozhoduje o tom, zda ukrajinský dron sestřelí ruský šáhed nad Kyjevem? Kyjev ne. V noci na 13. října začaly ukrajinské drony schopné vyvinout rychlost vyšší než 160 km/h ztrácet satelitní spojení Starshield a Kyjev o tom nikdo předem neinformoval. Podle agentury Reuters dostalo vedení Pentagonu pokyn zpomalit službu přímo z Bílého domu. Podle Telegraphu s nápadem za Trumpem přišel Musk.

Kdo přesně zmáčkl tlačítko, je vedlejší. Zelenskyj upozornil na podstatné: na Ukrajině systém přestává fungovat nad 161 km/h, zatímco v EU funguje i nad 180 km/h. Nešlo o technickou závadu, ale o geograficky cílený politický nátlak v době sporu o ukrajinské útoky na ruské rafinerie. To není vedlejší efekt, je to cíl.

Monopol, který si nikdo neobjednal

Starlink není jen satelitní internet. Je to jediný vertikálně integrovaný systém na světě: SpaceX vyrábí rakety, satelity i terminály a všechno to vlastní. Na oběžné dráze má zhruba 10 100 funkčních satelitů. Do 25. srpna letošního roku provedl už stý start Falconu 9 v tomto roce. Na terminál za 589 dolarů umí Starlink nasměrovat signál kdekoliv, kde zrovna hoří. K tomu neustále inovuje a aktualizuje software, aby byl lepší, robustnější a bezpečnější.

Čtěte také: Kdo přiškrtil Ukrajině satelity? Musk, Trump, nebo jeho přisluhovači?

Právě proto se Starlink stal nervovou soustavou (nejen) ukrajinské armády: řízení dronů, logistika, velení i ochrana měst. A právě proto je jeho síla zároveň největší zranitelností každého, kdo na něm stojí. Kdo nevlastní klíčové technologie, nevlastní ani rozhodnutí o jejich použití.

Za americké technologie platíme závislostí

Starlink není výjimka, ale pravidlo. Debata o evropské obranné nezávislosti se vede desítky let a táhla ji především Francie. Ne z altruismu: „strategická autonomie“ v pařížském slovníku znamenala zakázky pro Dassault, Thales a MBDA. Ostatní ji proto brali jako francouzský obchodní zájem v evropském kabátě.

Evropa neumí postavit vlastní komplexní systémy rychle a za rozumnou cenu.

Německo, Polsko i Česko šly opačnou cestou: Buy American. Logika zněla jednoduše, kdo kupuje americké zbraně, toho Amerika ubrání. Berlín objednal stíhačky F-35 a protivzdušnou obranu staví na Patriotech. Varšava nakupuje F-35, Patrioty, HIMARS, Abramsy i Apache. Praha podepsala 24 letounů F-35 za 150 miliard korun.

Ta logika se ukázala jako iluze. Washington v březnu 2025 na čas přerušil Ukrajině předávání zpravodajských informací, a to samé se stalo minulý týden. Satelitní snímky od komerčních amerických firem pravidelně Bílý dům vypíná tam, kde se mu to hodí. Odměnou není ochrana od USA, ale zpochybění článku 5 či otevřená válka o Grónsko. Nákup zbraní nekupuje loajalitu, kupuje závislost.

Čtěte také: Washington přiznal zbraně na orbitě. Přetékají pozemské války do vesmíru?

Evropa neumí postavit vlastní komplexní systémy rychle a za rozumnou cenu. Stíhačka příští generace FCAS se roky zadrhává na sporu Dassaultu a Airbusu o to, kdo výrobu povede. Francouzsko-italský protiletadlový systém SAMP/T existuje, ale v počtech, které na kontinent nestačí.

Projekt předražených a nefunkčních evropských raket Ariane či roky dlouhé snahy o evropský hlavní bojový tank jsou jen dlouhým výčtem evropské neschopnosti postavit společně technologicky komplexní systémy.

Vypínač zůstává ve Washingtonu a vždycky tam zůstane. A řídí se americkými zájmy, které nejsou evropské: Washington dnes řeší Čínu, ceny ropy a domácí politiku, ne obranu Rigy, Varšavy nebo Kyjeva.

Evropská odpověď: Ariane podruhé

Co nabízí Evropa ve vesmíru? Eutelsat OneWeb má 648 aktivních satelitů, tedy zhruba patnáctkrát méně než Starlink. Jeho terminály stojí až 10 tisíc dolarů. Firmu musel zachraňovat francouzský stát, který je dnes s 29,65 % jejím největším akcionářem.

Pak je tu IRIS², satelitní telekomunikační síť a vlajková loď evropské suverenity. Plná služba v roce 2030, o tři roky později oproti plánu, a z původních 6 miliard eur je cena 15,6 miliardy eur. Koncesi dostalo konsorcium zavedených operátorů vedené SES a Eutelsatem, tedy firmami, kterým nový model ubírá trh.

Létat má na zmíněné raketě Ariane 6, která při osmi až deseti misích ročně nestačí ani na stávající poptávku a kterou státy dotují částkou 32 až 38 milionů eur na každý start.

Problém není v inženýrech, ale v myšlení. Evropa roky vyjednává o tendrech, studiích a geografické návratnosti podle not největších zbrojních a kosmických firem. Výsledkem je systém se specifikací zamrzlou na dvanáct let.

Spojené státy to v roce 2006 udělaly přesně naopak: NASA v programu COTS nekoupila raketu, ale službu. Platila za splněné milníky, riziko nesla firma a soutěž byla otevřená. Z toho vznikl SpaceX. Evropa nejdřív rozdělí zakázky a teprve potom řeší, jestli to bude fungovat.

Česko: firmy umí, stát spí

Česko přitom nemusí čekat na Brusel. Pardubická LPP dodala Ukrajině stovky dronů, které nepotřebují GPS ani rádiové spojení a navigují se vizuálně a inerciálně, takže jsou odolné proti rušení. Brněnské kosmické firmy pak přišly s misí Drak, družicí dle požadavků ukrajinské armády (autor pracuje pro jednu z firem, které se na misi podílí, pozn. redakce). Ale zatímco podobnou sbírku finského satelitu ICEYE pro Ukrajinu podpořilo jak Finsko, tak Německo, Česko není schopné nakoupit ani drony, ani družice. Ukrajina je pro obrannou technologii nejlepší referencí na světě. Kdo uspěje tam, prodává všude.

Čtěte také: Od pušky po Patriot. Jak Ukrajina brání své nebe

Česká armáda mezitím utrácí stovky miliard korun za stíhačky F-35, tanky a bojová vozidla. Nejsou to špatné zbraně, ale jsou to zbraně včerejší války, pokud k nim chybí vrstva, která dnes rozhoduje: drony, satelitní průzkum, odolné spojení a schopnost měnit výzbroj v řádu měsíců. Připravujeme se na válku, kterou Ukrajina vedla v roce 2022, ne na tu, kterou vede dnes.

IRIS² bude příliš drahá, přijde příliš pozdě a nabídne příliš málo. Stejně jako téměř každý velký evropský zbrojní projekt posledních desetiletí. Můžeme dál vyjednávat, psát studie a kupovat hotové od jiných, nebo se konečně probudit. Pokud se neprobudíme sami, probudí nás ruské technologie, až nám zaklepou na dveře.