Francouzská špionáž i nový hit tvůrce Breaking Bad. Jaké seriály nás letos vtáhly?
Noříte se rádi do seriálových světů? Redakce Voxpotu vám přináší tipy na ty nejlepší, které v roce 2025 pohltily nás.
Foto: Canal+ / Apple TV
Le Bureau des Légendes
Letos jsem se pořádně vrhnul do zlepšení své francouzštiny a hledal seriály, které by posloužily jako výukový materiál. A objevil jsem naprosté zlato!
Francouzský špionážní thriller Le Bureau des Légendes běžel pět sezón (2015-2020) na televizi Canal+. Ústřední zápletku sice tvoří poměrně otřepané téma lásky, ale tu zde obklopuje neuvěřitelně povedené prostředí zpravodajských služeb – vůbec nejrealističtěji pojaté, co jsem kdy ve fiktivní televizní tvorbě viděl.
Takže smůla: žádný James Bond, ani vybuchující Kreml. Vše se točí kolem fiktivního oddělení spadajícího pod francouzskou kontrarozvědku D.G.S.E., zaměstnávající agenty a agentky v utajení. Ústřední hrdina se v první sérii vrací z dlouholeté mise v Sýrii, kde se zamiloval do tamní historičky. A francouzský agent na ni jednak nedokáže zapomenout a zároveň se nedokáže vzdát své krycí identity.
Problémy se postupně kupí a špionážní hra zamotává. Seriál kromě Sýrie a řešení režimu Bašára al-Asada zpracovává také boj proti Daeš, jaderný program Íránu nebo kybernetickou válku s Ruskem.
Čtěte také: Reportérky Voxpotu v Sýrii. Co viděly rok od pádu Asada?
Vloni vznikl ve Spojených státech remake nazvaný The Agency. Na pár dílu jsme se podíval, ale americká verze působí nudně, suše a scénář je dřevěný. Jednoznačně tak doporučuji originál!
Diplomatické vztahy
Už od prvních minut zjistíte, že tady se nevyplatí odcházet od obrazovky, protože by vám zrovna mohl uniknout nečekaný zvrat. Diplomatické vztahy vyprávějí příběh manželského páru – ona nastupuje na post americké velvyslankyně v Londýně, zatímco její manžel, sám zkušený diplomat a hlavně nenapravitelný intrikář, je tak trochu nečekaně upozaděn.
Zároveň musí oba vyvažovat nejen své osobní životy a nečekané mezinárodní konflikty. I když seriál nemůžeme brát úplně vážně, v něčem má pravdu – v diplomacii nejde vždy o fakta, ale také o emoce a osobní vztahy.
Matěj Schneider – Pluribus
O seriálu Pluribus se špatně píše. Je totiž nejlepší, když před začátkem sledování víte minimum – nejlépe vůbec nic. Důležitá je informace, že pochází z dílny showrunnera Vince Gilligana, kterého si většina diváků spojí především se seriály Perníkový táta (Breaking Bad) a navazujícím Volejte Saulovi (Better Call Saul).
Pluribus s Gilliganovou starší tvorbou spojuje originalita a velmi charakteristický a podmanivý vizuální styl. Tematicky je ale dost jinde: postapokalyptické sci-fi napsal Gilligan na míru Rhee Seehorn, která hrála už v Saulovi.
Víc prozrazovat nechci, ale pokud patříte mezi fanoušky Problému tří těles od Liou Cch’-sina, nebo klasického amerického televizního seriálu Twilight Zone, bude vás pravděpodobně bavit i Pluribus
Orphan Black, Severance
Mladá žena náhodou narazí na svou identickou dvojnici a zjistí, že je jedním z mnoha klonů zapletených do tajného experimentu. Herečka Tatiana Maslany předvádí mrazivě dobrý výkon – několikrát jsem se přistihla, že úplně zapomínám, že všechny klony hraje jenom ona.
Každý má svůj rytmus, humor i manýry, a dohromady obývají svět, který je šílený, zábavný a neskutečně chytlavý. A i když je to sci-fi, pod tím vším běží otázky identity a autonomie.
Hodně mě bavilo také Odloučení (Severance), jemně jedovatá reflexe korporátní kultury, představující bizarně sterilní, ale extrémně navykový svět. Teze rozříznout si život na „práci“ a „všechno ostatní“ děsí hlavně proto, že není zase tak daleko od reality.
Chladná korporátní estetika, podivné rituály a neskutečně komplexní příběh, u kterého si člověk neumí představit, jak se z něj scénář vymotá? Hodně vtahující!
Slow Horses
Seriál z dílny Apple TV se prezentuje jako špionážní thriller, což místy rozhodně je, zároveň jde ale o kvalitní oddechovku. A to já dovedu ocenit.
Ke kauzám z prostředí MI5, respektive odpadlíků špionážní elity, si přidejte šedivý Londýn a malebný britský venkov – a máte Slow Horses. Tahounem show je oficiálně Gary Oldman, který ztvárňuje mimořádně odpudivého cynika Jacksona Lamba, já osobně jsem ale na jeho šarm, pokud to tak můžeme nazývat, úplně nenaskočila.
Baví mě však ostatní postavy a užívám si také plot twisty, často přitažené za vlasy tak moc, jak to jen jde. Chystám se přes svátky na pátou sérii, od které neočekávám nic míň, než že mě zase na pár večerů pohltí a já budu moci řešit krize přinejmenším národního rozměru spolu se Slough Housem.
Silo
Fenomén konspirací je pro mě v novinařině jeden z nejzajímavějších ke zkoumání. Když jako novinář konspirace nehledáte, žádnou neodhalíte. Když je hledáte moc, dostanete se do králičí nory, ze které už nenajdete cestu ven.
Čtěte také: Satan, Klaus a lidské maso. Proč brát vážně konspirace šířené Protiproudem
Právě téma hledání pravé povahy systému zpracovává seriál Silo. Desetitisícihlavé společenství lidí žijící ve 144patrovém podzemním úkrytu v postapokalyptickém světě tvoří skvělou laboratoř pro zkoumání vzniku nedůvěry a konspiračního myšlení.
Přetrvává na zemi opravdu stovky let vražedná radiace, nebo jsou tu lidé drženi pomocí množství zvyků a těžko pochopitelných pravidel z nějakého jiného důvodu?
Silo je skvělý seriál pro dobu, kdy věřit systému je stále těžší, ale zásadně ho rozkývat může být tváří v tvář vnějším podmínkám přímo vražedné.
