Kde všichni jste? Íránu se rozpadá síť jeho proxies

Dvanáctidenní válka mezi Izraelem a Íránem skončila mírovou dohodou. A nepřátelství nerušeně pokračuje dál.

Něco se přesto změnilo. Írán se ocitl v podstatně jiné pozici, než v jaké byl v posledních dekádách – jeho síť spojenců a partnerů, kterou si na Blízkém východě vytvořil, má teď hluboké díry. A Izrael jich využil.

Během vzplanutí krátkého přímého konfliktu panovalo ze strany členů takzvané Osy odporu ohlušující ticho. Někteří se do války zřejmě zapojit nechtěli, jiní na to neměli kapacity.

Hizballáh v Libanonu utrpěl v loňském roce zásadní izraelské rány – od útoků s pagery až po zabití jeho vrcholných představitelů. Palestinský Hamás je ve válce s Izraelem v Pásmu Gazy, během níž rovněž přišel o velkou část svého vedení.

Jemenští povstalci Hútíové sice znovu podnikají útoky na plavidla v Rudém moři a v posledních dnech i na izraelské cíle, avšak v době dvanáctidenní války se drželi zpátky.

I ze strany islamistických skupin v Iráku bylo možné očekávat silnější reakci. Milice však z většiny zůstaly u rétorických výhružek.

Síť spojenců v podobě ozbrojených skupin a hnutí rozesetých po Blízkém východě fungovala donedávna nejen jako předsunutá obrana, ale i jako nástroj hrozby íránským soupeřům: Spojeným státům, Izraeli nebo zemím Perského zálivu.

„Írán chtěl mít v ruce nějakou kartu, kterou může zahrát v případě, že by došlo k ohrožení jeho zájmů. Tyto skupiny byly schopné udělat problém – nebo alespoň představovat hrozbu nějakého útoku a ohrožení zájmů íránských soupeřů,“ říká Voxpotu analytik Jan Daniel z Ústavu mezinárodních vztahů.

Otřesy Hizballáhu

Íránská strategie byla jednoduchá: mít želízka ve více hořících konfliktech v regionu. Systém, který Írán budoval od osmdesátých let, se ale tříští.

„Zásadní je výrazné oslabení Hizballáhu, který platil za hlavní část této aliance. Za hlavní článek, který držel Osu odporu pohromadě,“ podotýká Daniel.

Hizballáh byl v řadě případů schopen konat podle záměrů íránského režimu nebo Revolučních gard. V odborném prostředí se však různí názory, zda je, nebo za nynější situace spíše byl prodlouženou rukou Íránu – jakousi druhou armádou, která dostane příkazy a provede je.

„Nemyslím si, že by to tak zcela bylo. Mluvilo se spíše o vzájemných konzultacích,“ říká Jan Daniel.

„Zároveň pokud by Chameneí učinil nějaké silné rozhodnutí, dříve by se mu Hizballáh příliš nevzpíral. Teď je to možná trochu jinak. A je důležité vzít v potaz, že Íránci byli vždy relativně opatrní, co po něm chtěli,“ zdůrazňuje analytik.

Čtěte také: Hizballáh bez vůdce. Co rozhodne o jeho budoucnosti?

Za typický příklad takového partnerství platí kontroverzní zapojení Hizballáhu do konfliktu v Sýrii v roce 2013.