Kdo je tady vítěz? Trump kývl na podmínky výhodné pro Írán

„Celá jedna civilizace dnes skončí,“ zahrozil po Velikonocích americký prezident Íránu. Jeho příspěvek na sociální síti Truth Social měl zjevně Íráncům, ale i celému světu evokovat hrozbu použití amerického jaderného arzenálu.

Donald Trump už 22. března vyzval Írán, aby do osmačtyřiceti hodin otevřel Hormuzský průliv, blokovaný vládou v Teheránu od počátku letošní války. Prezident hrozil masivními útoky především na íránskou energetickou infrastrukturu a své ultimátum následně prodloužil o dva týdny do večera 7. dubna. 

Těsně před vypršením lhůty Trump otočil. Íránské desetibodové požadavky jsou dle něj dobrým výchozím bodem pro vyjednávání – a pro nové, dvoutýdenní příměří. 

Jak už loni poukázala redakce The New York Times, dvoutýdenní lhůty jsou Trumpovým oblíbeným nástrojem vágního zdržování.

Aktuální íránské požadavky teď Trump označuje za nové a průlomové. Zjevně se tak snaží těžit z toho, že americká veřejnost i mnohá média předchozím podobám íránských návrhů nevěnovala příliš pozornosti. 

Podrobnosti desetibodového plánu jsou v tuto chvíli nejasné, nicméně Trumpovy náznaky, že má jít o zlom v jednání, či dokonce smířlivější íránské požadavky, jsou naprosto v rozporu s realitou íránských postojů nejen během aktuální války, ale i před ní.

Čtěte také: Vyházel experty a teď se mu to vrací. Trump opakuje chyby z vietnamské války

Verze seznamu, se kterým operuje například BBC, se soustředí na: 

• trvalé ukončení bojů nejen v Íránu, ale také v Iráku, Libanonu a Jemenu
• otevření Hormuzského průlivu a vytvoření nových dohod o jeho kontrole
• ukončení sankcí vůči Íránu a uvolnění v minulosti Američany zmražených aktiv
• kompenzaci pro Írán vyhrazenou na rekonstrukci po válce

Ze strany Íránu obsahuje návrh jen vágní příslib neusilování o jaderné zbraně. Právě íránský jaderný program používají Spojené státy i Izrael jako hlavní argument pro svůj loňský úder i letošní válku.

Výše uvedené požadavky se kryjí s tím, co íránští představitelé požadovali během aktuálního konfliktu i dříve – konkrétně od chvíle, kdy Donald Trump v roce 2018 odstoupil od jaderné dohody dosažené na sklonku vlády Baracka Obamy. 

Zpeněžení Hormuzu

Relativní novinkou jsou body týkající se Hormuzského průlivu a de facto válečných reparací.

Jakkoliv Trump podává aktuální návrh jako pro Američany nově přijatelný, ve skutečnosti je v podobě, o jaké se v tuto chvíli spekuluje, velmi výhodný pro Írán. 

Čtěte také: Nejde jen o ropu. Hormuzský průliv může spustit potravinové domino

The New York Times píšou o možnosti, že by lodě proplouvající přes Hormuzský průliv platily tranzitní poplatek ve výši až dvou milionů dolarů. Ty by pak sloužily pro účely rekonstrukce rozbombardovaného Íránu.

Část poplatků by připadla Ománu, který leží na druhém břehu průlivu.

Průlivem standardně proplouvá více než stovka lodí denně, takže navrhovaný režim tranzitních poplatků by vynášel nižší stovky milionů dolarů za den – a ročně desítky miliard dolarů pro Írán i Omán zvlášť.

Nic takového nebylo před americko-izraelským zahájením války z konce února ve hře. Zavedení tranzitních poplatků by zároveň bylo v rozporu s úmluvou OSN o mořském právu, kterou sice Írán v roce 1982 podepsal, ale nikdy oficiálně neratifikoval. 

Reakce spojenců i opozice

Zásadní problém pro dohodu o příměří představují reakce ostatních aktérů mimo USA a Írán.

Pákistánský premiér Šáhbáz Šaríf, který hrál roli prostředníka, jasně uvedl, že příměří se má vztahovat i na ostatní ohniska konfliktu mimo Írán včetně Libanonu.

Nicméně už během noci z úterý na středu 8. dubna kancelář izraelského premiéra Benjamina Netanjahua uvedla, že se podle ní příměří na Libanon nevztahuje. V posledních hodinách od začátku příměří pak izraelské síly v Libanonu podle deníku Haaretz zabily osm lidí.

Izrael se od počátku letošní války s Íránem snaží anektovat část jižního Libanonu pod záminkou vytvoření „nárazníkového pásma“. I proto je velkou otázkou jak naopak zareagují spojenci Íránu napříč Blízkým východem, v čele s libanonským Hizballáhem a jemenskými Hútíi.

Čtěte také: Bude se kam vrátit? Izrael vyhnal přes milion Libanonců a zbrojí na další okupaci

Několik desítek amerických demokratických kongresmanů a senátorů ve světle Trumpových hrozeb „vymazáním civilizace“ začalo na Kapitolu žádat odstavení prezidenta od moci na základě 25. dodatku americké ústavy. Ten umožňuje převzetí moci viceprezidentem ve chvíli, kdy prezident není schopen vykonávat svůj úřad – teoreticky i proti jeho vůli. 

Jakkoliv se demokratičtí voliči a část kongresmanů vůči válce s Íránem ostře vymezuje, neplatí to nutně pro stranické vedení.

Connecticutský senátor Chris Murphy po dosažení aktuální dohody kritizoval Trumpa, že jde Íránu příliš na ruku. Murphy je přitom jedním z nejpravděpodobnějších nástupců šéfa senátních demokratů Chucka Schumera. 

Právě Schumer byl v uplynulém roce často kritizován za neschopnost vést vůči Trumpovi efektivní opozici. Sám pak prezidenta kritizoval za nedostatečnou agresivitu vůči Íránu už po loňských izraelsko-amerických úderech proti Teheránu.

Podobný rozkol lze pozorovat také mezi republikány. Část konzervativců, která Trumpa do střetu s Íránem dlouhodobě hecovala, jako moderátor Fox News Mark Levin nebo alt-right influencerka Laura Loomer, si na příměří stěžuje.

Narůstající část voličské základny republikánů ale znervozňuje vliv Izraele na Trumpovo rozhodnutí pustit se do války. Jeho rozsah dokumentuje i aktuální třaskavý článek The New York Times, popisující návštěvy Netanjahua v Bílém domě v týdnech před válkou. 

I kvůli pokračujícímu vlivu Izraele, jehož vláda dává jasně najevo, že příměří není v jejích zájmech, tak není skutečný konec konfliktu jistý – přesto dva hlavní aktéři, Spojené státy i Írán, podávají aktuální dohodu za své vlastní vítězství, což by jinak mohl být předpoklad trvalejšího míru.

Teprve jeho podoba nám ale ukáže skutečného vítěze.