Politika

Klima, AI, války? Poraďte si sami. Česká vláda nás nechává krizím napospas

Klára Votavová

V létě je horko, vzkazuje nám vláda. | Shutterstock

Klimatickou změnu pociťujeme na vlastní kůži, svoje mozky posíláme do cloudů technologických společností a když neřešíme bytovou situaci, koukáme v telefonech na přímé přenosy válek. Vyřešíme to tím, že budeme všichni víc makat? 

Letošní září s sebou kromě nové školky a dokupování dětských věciček na Vintedu přineslo i novou várku katastrofických zpráv. 

Voxpot nám doporučuje modlit se, aby Putin na podzim nerozpoutal větší evropskou válku, zatímco ze Silicon Valley přicházejí varování, že neregulovaný rozvoj AI může vést k zániku lidské civilizace.

Konečně aspoň skončilo léto, takže dalších čtyřicítek se letos snad už nedočkáme. Místo toho se ale v Pacifiku formuje největší El Niño v historii měření, což prý ohrozí desítky milionů lidí hladomorem a extrémním počasím.

Závod v rozvoji AI dál snižuje už tak nevalnou šanci, že se lidstvu podaří udržet alespoň trochu předvídatelné klima a zajistit potřebné planetární zdroje pro všechny.

O ty se totiž kvůli rozhodnutí pánů ze Silicon Valley budeme muset dělit s roboty. „Víte, kolik energie stojí vytrénovat člověka?“ odpověděl v únoru šéf OpenAI Sam Altman, když byl konfrontován s energetickou náročností umělé inteligence.

Nejde ale “jen” o klima. AI už proměňuje naše okolí i myšlení. Místo improvizovaných plakátků na vesnických nástěnkách vidíme počítačové výtvory s vysokokontrastními texty, AI slop straší v restauracích i na farmářských trzích a neobejdou se bez něj ani pozvánky na sociálních sítích.

Dezinformační mašina najela na rychlé generování odborně znějících nesmyslů, které spousta lidí lajkuje a posílá dál, aniž by si je vůbec přečetla. Lidé stále ochotněji poskytují svoji mysl a tvořivost korporacím.

Jaké je vychovávat děti a nebýt přitom jedno zvednutí telefonu daleko od nekonečného feedu zpráv o konci světa? Výsledná mentální zátěž nikdy pořádně nezmizí. 

Ani ta absurdita. Systém od nás čeká, že budeme normálně fungovat v kolotoči školka-práce-hypotéka, vychovávat děti a poslušně investovat na důchod. Zároveň nám servíruje vize postupného úpadku nebo rovnou definitivní katastrofy.

Tuhle budoucnost a tenhle svět jsem si nevybrala a nemám vůbec žádnou šanci ho ovlivnit. Ta leží na bedrech mužů ze Silicon Valley, z Washingtonu, Pekingu nebo Moskvy. Mužů tak mocných a samolibých, že už nespojují své osudy se životy většiny lidstva, a přesto mají tu drzost nám říkat, že máme rodit víc dětí.

Marná debata o rozpočtu

Žiju v Česku, takže by mě skoro mohlo těšit, že konání naší politické reprezentace je v globálním kontextu úplně zanedbatelné. 

Naprostou odtrženost místní politiky od aktuálních hrozeb a výzev dobře ilustruje probíhající debata o státním rozpočtu. I přes astronomickou výši navrženého schodku se rozpočet nevěnuje budoucnosti, ale udržování statu quo.

Proto v něm nezbývá dost peněz na školství, vědu, obranu, dostupné bydlení nebo dekarbonizaci. Politika rozvoje regionů i řada sociálních služeb v Česku dlouhodobě spoléhá na přísun peněz z EU, který ale postupně vysychá.

Čtěte také: Zdroje v Praze jsou. Proč se je ustrašení politici bojí utratit?

Co na to čeští politici? Babišovi koaliční partneři v těchto týdnech přicházejí s různými recepty, jak schodek 389 miliard aspoň o pár miliard snížit: tu sebrat dávky ukrajinským uprchlíkům, tu přestat platit asistenty pedagoga, tu přestat vyplácet první tři dny nemocenské nebo znovu snížit podporu v nezaměstnanosti v prvních dvou měsících.

Hlavní obavou vládních politiků je klasicky to, aby se někdo náhodou neflákal a nedostal něco zadarmo. Na zranitelných osobách chtějí vykřesat zanedbatelné peníze a rozpoutat přitom další kolo vzájemné nenávisti a obviňování. Ignorují přitom, kde peníze opravdu jsou: v akciích, investičních nemovitostech a dalším kapitálu.

Český stát na daních vybírá až o 200 miliard korun méně než srovnatelné země, jak nám opakovaně vysvětluje sociolog Daniel Prokop třeba ve své nové knize Spravedlivý růst.

Bohužel, hlavním argumentem opozičních politiků zůstává budoucnost našich dětí, kterou vysoký schodek ohrožuje. Ve skutečnosti ji ale daleko víc ohrožuje válka, klimatická změna a umělá inteligence, což ale nikoho ze židle nezvedá.

Dobrá opozice by nabídla aspoň nějakou alternativu k neustálému škrtání. Říkala by, že v dnešním světě potřebujeme větší státní rozpočet než před dvaceti lety. Že místo osekávání dávek potřebujeme podporu pro rekvalifikaci, pokud nás má v práci nahradit AI. Potřebujeme celoživotní vzdělávání, které nám nedovolí utopit se v moři balastu.

Pandemie ukázala, proč je potřeba nepřecházet nemoci kvůli vypadnutí nemocenské. Potřebujeme dostupné bydlení, abychom měli aspoň nějaký klidný přístav v děsivě se měnícím světě.

Potřebujeme investovat do zdravotnictví, péče o seniory, do průmyslové politiky, do obrany proti hybridním i konvenčním hrozbám. Namísto debat o tom, kde ušetřit jednotky miliard, potřebujeme diskutovat o tom, jak nám rozpočet může pomoct ustát všechno, co se na nás valí.

Když byly v létě čtyřicítky, vládní představitelé to ignorovali nebo se nám smáli. „V létě je vedro a v noci tma,“ takže si zatáhněte závěsy a noste klobouk. A když budete mít štěstí, zřídí vaše město útočiště na klimatizované radnici.

Jak stojí na volebních plakátech ANO, Česko musí hlavně makat, ať se ve světě děje cokoli. Když budeme mít dostatečný finanční nebo sociální kapitál, možná tím měnícím se pracovním trhem a nesnesitelnými vedry za neustálého makání nějak proplujeme, a ani se spolu se svými dětmi nezblázníme z množství AI balastu, který nebudeme umět posuzovat. 

Tak good luck!

Více k tématu Politika

Nastavení cookies

Víme, že cookies nejsou zrovna nejpříjemnější věc na internetu. Pro naši redakci jsou ale anonymní data důležitá. Pomáhají nám chápat, co lidé čtou, co jim na webu funguje a podle čeho máme Voxpot zlepšovat. Informace o zpracování cookies.