O chlup lepší diktatura? Rusové houfně odcházejí do Běloruska

Ještě nedávno vypadal Instagram Moskvanky a příležitostné modelky Nasti jako běžný cestovatelský blog. Pláže ve Vietnamu střídaly památky v Číně anebo prázdninová letoviska na Kypru.

Poslední rok však dělá Nasťa vydatné PR poněkud jiné zemi, než by její selfíčka plná drahých drinků a hotelových resortů naznačovala.

„Přestěhovala jsem se přibližně před rokem do Běloruska a bylo to jedno z mých nejlepších rozhodnutí,“ překvapuje své sledující na videu sedmadvacetiletá žena a pouští se do bohatého výčtu důvodů, které ji pod diktát Alexandra Lukašenka přivedly.

Nižší ceny za produkty v obchodě i bydlení či dostupné západní značky: „Zara, Bershka, Pull & Bear – to všechno tady zůstalo,“ rozplývá se mladá Ruska nad výběrem obchodů v metropoli Minsku.

Ten hlavní benefit se ale jmenuje dostupný neblokovaný internet. Ne že by tedy zrovna Bělorusko v tomto ohledu sršilo naprostou svobodou – i tady panuje tvrdá cenzura řady opozičních serverů, avšak Nasťa a mnozí další její krajané větší okruh webů ke své „spokojenosti“ zřejmě nepotřebují.

„Pracuju naplno na dálku, potřebuju neustálý přístup k internetu. Přejezd mě proto zachránil,“ vysvětluje dále Nasťa, s níž Voxpot krátce komunikoval. Následná videa se už nesou v duchu běloruského průvodce:

Kde koupit v Minsku nejlepší sádlo? Kam se vyjet vykoupat? Anebo krátký exkurz do tajů běloruštiny pro Rusy.

O tom všem nyní Nasťa informuje své sledující. Ještě v říjnu 2024 přitom podle ní nebylo lepšího města pro život než právě Moskva. Se svou ódou na ruské hlavní město se podělila těsně po svém tříměsíčním pobytu v Berlíně, kde ji mimo jiné zaskočila otevřenost k LGBT komunitě. „Je tak silná, až se člověk občas cítí na veřejnosti nepříjemně,“ postěžovala si tehdy.

Je libo Vitebskou lidovou republiku?

Časy a reálie se evidentně změnily natolik, že žebříčku nejlepších měst už nyní v očích Nasti vévodí Minsk. Je tu levno, bezpečno, funkční internet, avšak zároveň žádné duhové vlajky, LGBT ani útočící ukrajinské drony. A jako bonus k tomu všemu se zde mluví rusky a není třeba vízum. Zkrátka Rusko ve své „zdravější“ verzi.

Postsovětský „ráj“, držený pevně v rukou Alexandra Lukašenka, objevuje v posledních měsících podobně jako Nasťa čím dál více Rusů. Do oficiálně jediné evropské diktatury je ženou především zhoršující se poměry v rodné domovině:

Od stále stoupajících cen a rozsáhlých blokací internetu i řady populárních sociálních sítí až po sílící dronové údery ukrajinské armády, které se v současnosti dotýkají už i měst na daleké Sibiři.

Čtěte také: Poplachy a výbuchy každý den. Většina Rusů už žije na dosah ukrajinských dronů

Tyto faktory se rychle propsaly i do komentářů na sociálních sítích:

„Bělorusko je jako návrat do Ruska před rokem 2022.“

„Pochopila jsem, že se už do Ruska vracet nechceme, chci, aby můj syn vyrůstal tady.“

„Snadno se nám tady podařilo najít byt, dokonce i se psem. Hned jsme se seznámili s dobrou realitní makléřkou, která nám pomohla s integrací.“

S podobně pochvalnými komentáři se v posledních měsících na síti Threads a Instagramu takříkajíc roztrhnul pytel. Jejich boom se objevil poprvé ve větší míře letos v březnu, tedy v době masivního vypínání mobilního internetu v Rusku, jež se tentokrát nevyhnulo ani Moskvě.

Stejně tak Rusové a Rusky čím dál častěji hledají informace o možném přejezdu do sousední země – četnost vyhledávání dotazu „jak odejít z Ruska“ v prvním čtvrtletí tohoto roku podle statistik Google Trends prudce stoupl.

Podobný vzrůst byl zaznamenán i po vyhlášení mobilizace v září 2022. Zatímco tehdy prchali obyvatelé největší země světa primárně do Arménie či středoasijských republik, teď mezi žádanými destinacemi nápadně často zaznívá i Bělorusko a jeho metropole Minsk.

„Jde o naprosto viditelný trend, jehož si Bělorusové, kteří zůstali v zemi, všímají a mluví o něm. Každý poznamenává, že se počet Rusů a ruských espézetek ve větších městech napříč zemí zvyšuje,“ přibližuje Voxpotu běloruský bloger Gleb Semenov, jenž sice žije ve Varšavě, dění v rodné zemi ale pozorně sleduje a komentuje jej do nezávislých médií.

Zdaleka ne všichni Bělorusové však stěhující se sousedy vítají s otevřenou náručí, alespoň na sociálních sítích.

„Přijedou a začne Vitebská lidová republika, Mohylevská lidová republika…,“ vtipkuje jeden z uživatelů a odkazuje se tak na separatistické republiky na ukrajinském Donbase.

„Je potřeba zavřít hranice a nemyslet na peníze. Přijedou k nám spíš Z-veteráni než elita,“ vyzývá další.

Určité nervozity části společnosti si v tomto ohledu už stihl všimnout i Gleb Semjonov. „Rusové mají občas tendenci se tu chovat, jako kdyby byli v jiné ruské oblasti, ne cizí zemi. Chtějí třeba automaticky platit ruským rubly,“ přibližuje bloger.

Podle něj se ovšem nemusí nutně jednat vždy o nové osadníky, nýbrž také o ruské turisty, jichž sem přijíždí rovněž podstatně více než dříve. Kolik z nich jich v zemi zůstává delší dobu, přitom přesně říct nelze. Údaje v tomto ohledu chybí. Avšak do některých statistik se zvýšený zájem Rusů už promítnout stihl – příkladem za všechny je realitní trh v hlavním městě.

Minsk jako nová Dubaj?

Zatímco v roce 2022 tu Rusové tvořili jen dvě procenta kupců nemovitostí, letos v březnu už jejich podíl podle minského katastrálního úřadu vyskočil na rovnou desetinu. „Nekupují obvykle chruščovky nebo paneláky. Zajímají se o bydlení komfortnější třídy,“ uvedla pro server Nastajaščeje vremja expertka na reality Natalja Litovskaja.

Jiné realitní kanceláře jsou v hodnocení střízlivější. Více ruských kupujících tolik nezaznamenávají, ale silnější poptávku po informacích z jejich strany potvrzují. Řada z nich si například vybírá nájemní bydlení na zkušenou.

Stejně tak mluví o větším zájmu ze svého okolí mnozí Rusové, kteří už v Bělorusku zakotvili. „Když jsem se přestěhovala do Běloruska, kamarádi se mi smáli a s vtipkovali, že se sem taky přestěhují. Od letošního roku to už ale myslí vážně. Zatím sem ale nikdo nedorazil,“ připouští pro server Redakcija zaměstnankyně IT společnosti Vlada, jež do země odešla v prosinci 2024.

Podle různých odhadů je nyní připraveno si sbalit kufry a odjet žít do Kremlu spřátelené země zhruba dvacet tisíc Rusů. „Zprvu jsem si myslel, že se jedná o ojedinělé případy, příliv zpráv ale neustával,“ přiznává pro server Reportjory politolog Jurij Barančik.

Kdo vůbec nyní hledá útočiště v rigidní diktatuře?

O protiválečně naladěné Rusy prahnoucí po západních hodnotách zjevně nepůjde. Je o tom alespoň přesvědčen Barančik. Naopak, kufry si podle něj balí především ti, kteří uplynulé čtyři roky pilně platili daně, pracovali a velmi pravděpodobně podporovali politiku Vladimira Putin a jeho válečné angažmá.

Teď však touží po klidu a stabilitě, kterou jim už Kreml, na rozdíl od pevné ruky Alexandra Lukašenka, zajistit nemůže.

U mnohých nově příchozích navíc běloruský vůdce vyvolává sympatie. Podporou jeho politiky se například pro server Zerkalo netají Oksana, jež se do země přestěhovala letos z jižního Ruska kvůli výpadkům internetu. „Chápu jeho politiku. Snaží se přátelit se všemi, aby zachoval nezávislost Běloruska. Na tom nevidím nic špatného,“ vysvětluje.

Čtěte také: Svědectví z lágrů, kterými Lukašenko udusil revoluci

Pokud se však situace s internetem přelije i sem, je žena připravena odejít jinam. Navzdory tomu, že noví osídlenci hledají v sousední zemi především komfort, mohou devítimilionové republice přinést i značné benefity, domnívá se Barančik.

Očekává, že relativně bezproblémový přístup do online světa sem přitáhne zejména vzdělanější Rusy ze sféry IT, programátory či high–tech specialisty. V tomto ohledu se už dokonce začaly na sociálních sítích objevovat fantaskní přirovnání Minsku coby nové Dubaje, kam budou směřovat kolony aut plné vývojářů.

Taková představa je však zatím spíš jen zbožným přáním tamního režimu.

Běloruská metropole se sice v uplynulé dekádě stala domovem řady mezinárodních startupů a IT firem, jenže pandemie koronaviru, rozsáhlé protesty a nakonec i válka na Ukrajině a s ní spojené mezinárodní sankce uštědřily tamnímu IT sektoru pořádnou ránu. Jen za poslední dva roky odešlo z tohoto odvětví 16–23 tisíc lidí.

I přes značnou ztrátu však podíl IT sféry na HDP vytrvale roste. 

Ke zdařilejšímu výsledku jí po roce 2022 dopomohl rovněž příchod některých ruských technologických společností. Ty se na místním trhu postupně zabydlely a nyní spřádají velkolepé plány do budoucna.

Příkladem za všechny je Tinkoff Bank, jež za tři roky své existence v Minsku ve svém vývojovém hubu zaměstnala 600 lidí. Jejich počet pak chce v následujících letech více jak ztrojnásobit. K tomu jí však místní běloruské síly vzhledem k velkému odlivu v předcházejících letech stěží budou stačit.

Okno příležitostí se tak patrně o něco víc otevře ruským vývojářům. Už teď jim může Minsk nabídnout velkorysé benefity:

Nebe bez ukrajinských dronů, platy v průměru stejné jako v Moskvě, ale zato ceny nižší i v těch nejprestižnějších částech města.

Víc než o náhlé atraktivitě běloruské metropole spíš svědčí současný zájem o chmurných vnitřních procesech v samotném Rusku. Podle některých expertů může přitom jít o první vlaštovku pomalu začínajícího exodu obyvatel.

Migrační nálady – na pozadí bzučících dronů, internetových blokád a rostoucích nákladů za život – mezi obyvateli největší země světa totiž sílí, jak varují sociologové. Co hůř, nynější vlna odchodů bude sice méně intenzivní a pomalejší, ale zato promyšlenější a udržitelnější.

„Nejedná se o žádné rychlé úprky jako po oznámení mobilizace, větší zájem o odjezd ale zaznamenáváme, zejména u mladé generace do 25 let,“ sdělila v dubnu pro Deutsche Welle Anastasija Burakova z neziskové lidskoprávní organizace Kovčjor.

S ohledem na to, do jakých hlubin se za poslední dva měsíce situace v Rusku propadla, lze očekávat, že se fronty na hranicích znovu brzy vytvoří.