Silná slova, žádné činy. Macinka a Turek v Ukrajině sbírali laciné body

Poslední dny zmítá Kyjevem silný mráz a vrší se závěje sněhu. Teploty v noci šplhají až k minus dvaceti stupňům a zdá se, že čtvrtá válečná zima zatím všechny předchozí hravě předběhne.

Starosta metropole Vitalij Kličko nabádá, aby se zranitelnější část obyvatel raději odebrala mimo město, kde je spolehlivější přísun elektřiny, světla a tepla. Kyjev bude mezitím nadále žít v rytmu nočních poplachů, ustavičných ruských útoků a ranní kávy za zvuku všudypřítomných generátorů.

Do této atmosféry přijíždí v pátek 9. ledna dopoledne delegace z Prahy. Na kyjevském nádraží vystupuje z vlaku český ministr zahraničí Petr Macinka a za ním i místopředseda sněmovního zahraničního výboru Filip Turek.

Oproti svým předchůdcům oba v předvolební kampani sympatiemi k napadené zemi zrovna neoplývali. Spěšná cesta do Kyjeva teď působí jako snaha rychle zašít reputační díry, které vládním Motoristům zůstaly po Turkových kauzách, a doložit svou přijatelnost pro politický mainstream. A hlavně pro prezidenta.

Nyní je vedle představitelů Ukrajiny vítají zmíněné kyjevské reálie: poplach a následně kombinovaný ruský útok devadesáti drony a čtyřmi balistickými raketami. Během jednodenní návštěvy si tak zástupci Motoristů kromě jednání a kladení věnců u památníků mrtvých vojáků vyzkouší i pobyt v protileteckém krytu.

Podle Macinky bylo hlavním úkolem cesty potvrzení kontinuity české politiky vůči Ukrajině – zejména pokračování české muniční iniciativy. Delegace chtěla dát najevo, že i když už se Praha finančně neangažuje, zůstává nadále koordinátorem a logistickým uzlem dodávek.

Pro Ukrajinu je tahle rovina sice důležitá, nikoliv však klíčová. Kyjev důsledně rozlišuje mezi státy, které mluví, a které pomáhají. A víc než rétoriku sleduje především konkrétní činy.

Čtěte také: Macinkovo zahraničí. V zákulisí přitvrdí, nebo prodá Česko?

Právě ty nabízí česká strana zatím omezené, avšak návštěva z Prahy přesto proběhla v korektní atmosféře. Kyjev si nemůže dovolit pálit mosty, i když to občas není úplně snadné.

Návštěva ministra zahraničí se navíc odehrála v kontextu nedávného verbálního útoku předsedy Poslanecké sněmovny Tomia Okamury vůči Ukrajině. Ten ve svém novoročním projevu ostře kritizoval ukrajinské politické vedení, podporu vyzbrojování i „pomoc na dluh“.

Jeho slova vyvolala česko-ukrajinskou politickou rozbušku. Proti Okamurovým výrokům se nejdřív silně ozval ukrajinský velvyslanec Vasyl Zvaryč a vůči jeho vyjádřením se pro změnu vymezili premiér Andrej Babiš a ministryně financí Alena Schillerová.

Čtěte také: Spolek přátel Fica. Čím nás Okamura a spol. přibližují Slovensku

Velvyslance si následně pozval i sám Macinka a proti očekávání se schůzka vyvíjela velmi dobře. Ostatně hned po ní Macinka oznámil svou cestu do napadené země.

Ministr se v Kyjevě soustředil na formální agendu, která měla ukázat, že i přes všechny výroky posledních měsíců zůstáváme na straně Ukrajiny. Jeho stranický kolega Turek ale vsadil na zcela jinou agendu.

Vedle kritiky českého prezidenta a oznámení žaloby vůči němu zkusil podobně jako před rokem jeden dnes už zapomenutý český politik sbírat politické body u protiukrajinsky naladěné části české společnosti.

Před vyhořelým panelovým domem po útoku dronu například prohlásil, že za válku v zemi může rozšiřování NATO. „Je to tragédie, přestože tyto útoky převážně nemají genocidní charakter a drony mají poměrně slabou výkonnost,“ zlehčoval zároveň ruskou agresi.

Kyjev pro Turka představoval jenom divadelní kulisu.

Turkova přítomnost v Ukrajině tak necílila na pochopení aktuální situace napadené země nebo hledání politicky průchozích cest ven z války. Nedávný kandidát na ministra zahraničí se místo toho pustil do polarizace a mobilizace voličů doma – a Kyjev pro něj představoval stejně jako vloni pro Lubomíra Zaorálka jen působivou divadelní kulisu.

Prokremelské narativy přitom Turek nešířil poprvé. Už loni v březnu prohlásil, že „není možné Rusko explicitně označit za agresora, když s ním chcete uzavřít mír“. V červenci pak v pořadu Partie na CNN Prima News uvedl, že „válečný konflikt vyhovuje všem, tedy i ukrajinskému prezidentovi“.

O postojích Filipa Turka svědčí i hlasování v europarlamentu. Zvedl ruku například proti rezoluci o pokračování vojenské a finanční podpory Ukrajině i rezoluci o přeshraničních útocích na ruské pozice.

V rámci prostředí Motoristů není Turek ve svých názorech notujících si s kremelským pohledem ojedinělý. Duchovní otec strany, exprezident Václav Klaus, například v březnu 2022 zpochybňoval důkazy o ruských masakrech v Buči.

Při večerní tiskové konferenci jsme se ministra zahraničí Macinky zeptali, jak se na zlehčování ruských válečných zločinů od lidí ze svého blízkého politického okolí dívá z kyjevského podzemního krytu. „Nevím o tom, nikdo z nás válečné zločiny nezpochybňuje,“ odpověděl.

Na zmínku právě o zpochybňování masakrů v Buči razantně odmítl, že by tehdejší masakr někdo popíral.

Stále těsnější přimykání se k napadené zemi ministr ukázal už o týden dříve, když ve vysílání České televize prohlásil, že „drtivá většina českých občanů, mimo pár nějakých naprostých pošuků, má velmi negativní vztah k Rusku.“

Schopnost otáčet ve svých dřívějších názorech a zapomínat na ně podle toho, na jaké pozici právě je, Macinka ostatně ukázal už první den ve funkci.

Zatímco Ukrajinci přežívají čtvrtou válečnou zimu pod tlakem ruských útoků a existenční nejistoty, česká delegace ministerstva zahraničí se vrátila domů s různorodými výsledky.

Pro Ukrajinu šlo o další ze série návštěv v rámci diplomatické zdvořilosti a udržení viditelného spojenectví. Macinka a Turek naopak přivezli politický kapitál určený především svému domácímu publiku.

Dvojí agenda Macinky a Turka ukazuje širší problém. Zatímco Ukrajina potřebuje za každou cenu konkrétní pomoc tváří v tvář smrtícím útokům Ruska, tuzemská politika si za svou symbolickou podporu přijíždí vybírat politické body pro své malé české boje.