SPD chce objektivní média. Web jejího europoslance ale šíří ruskou propagandu

Tomio Okamura při sněmovní debatě o změně financování veřejnoprávních médií prohlásil, že je „neuvěřitelně sprosté a nemorální platit za něco, co nepoužívám, a co navíc pracuje proti mým zájmům, proti zájmům mojí země a mého národa“. Česká televize a Český rozhlas podle něj nejsou objektivní, straní liberální ideologii a nehodící se informace cenzurují, překrucují nebo dehonestují. Slova přišla ve chvíli, kdy vláda, v níž SPD od prosince 2025 sedí, mění pravidla hry.

Čtěte také: Pusťte na veřejnoprávní média lidi. Horší než vláda to nebude

V červnu 2026 schválila návrh zákona, který ruší poplatky a převádí ČT a ČRo na státní rozpočet s o 1,4 miliardy nižším příspěvkem. Koalice ho protlačila prvním čtením v sobotu 24. října ve 4:36 ráno po omezení rozpravy. Veřejná debata v roce 2026 spojuje útok na média veřejné služby především s ministrem kultury Otou Klempířem z Motoristů. Ti ale tuto agendu ve svém programu neměli, dlouhodobě ji prosazuje SPD. Naopak Motoristé výslovně odmítali financování ČT a ČRo ze státního rozpočtu, protože by se tím média „stala vládními“.

Zůstává otázkou, nakolik šlo o předvolební přetvářku, kterou strana v koalici rychle opustila. Hnutí ANO bylo vůči ČT kritické dlouhodobě, ale v roce 2015 uvažovalo spíše o snížení poplatků a návratu reklamy na ČT1 a během své vlády v letech 2017–2021 poplatky nezrušilo. SPD naproti tomu útočí na veřejnoprávní média konzistentně. Požadavek zrušit poplatky, převést ČT a ČRo pod státní rozpočet a podřídit je kontrole NKÚ formuloval Tomio Okamura už v kampani v roce 2017.

V roce 2020 byla SPD součástí hlasovací většiny, která do Rady ČT zvolila kritiky vedení televize. V letech 2023–2025 obstruovala novely, jimiž tehdejší vláda měnila volbu rad a navyšovala poplatky. Do voleb 2025 pak šla s nejradikálnější variantou: sloučit ČT, ČRo a ČTK do jedné státem placené instituce. Také ve vládě působí SPD spíše jako hybatel než jako pasivní partner.

Okamura jako předseda Sněmovny řídí volbu radních i harmonogram, v březnu 2026 představil „mezikrok“ dřív, než ministerstvo předložilo vlastní návrh, a v říjnu SPD urychlila projednání zákona, aniž o tom věděla část koaličních poslanců. Klempířův zákon tak lze číst jako umírněnější verzi agendy, kterou SPD prosazuje nejdéle. Okamura přitom veřejně uvedl, že by podpořil i úplné zrušení ČT a ČRo.

Samozřejmě, žádné médium není dokonale objektivní. Každý novinář má nějakou pozici a ideologii a zcela nezúčastněné zpravodajství je do jisté míry iluze. O tom, jak zlepšit práci veřejnoprávních médií, se jistě dá bavit. Zneklidňující je ovšem pohled na to, s jakými médii je SPD spojená, protože to napovídá, jakým směrem by se mohly ubírat změny, které chystá.

Europoslanec SPD Ivan David totiž založil vlastní zpravodajský server Nová republika, který už od roku 2014 patří k nejaktivnějším zdrojům ruské propagandy v Česku. Přinesl sem překlady některých z nejsprostších a nejprolhanějších hoaxů a vůči jakékoli korekci je naprosto imunní.

Ještě horší je, že útok na veřejnoprávní a nezávislá média patří k běžnému repertoáru autoritářských hráčů, kteří si chtějí upevnit moc. Právě tento model se autoritářské Rusko snaží vyvážet do celého světa, mimo jiné pomocí své propagandy. Především do oblastí, které považuje za „své sféry vlivu“, tedy i k nám do střední Evropy.

Web europoslance SPD

Ivan David založil Novou republiku na přelomu let 2013 a 2014, tedy v době Majdanu. Tehdy byl David ještě členem ČSSD, v roce 2019 pak přestoupil do SPD a dnes působí jako europoslanec zvolený za tuto stranu. Spolek, který web spravuje, formálně vedl do roku 2024. Na webu má ale přes 500 vlastních textů, dál se prezentuje jako jeho zakladatel a Centrum proti hybridním hrozbám ministerstva vnitra ho v roce 2022 označilo za provozovatele webu.

Za webem stojí také Davidovi asistenti a asistentky v europarlamentu. Web s Davidem zakládala jeho asistentka v europarlamentu Blanka Langerová, editor webu a současný předseda spolku Nová republika Václav Dvořák je jeho bývalý asistent, a současní asistenti a asistentky (Lenka Procházková, Martin Kunštek, Jana Kunšteková Maříková) na webu publikují také.

S SPD je web provázaný i obsahem. Vysílá podcasty, v nichž Okamura s Davidem rozebírají „nebezpečné plány EU“, a přenáší projevy z předvolebních akcí hnutí. Před eurovolbami v roce 2019 analýza Prague Security Studies Institute zdokumentovala, že web v předvolební kampani fungoval v podstatě jako propagandistický prostor pro SPD, většinou s autory z prostředí strany, a dával SPD prostor prezentovat vlastní postoje bez výraznější kritiky.

Každý desátý článek ze sankcionovaného ruského zdroje

Před rokem Voxpot publikoval sérii textů, které mapují konspirační a dezinformační servery a přinesl přesvědčivé důkazy o tom, že řada z nich systematicky přebírá ruskou propagandu. Série článků vznikla ve spolupráci s Asociací pro mezinárodní otázky (AMO) a IT družstvem DruIT. Od invaze Ruska na Ukrajinu totiž EU zařadila celou řadu serverů na sankční seznam.

Servery byly totiž spojeny se snahou oslabit EU a rozeštvat její populaci proti sobě skrze systematické šíření nepravdivých, ale o to více šokujících zpráv. V Česku existuje §410 trestního zákoníku, který je zaměřený na trestání porušování zahraničních sankcí (včetně evropských). Nekritické přejímání sankcionovaných serverů je tedy porušováním nejen EU sankcí, ale i českých zákonů. Náš projekt tedy stáhl kopie serverů a poté detekoval, ve kterých článcích používají ruské sankcionované zdroje.

Minulý rok jsme měli k dispozici jenom data k červnu 2025. Zajímalo nás, jak se mění situace v čase. V rámci platformy Odolné Česko proběhlo vylepšení analytické infrastruktury, aby zahrnovala průběžné stahování obsahu dezinformačních serverů. Dnes tak máme data nová, aktuální, a především v reálném čase aktualizovaná o nové články.

Zatímco řada ze serverů objem přejímání ruské propagandy snížila, Nové republiky se to netýká.

Z celkového obsahu webu (39 tisíc článků od roku 2014) Nová republika je 4 175, zhruba 11 % veškeré produkce, přímo přejatých ze sankcionovaných ruských zdrojů. Nejde přitom o celkový obsah ruské propagandy na webu. Jde spíše o spodní odhad: řada ruských propagandistických webů na sankčních seznamech není a do čísla nepočítáme ani stovky textů převzatých od agentury TASS a ruského ministerstva zahraničí.

V absolutních číslech je Nová republika v šíření sankcionovaných ruských zdrojů mezi sledovanými weby čtvrtá, za cz24.news, AC24 a Infokurýrem. Mezi nimi ji ale odlišuje přímé napojení na politika vládní strany a europoslance.

Nejvíc převzatých textů pochází ze státního holdingu Rossija Segodnja (RIA Novosti, Sputnik, Ukraina.ru – 1 011 článků), z RT (737) a z Lenta.ru (722). Následuje Fond strategické kultury (565), který americké ministerstvo financí spojuje s ruskou zahraniční rozvědkou SVR, a weby SouthFront a News Front (110), které USA spojují s tajnou službou FSB.

Dalších 89 textů čerpá ze dvou projektů oligarchy Konstantina Malofejeva: z televize a webu Cargrad a z webu Katehon. Malofejev je pravoslavný eschatologický monarchista, kterému se přezdívá „Boží oligarcha“, a otevřený stoupenec Putina, který za docela možné považuje, že by Putin mohl být korunován carem.

Samotný název Cargrad je staroslovanské označení Konstantinopole a odkazuje k byzantskému imperiálnímu dědictví. Katehon je pojmenovaný podle novozákonního pojmu katechon („zadržující“), tedy síly, která brání příchodu Antikrista. Malofejevův okruh za tuto sílu považuje Rusko a Západ staví do role existenčního nepřítele.

Čtěte také: Ruská kampaň v Česku je mnohem větší, než jste si mysleli

Válku proti Ukrajině Malofejev označil za „svatou válku“ proti „zednářům, neoliberální washingtonské bažině a globalistům – samým satanistům“. Podle amerického ministerstva financí byl v roce 2014 Malofejev jedním z hlavních zdrojů financí pro ruský separatismus na Krymu a podporoval tzv. Doněckou lidovou republiku. Jeho bývalými zaměstnanci byli Alexandr Borodaj, pozdější premiér samozvané DLR, a Igor Girkin, bývalý plukovník FSB, který ho doprovázel na cestách do Kyjeva a na Krym těsně před anexí.

Kvůli tomu je od roku 2014 pod sankcemi EU a USA a v roce 2022 ho americké ministerstvo spravedlnosti obžalovalo z obcházení sankcí. Do Bulharska má od září 2019 desetiletý zákaz vstupu, který souvisí se špionážní kauzou předsedy Národního hnutí Rusofilové Nikolaje Malinova, kvůli praní špinavých peněz a pokusu získat bulharská média, aby mohl šířit ruský vliv.

Z toho, že na přejímání obsahu z těchto serverů jsou evropské sankce a jedná se tedy o porušení českého trestního zákoníku, si Nová republika příliš nedělá. Data ale ukazují, že se web proměnil. Vrchol přišel v letech 2014–2016, kdy Rusko okupovalo Krym a válčilo na Donbase a Nová republika přebírala ze sankcionovaných zdrojů až kolem 80 článků měsíčně.

Po roce 2020 objem klesl a změnilo se také složení přejímaných zdrojů. Dřív převažovala oficiální a soukromá ruská média, od roku 2022 tvoří velkou část převzatých textů zdroje, které americké úřady spojují s ruskými tajnými službami.

Hoax za hoaxem

Co to znamená v praxi, ukazuje jeden z prvních textů, které David na web přeložil. Dne 14. července 2014 vyšla na Nové republice reportáž ruského Prvního kanálu, podle níž ukrajinští vojáci ve Slovjansku veřejně ukřižovali tříletého chlapce před očima jeho matky. Jde o jeden z nejznámějších podvrhů války. Novináři z ruské nezávislé Novaje gazety ho vyvrátili během dvou dnů: nikdo z místních o ničem takovém neslyšel a Leninovo náměstí, kde se to mělo stát, ve městě vůbec není. Na Nové republice v Davidově překladu visí dodnes.

Stejný vzorec se opakuje u každé velké tragédie války: vinu nese Ukrajina. Sestřelení letu MH17 ruským Bukem web připsal Ukrajině a masakr v Buči ukrajinské teritoriální obraně jednající prý na pokyn britské MI6. Ruský raketový útok na obchodní centrum v Kremenčuku pak web nazval „inscenací“. Devět dní před invazí v únoru 2022 si čtenáři přečetli, že Kyjev chystá na Donbase „krvavou provokaci“ a „fyzické vyhlazení“ ruského obyvatelstva. Žádná provokace nepřišla. Přišla ruská invaze.

Reflexe webu? Žádná. Místo toho jsou Ukrajinci na webu soustavně líčeni jako neonacisté, prezident Zelenskyj jako „podvraťák“ a jeho okolí jako „smečka“ či „sajrajt“. Jde o systematické přebírání ruské propagandy, která z oběti dělá agresora.

Kam se podíváte, tam Kreml

Za převzatými texty nestojí anonymní agentury, ale konkrétní lidé ruského státního aparátu. Nejpřekládanějším autorem webu je Rostislav Iščenko, komentátor holdingu Rossija Segodnja, podle něhož by Ukrajina „neměla dál existovat“. Web přebírá i sankcionované sloupkaře RIA Novosti, moderátora státní televize Vladimira Solovjova, který vyhrožuje západním zemím (ve své rádiové show například vyhrožoval, že Rusko může zaútočit i na Česko a připomněl, že Rusko má šest tisíc jaderných hlavic), nebo mluvčí ruské diplomacie Mariji Zacharovovou, včetně jejího vzkazu, že české zmrazení ruského majetku „nezůstane bez odezvy“.

O povaze těchto zdrojů vypovídá příběh News Frontu. V březnu 2014 obsadila skupina maskovaných ozbrojenců vedená Konstantinem Knyrikem redakci nezávislého Krymského centra investigativní žurnalistiky v Simferopolu. Knyrik je politik proputinovské strany Rodina a podle odůvodnění US sankcí proti News Frontu úřadu pro kontrolu zahraničních aktiv OFAC spolupracoval News Front s ruskou FSB. Z Knyrikovy „Krymské fronty“ se později stala vícejazyčná agentura News Front, která chrlí ruskou válečnou propagandu. Tu dnes čeští čtenáři dostávají v překladu Nové republiky.

Proruské vazby přitom nekončí u textů. V Evropském parlamentu David podle analýzy Novaje gazety Evropa hlasoval proti Ukrajině v 15 ze 17 klíčových hlasování a patří k nejprokremelštějším europoslancům celé Unie. Sněmovní klub SPD byl v listopadu 2022 jediný, kdo hlasoval proti usnesení označujícímu ruský režim za teroristický.

V září 2026 David demonstroval pod heslem „Stop českému majdanu!“, kde prohlásil: „Nepodporujeme ukrajinský nacistický režim. Nepodporujeme euronacisty v Bruselu v čele s von der Leyenovou a Kajou Kallasovou.“ A dodal „Válku chtějí pohrobci Hitlera v Německu, ale také ve Francii, Spojeném království, v Belgii a v celé západní Evropě. I v České republice je takové zločinné spolčení v čele s prezidentem republiky.“ Naprosté odtržení od reality.

V říjnu přednášel pro spolek Svatopluk, kde odchod Česka z evropských struktur označil za jediné racionální východisko. Tentýž spolek o měsíc dřív hostil Fjodora Lukjanova z Valdajského klubu, prominentního (a sankcionovaného) ruského propagandistu. V panelu s ním seděl bezpečnostní poradce SPD Martin Pecina. Svatoplukovu konferenci „Východiska a vůle ke změně režimu“, na níž zazněly návrhy zrušit Senát a omezit soudy, Nová republika odvysílala celou a Tomio Okamura je chválil.

Tohle nejsou pouze plané výroky. To jsou politická prohlášení, které nás přibližují k velmi nebezpečné situaci. Z historie přitom víme, že Rusko neútočí na silné. Útočí na slabší. A pokud z našich spojeneckých závazků vystoupíme, jak tito lidé navrhují, slabšími se staneme.

Scénář, který už známe

Útok na veřejnoprávní média je běžnou součástí příručky autoritářských politiků, kteří se chtějí zabetonovat u moci. Nezávislé informování o jejich činnosti je pro ně velkým nebezpečím. A oni to ví. Putin v roce 2000 nezačal zavíráním opozice, ale převzetím televize NTV, která kritizovala válku v Čečensku. Orbán sloučil maďarská veřejnoprávní média do jednoho státem řízeného konglomerátu. Ficova vláda v roce 2024 zrušila RTVS a nahradila ji STVR.

Pokud se podíváme na způsob převzetí politické kontroly nad médii, bývá postup velmi podobný: nejdřív obvinění, že média „nejsou objektivní“ a slouží cizím zájmům, pak změna financování a vedení a nakonec média, která místo kontroly politiků slouží jako nástroj politiků.

SPD říká, že chce objektivní média. S tím by se dalo souhlasit. Velmi varující ale je, jak taková „objektivita“ vypadá v jejich provedení. Jak vypadá zpravodajství, které sama považuje za důvěryhodné, ukazuje Nová republika: tisíce textů převzatých od ruské státní propagandy, ruský hoax o ukřižovaném chlapci, ruský masakr v Buči jako „ukrajinská inscenace“. Když strana s takovým mediálním zázemím mění pravidla pro veřejnoprávní média, měly bychom se mít na pozoru.

Článek vznikl v rámci projektu Odolné Česko a evidence.ninja. Data získalo IT družstvo DruIT.