Stát ve státě. Jak chobotnice generálů ovládla kubánskou ekonomiku

Luxusní hotel s vlastní pláží v populárním letovisku Varadero, restaurace v centru Havany, kde se navzdory všeobecnému nedostatku podávají vybrané lahůdky, nebo dobře zásobované prodejny, kde místo kubánských pesos berou jen dolary.

Co mají společného? Všechny spadají pod křídla rozsáhlého a navenek jen těžko prostupného kubánského konglomerátu Grupo de Administración Empresarial, známého pod zkratkou GAESA.

Na Kubě se ní říká, že „když jsou v tom dolary, je v tom i GAESA“. A to platí na sto procent.

Zatímco se na Kubě prohlubuje humanitární krize, malá část elity, často napojená na rodinu Castrů a na tamní armádu, žije v blahobytu a vydělává na všem od cestovního ruchu po finanční služby a maloobchod.

Americký ministr zahraničí Marco Rubio označil konglomerát GAESA za „stát ve státě“. Podle něj „hromadí zisky ze svých podniků, zatímco potlačuje každého, kdo by se odvážil si na něco stěžovat“.

Kam až sahají jeho chapadla?

Informace o tržbách či obratu? Zapomeňte

GAESA má v kubánské ekonomice klíčovou roli. Přesto se kolem něj vznáší opar tajemna.

Ani sami Kubánci přesně neví, kolik peněz se přes jeho kola protáčí, zatímco oni sami jen marně hledají obživu. Nikdo netuší, jak velkou hodnotu mají všechna jeho aktiva, jaký má zisk či tržby nebo jaká je přesně hierarchie uvnitř rozsáhlé společnosti.

A tak by se dalo pokračovat dál, protože nejasností je ještě mnohem víc: GAESA nemá ani vlastní webové stránky a sídlí v neoznačené budově v Havaně. 

Není ani přesně jasné, jak velkou část kubánské ekonomiky skutečně ovládá. Podle různých odhadů se ale číslo pohybuje v rozmezí od čtyřiceti do sedmdesáti procent HDP.

A ani tamní tisk o něm raději příliš nepíše. Kdyby vyšlo najevo, jak obrovské částky investoval do cestovního ruchu, vyvolalo by to u Kubánců potýkajících se s každodenním nedostatkem a neustálými výpadky proudu rozhořčení.

Konglomerát GAESA vznikl v polovině devadesátých let, kdy se ostrov vyrovnával s dopady takzvaného zvláštního období. Tehdy se Kuba po rozpadu klíčového spojence Sovětského svazu dostala do vážné hospodářské krize a prohloubil se nedostatek potravin, léků nebo pohonných hmot.

Castrové si navzdory prvotnímu nesouhlasu tenkrát uvědomili, že beze změn zejména v oblasti cestovního ruchu se do budoucna neobejdou.

U zrodu konglomerátu stál tehdejší ministr obrany Raúl Castro, který si dodnes – i ve svých devadesáti pěti letech – udržuje na dění na Kubě vliv. A tedy i na klíčový konglomerát.

Jeho rozvoj od samého začátku svěřil do rukou těm, kterým věří vůbec nejvíce: své rodině.

Až do své smrti v roce 2022 ho vedl Castrův zeť Luis Alberto Rodríguez López-Calleja. Jeho syn Raúl Guillermo Rodríguez Castro, přezdívaný Krab, neformálně působí coby klíčový muž rozhodující o byznyse s vazbami na vedení GAESA.

Čtěte také: Rodina je základ režimu. Kdo jsou dnešní Castrové, kteří vládnou Kubě

Po jeho otci formálně ovládla rozsáhlou chobotnici kubánské ekonomiky generálka Ania Guillermina Lastres, jejíž jméno je od letošního dubna na sankčním seznamu Spojených států.

Z podniku rodina Castrů společně s vysoce postavenými zástupci armády postupně vybudovala obrovskou chobotnici s dlouhými chapadly prostupujícími celou ostrovní ekonomikou. Ta se pak člení na další dceřiné společnosti a firmy ovládané generály a dalšími armádními činiteli.

GAESA je stát a stát je GAESA. Rozdíly mezi nimi se smývají. Nejlépe to zřejmě vedle rodiny Castrů ilustruje současný kubánský premiér Manuel Marrero Cruz. Dříve působil jako ministr cestovního ruchu i jako šéf společnosti Gaviota, což je odnož GAESA věnující se právě turismu.

Konglomerát vydělává na různých sektorech kubánské ekonomiky. Ovládá dopravní podniky, čerpací stanice, telekomunikační či maloobchodní společnosti nebo má pod palcem klíčové remitence, tedy peníze zasílané na ostrov Kubánci ze zahraničí.

Spadá pod něj také zvláštní ekonomická zóna Muriel ležící u stejnojmenného přístavu a mnohé restaurace, supermarkety a další.

„Ve svých rukách má řadu nejziskovějších sektorů kubánské ekonomiky fungujících v cizí měně, zároveň ale působí bez jakéhokoliv veřejného dohledu,“ konstatoval Pavel Vidal, který dříve pracoval pro kubánskou centrální vládu.

Jeho další slova zní jako ozvěna výroků Marca Rubia: „Je jako paralelní ekonomický stát,“ dodal.

Cestovní ruch nadevše

Vůbec nejvíce je vidět rozsáhlý vliv GAESA v cestovním ruchu, který až do nedávna vynášel stovky milionů dolarů a tvořil zhruba polovinu kubánského HDP.

Prostřednictvím společnosti Gaviota ovládají generálové nejméně sto dvacet většinou luxusních hotelů, provozovaných nejčastěji zahraničními řetězci ze Španělska, jako jsou Meliá nebo Iberostar.

Turistům nabízejí například luxusní golfové středisko v dříve populárním Varaderu nebo několik luxusních hotelů v hlavním městě.

Perlou tohoto rozsáhlého impéria je Torre K – dvaačtyřicetipatrový mrakodrap a nejvyšší budova v zemi tyčící se nad Havanou, kde sídlí pětihvězdičkový hotel.

Své brány hotel otevřel teprve loni v únoru, aby nabídl pohled na hlavní město z výšky hned v šestistovce pokojů. Teď je však z Torre K možná také ukázka, jak rychle se Kuba propadá do rozsáhlé krize.

Podle informací nezávislého digitálního serveru 14ymedio totiž hotel musel kvůli neutěšené situaci na ostrově zavřít jen rok poté, co přijal první hosty.

Čtěte také: „Žijeme ve tmě.“ Kubánský disident popisuje hloubku tamní krize

Kubánský cestovní ruch je kvůli všeobecné krizi v úpadku a turistů ze zahraničí jezdí mnohem méně.

Na ostrov už kvůli nedostatku leteckého paliva ani nelétá tolik spojů z Kanady nebo jiných zemí jako dřív. Ostrov tak přišel o klíčové trhy.

Podle některých expertů navíc GAESA nepřímo stojí za energetickou krizí, se kterou se Kubánci potýkají. Místo do energetické infrastruktury se totiž raději investovalo do hotelů. 

Kubánský ekonom nyní žijící v USA Ricardo Torres Pérez poukazuje na to, že v letech 2019 až 2024, tedy v době, kdy už kubánské hospodářství bylo v krizi, šlo hned čtyřicet procent investic právě na rozvoj cestovního ruchu, včetně výstavby nových hotelů.

Na základní infrastrukturu jako rozvod vody nebo energetiku tak příliš mnoho nezbylo – jen asi deset procent veškerých investic.

Reformy? Ano, ale...

Spojené státy v posledních měsících a týdnech přiškrcují kubánské hospodářství víc a víc v očekávání, že to Havanu přiměje otevřít ekonomiku, změnit dosavadní systém a možná také uvolnit klepeta režimu pevně svírající tamní občanskou společnost.

Na začátku června Washington zmrazil americká aktiva podniku GAESA a také vyhrožuje sankcemi všem zahraničním firmám, které s ním spolupracují. A to je důvod, proč se velcí španělští provozovatelé hotelů nebo kanadská společnost Blue Diamond z Kuby raději stahují.

Vůbec naposledy Marco Rubio oznámil další sankce, namířené také na několik společností spadajících pod GAESA, v úterý 24. června. Kdokoliv, kdo by obchodoval s dotčenými kubánskými podniky, riskuje americké sankce a odříznutí od finančního systému.

Zatímco tak americký prezident Donald Trump stupňuje svůj tlak na ostrov, kubánský parlament schválil 176 různých opatření na podporu trhu, uvolnění tamního rigidního ekonomického modelu a přilákání zahraničních investic.

Podle pozorovatelů jsou to vůbec největší reformy od kubánské revoluce v roce 1959. 

Není to ovšem poprvé, co se někteří členové režimu, v čele s Raúlem Castrem, pokouší o změny. V jejich důsledku už nyní fungují drobné soukromé společnosti, a to zejména v pohostinství. Jejich symbolem jsou malé domácí restaurace známé jako paladares slibující autentičtější zážitek než třeba podniky spadající pod GAESA.

„Naše země se musí vydat na cestu ekonomického rozvoje, v jehož rámci musíme nevyhnutelně diverzifikovat naše hospodářství, to, jak podnikáme nebo investujeme,“ komentoval reformy Raúl Guillermo Rodríguez Castro, vnuk Raúla Castra.

Jednotlivé kroky mají kubánské centrálně řízené ekonomice pomoci se rozjet. Zahrnují například možnost zakládat větší firmy s více jak stovkou zaměstnanců nebo otevření investicím ze zahraničí či pronájem zemědělské půdy soukromníkům.

Kubánský prezident Miguel Díaz-Canel se přitom nijak netají tím, že Havana se svým balíkem reforem inspirovala v komunistických zemích Číně a Vietnamu.

A právě kvůli tomu může Kuba u Donalda Trumpa narazit.

Experti se navíc domnívají, že pokud budou Spojené státy na Kubu nadále zvyšovat tlak a udržovat přísné hospodářské embargo, reformy se vytratí do ztracena a nepřinesou žádný průlom.

Investory odrazují nejen stávající americké sankce a velmi pomalá a zkostnatělá kubánská byrokracie, ale také nejistota vznášející se nad budoucností ostrova. Udeří na něj nakonec Donald Trump po vzoru Venezuely? I to je jedna z otázek, kterou si kladou.

„Pokud kubánští lídři chtějí přežít tuto bezprecedentní krizi a tlak ze Spojených států, musí rychle pohnout s implementací reforem a dosáhnout hmatatelných výsledků,“ komentoval pro agenturu AP Paolo Spadoni, profesor z Augusta University v Georgii.

Další odborníci ale tvrdí, že pouhé ekonomické reformy po vzoru Číny nebo Vietnamu nebudou zdaleka stačit.

„Pro opravdovou transformaci je nutná politická změna,“ myslí si kubánský ekonom Orlando Freire Santana.

Poukazuje na to, že na Kubě se „investuje do skoro prázdných hotelů, zatímco se zanedbává výroba potravin nebo průmysl“.

Jeho recept je na první pohled jednoduchý. „GAESA by se měla rozpustit,“ tvrdí.

Jenže to kubánští generálové jen tak nedovolí.