Celý svět masivně znárodňuje. Jen tomu každý říká jinak

Zatímco podporovatelé i kritici neortodoxní bytové politiky upírali zrak k Berlínu, znatelně méně světové pozornosti se dostalo Hlučínu. Město na Opavsku přitom letos dokončilo převzetí 527 bytů, což z něj s celkovými více než 800 byty udělalo majitele většiny nájemního fondu ve městě.

„Naše vize je jasná,“ argumentovala starostka Petra Tesková z hnutí ANO. „Ochránit stovky rodin před sociálními riziky spekulativních prodejů a udržet sídliště jako bezpečné, přátelské a stabilní místo pro život.“ Sociální jistoty má podpořit i regulované nájemné, které bude zavedeno v polovině bytů.

V Berlíně jsou skromnější. Podíl městského bydlení chtějí zvýšit z pětiny na zhruba třetinu všech nájemních bytů. Situace v Berlíně a Hlučíně se ale pochopitelně liší. V téměř čtyřmilionovém Berlíně žije 85 % lidí v nájmu. Obyvatelstvo přitom v referendu v roce 2021 rozhodovalo jen o zhruba 240 tisících bytech, které dnes patří firmám s více než třemi tisíci byty.

Klíčový rozdíl nicméně představuje povaha převzetí: v Berlíně odmítají platit podle trhu, zatímco hlučínská radnice zaplatila za státem neslavně zprivatizované byty OKD běžnou cenu. Největší pronajímatel v Česku, švédská firma Heimstaden, za ně utržila přes 600 milionů.

Většinu nákupu radnice financovala komerčním úvěrem, o 243 milionů se postaral stát, který dal Hlučínu prostřednictvím fondu na podporu bydlení dotaci a výhodnou půjčku.

Na obou stranách šlo každopádně o dobrovolnou transakci, v níž zároveň neměli větší slovo stávající nájemníci.

V Berlíně je situace opačná. Vznikla tam koalice nájemnických hnutí i odborářů, která chce zákonný převod soukromého majetku do veřejného vlastnictví. V referendu s tím souhlasilo 59 % voličů. Od té doby se ale hraje o peníze a legalitu.

Vyvlastňovací iniciativa DWE mluví o úplatě 7 až 13 miliard eur, její kritici vyčíslují tržní cenu bytů i ke 40 miliardám. Berlín má roční rozpočet 45 miliard eur, takže by si to rozhodně nemohl – a ani nechtěl – dovolit. V tomhle případě ale nejde o běžnou tržní transakci.

Plány aktivistů i nedávných vítězů berlínských voleb Die Linke počítají se zespolečenštěním majetku, k němuž podle nich může dojít i hluboko pod tržní cenou. Odkazují přitom na dosud nevyužitý článek ústavy, který vyvlastnění dovoluje. Při odškodnění ale musí dojít ke spravedlivému vyvážení zájmů veřejnosti i majitelů.

Jenže právě pojem spravedlivé vypořádání si různí aktéři vykládají různě. Nepřekvapivě. Na jedné straně stojí DWE či Die Linke, podle nichž zespolečenštění ruší samotnou možnost na bytech dál vydělávat, takže by se neměla platit cena odvozená od výnosů, které už nepřijdou.