Válka v Súdánu vstupuje do čtvrtého roku. Násilí neubývá a konec je v nedohlednu. Součástí bojů je i sexuální násilí, které šíří strach. Mnohým jeho obětem přitom není ani pět let. Situaci na místě popisuje v rozhovoru pro Voxpot pracovnice Lékařů bez hranic Andreza Trajano.
V bezpečí nejsou ženy, ani jejich děti | Foto: Nicolò Filippo Rosso / MSF
VAROVÁNÍ: Text zahrnuje popisy případů sexuálního násilí.
Největší humanitární katastrofa na světě trvá už tři roky.
Válka v Súdánu vypukla 15. dubna 2023, kdy se vůdce Sil rychlé podpory (RSF) Muhamad Hamdanem Dagal rozhodl zabít svého rivala, generála Abd al-Fatáha al-Burhána, který vede Súdánské ozbrojené síly (SAF).
Uprostřed válečných hrůz působí organizace Lékaři bez hranic, často pomáhající také obětem sexuálního násilí, které se stalo pro súdánský konflikt charakteristické.
S přeživšími pracuje i porodní asistentka Andreza Trajano. S naší redakcí se spojila z etiopské Tigraje, kde také pomáhá a chystá se na návrat do Súdánu.
Do konfliktem drcené země dorazila v březnu 2024 a na starosti měla mimo jiné vzdělávání kolegyň na místě.
„Dorazila jsem v době, kdy bylo potřeba přesunout se blíže k zasaženým komunitám – byli jsme od nich daleko a nedokázali se k nám dostat,“ popisuje náplň práce po příjezdu.
Počet obětí sexuálního násilí ji překvapil.
Jen v západním regionu Dárfúr ošetřili Lékaři bez hranic mezi lednem 2024 a listopadem 2025 okolo 3400 pacientek a pacientů, kteří zažili sexuální násilí – 97 procent byly ženy a dívky.
„Pořád myslím na lidi v jiných částech země. Dokážeme pomoct jen malému množství poškozených. Co ti ostatní?“ ptá se v rozhovoru Trajano.
Porodní asistentka Andreza Trajano strávila v Súdánu více než rok | Foto: MSF
„To, že násilí nevidíme, neznamená, že se neděje,“ zdůrazňuje a dodává, že by si přála, aby svět o konfliktu věděl a politici ho pomohli ukončit. Mezitím se chystá vrátit na místo, jehož realitu popsala Voxpotu.
Jakou situaci nyní zažívají ženy v Dárfúru?
Opravdu špatná. Musíme si uvědomit, že mluvíme o lidech, kteří byli ve válce už před třiadvaceti lety – a i tehdy bylo sexuální násilí velký problém. V současnosti jsou ženy neustále napadány a zneužívány už třetím rokem. Lékaři bez hranic nemohou být všude, takže přeživší mnohdy nemají přístup ke zdravotní péči. A ani tam kde jsme nedokážeme pomoci úplně všem. Množství násilí je obrovské.
Kde všude k sexuálnímu násilí dochází? Děje se to hlavně tam, kde se bojuje?
Děje se to všude. I daleko od fronty je násilí všudypřítomné. Přichází k nám dívky a ženy, které byly znásilněné, když šly pro vodu nebo sbíraly dřevo na podpal, aby mohly vařit.
Válka je tlačí k nejtěžším volbám | Foto: Julie Melichar / MSF
Byla jsem v Súdánu v období, kdy je potřeba zasít – jakmile to neuděláte, nebudete mít co jíst. Před ženami tak stojí obtížná volba. Říkaly mi, že se nemohou rozhodnout, zda budou mít co pít a vařit, protože cesta pro zásoby znamená hrozbu sexuálního napadení i více muži.
Těžko se chápe ta míra strachu, kdy se bojíte dělat i běžné každodenní činnosti. Mrzí mě, že to musím říct, ale těla žen a dívek jsou používána jako bojiště a znásilňování jako zbraň.
To neustálé nebezpečí je pro mne těžce představitelné. Kamkoli ženy jdou, tam je může někdo napadnout?
Neexistuje místo, kam by nebály jít. Jeden uprchlický kemp, kde jsem pracovala, trvalo celý přejít asi půl hodiny a byl v něm jediný zdroj vody. Ten často nefungoval, obzvlášť v suchém období. Muselo se proto chodit k řece – a jak sucho postupovalo, cesta byla delší a delší.
Asi hodinu chůzí od uprchlického tábora je třeba malá farma. Jinak tam nikde nic není. A nebezpečná není jen cesta na tu farmu, ale i farma samotná. Kdekoli se tam může někdo schovávat.
K dispozici přitom nejsou žádná auta, maximálně osli, ale ani ty mnoho lidí nemá. Všechno je to v buši, kde skoro nic není, a každý muž se zbraní může ženu napadnout nebo jí okrást. Takových příběhů jsem slyšela hrozně moc. V Dárfúru žádné bezpečné místo opravdu není. V celém Súdánu není pro ženy bezpečno.
Čtěte také: Umírají kvůli generálům. Súdán zažívá peklo stranou světové pozornosti
Jsou ohroženy všechny ženy, nebo útočníci páchají sexuální násilí více na určitých etnikách?
V ohrožení jsou všechny ženy. Pracovala jsem s několika různými etniky a násilí se týká všech. Maximálně jedna rodina z komunity má určitá privilegia, kdy nemusí chodit pro vodu a pro jídlo a její ženy jsou tím pádem méně ohrožené, ale jinak se bavíme o všech ženách.
Násilí se týká zejména o těch, které už roky žijí v provizorních kempech, ale ohroženy jsou i ženy ve městech. Sice mohou jít ven s mužským doprovodem, jenže ten jim poskytne jen malou ochranu – jakmile se rozhodnou někam vyrazit, musí přes checkpointy, které jsou pro ně nebezpečné.
Ozbrojeným skupinám je jedno, zda má žena doprovod nebo ne. A těžko se můžete bránit někomu, kdo má mačetu nebo samopal.
Vzpomínám na jeden den na klinice, kdy mě jedna z kolegyň požádala o pomoc. Svítilo sluníčko a venku bylo krásně. Dorazila žena, která byla znásilněna.
Ještě než nám řekla, co se jí stalo, mi kolegyně prozradila, že na kliniku přišla už před dvěma týdny. I tehdy hledala lékařskou pomoc po znásilnění.
Když nám řekla, proč přišla tentokrát, byl to pro mne šok. Večer před tím krásným slunečním dnem ji znásilnilo deset mužů.
Z části jsem v tu chvíli uvažovala zcela prakticky: znásilněna byla podruhé za dva týdny a k druhému incidentu došlo před méně než čtyřiadvaceti hodinami, takže potřebovala obnovit postexpoziční profylaxi HIV, protože léky z předchozího znásilnění nebudou fungovat.
Mé další já se ale ptalo: Co je s tímhle světem špatně? Tolik znásilnění za pouhé dva týdny. To je brutální. Ty příběhy súdánských žen jsou brutální. Taková úroveň násilí… Jedno znásilnění je hrozné, ale co súdanské ženy zažívají znovu a znovu, to je srdcervoucí.
Čtěte také: Dlouhý stín zla. Kdo živí hrůzy v Súdánu?
Páchají sexuální násilí zejména muži z řad ozbrojených skupin, nebo také civilisté?
Převážně ozbrojené skupiny. V Severní Dárfúru páchají ozbrojenci 98 procent sexuálního násilí a na jihu regionu je také většina útočníků necivilistů. To znamená, že jde o muže v uniformách se zbraněmi. Velmi málo lidí, kteří k nám přijdou, popíše útočníka jako civilistu.
Jde při aktech sexuálního násilí v Súdánu o samotný sexuální styk?
Ne. Většinou je to zbraň k terorizování lidí. Ubližování skrze sexuální násilí má mnoho vrstev, ale obecně jde v Súdánu o způsob, jak vnést do komunit strach. Je to způsob, jak je zničit, vzít jim důstojnost.
Násilí přitom míří zejména na ženy a dívky, které nejsou součástí konfliktu. Záměrem je, aby se cítily bezmocně. Zároveň jsou to matky a sestry mužů a chlapců. Tudíž to násilí vůči ženským tělům je mířeno na všechny z jejich rodin.
Opakujete, že násilí je pácháno proti ženám i dívkám. Oběťmi jsou tedy i děti?
Ano. Je to páchané i na dětech. Mnoho přeživších, které jsme ošetřily, jsou děti – tedy lidi pod osmnáct let. Na své misi jsem viděla asi čtyřicet případů dětí mladších pěti let.
Dovedli k nám například jednu čtyřletou holčičku, kterou vzali ozbrojenci rodičům a ti ji pak našli podle krvavých stop u silnice. Fyzické následky si ponese celý život. Na severu Dárfúru jsou ta čísla ještě vyšší, tam je asi dvacet sedm procent obětí nezletilých.
Obětmi sexuálního násilí jsou i děti | Foto: Aurélie Lécrivain / MSF
Zároveň jsem viděla oběť znásilnění, které bylo šedesát dva let. Neexistuje žádné věkové omezení. Nikdo není v bezpečí.
Zůstává mezi lidmi vůbec nějaká naděje?
Existuje naděje, že válka brzy skončí. Že budou mít opět svobodu – a slovem „svoboda“ myslím jak pohyb bez obav z napadení, tak možnost vrátit se domů, odkud je válka vyhnala.
Takže ano, naděje tam přítomná určitě je. Zároveň si ji drží už tři roky a konec zabíjení je v nedohlednu. Už když jsem byla v Súdánu v roce 2024, tak mi říkali, že to brzy skončí...
