Ve stopách Čáslavské. Jak bojovat o medaile, když se bojuje o svobodu
Politizace současné olympiády může překvapit jen toho, kdo nesleduje historii. Kam až sahá tradice doprovázená často pásy ruských tanků? A v čem se politická rovina letošních zimních olympijských her v Itálii od minulosti liší?
Tichý protest Věry Čáslavské na olympijských hrách v Mexico City | Foto: Archiv
Tisíce lidí v ulicích protestujících proti přítomnosti amerických agentů ICE, jejichž kolegové střílí lidi v ulicích Spojených států. Sabotáže vlaků. Protesty za klima. Demonstrace proti účasti Izraele.
Policisté do lidí stříkají vodními děly, rozhánějí je slzným plynem, zatýkají. Vítejte na zimních olympijských hrách.
Letošní olympiáda v Miláně a Cortině začala. Hned od začátku se přitom zdá, že deklarovaný cíl Mezinárodního olympijského výboru (MOV) spojit svět pod jedním praporem je odsouzen k neúspěchu.
„Jet na mezinárodní hry a předstírat, že jsme všichni jedna šťastná rodina? To nejde,“ prohlásil ostatně už před začátkem italské olympiády kanadský politik Charlie Angus.
Olympiáda byla s politikou propojena odjakživa. A pokud kolem sebe máte stále lidi, kteří tvrdí, že ne, ukažte jim historii.
Rok 1906, hry v Athénách a irský vzdor vůči Velké Británii. Zlatý atlet Peter O’Connor vyšplhal na stožár a vyvěsil irskou vlajku s nápisem „Erin go Bragh“ tedy Irsko navždy. Musel totiž soutěžit v barvách svého koloniálního vládce.
Od té doby MOV začal tvrdit, že hry nejsou politické. Hned v roce 1920 ale nenachází místo pro poražené. Státy, které světovou válku prohrály – Rakousko, Bulharsko, Německo, Maďarsko a Osmanská říše – pozvánku nedostanou.
Následně si v roce 1936 z olympiády udělá své promo Adolf Hitler a šíří propagandu o rasové nadřazenosti, kterou mu rozbije fenomenální afroamerický běžec Jesse Owens.
Blíže k současným hrám můžeme zmínit rok 1968 a snad nejznámější politický projev v historii sportu. Běh na dvě stě metrů v Mexico City vyhrává Tommie Smith a třetí je John Carlos. Oba na stupních vítězů zvedají zaťatou pěst na znamení Black Power.
Angelo Cozzi / Mondadori Publishers
MOV je potrestá za „porušení základních principů olympijského ducha“. Smith to označil za „volání po svobodě a lidských právech“.
Sklopeným zrakem pak na stejné olympiádě vyjádří vzdor i zlatá československá gymnastka Věra Čáslavská – protestní gesto je namířeno proti sovětské okupaci její rodné země.
Linka ruských tanků nám pak vydrží i do současného století. Čtyři dny po zhasnutí olympijského ohně v Soči v únoru 2014 vyslala Moskva vojáky na Krym.
Zatímco ukrajinští demonstranti zaplňovali kyjevské Náměstí nezávislosti, jejich střety s policisty byly přehrávány na televizních obrazovkách po celém světě spolu se sestřihy z her, v nichž Rusko dominovalo v medailovém součtu.
V roce 2022 pak přijel ruský vládce Vladimir Putin na zahajovací ceremoniál do Pekingu a s protějškem Si Ťin-pchingem oznámil partnerství „bez limitů“. Čtyři dny po skončení her začala ruská invaze na Ukrajinu.
Následně bylo před zahájením zimních paralympijských her v Pekingu zakázáno soutěžit sportovcům a sportovkyním z Běloruska a Ruska.
Ani letošní hry nejsou výjimkou. Nejvýraznější důkaz? Ukrajinský skeletonista Vladyslav Heraskevyč, který si oblepil helmu fotografiemi sportovců a sportovkyň zabitých během ruské vojenské agrese.
Co na to MOV? Tvrdí, že na výstroji sportovců nesmí být žádná politická stanoviska – a za ně považuje i tváře padlých Haraskevyčových kolegů a kolegyň. Ti přitom na olympiádě nemohou být, protože je zabil stát, který hry využil a využívá ke své propagandě.
Ukrajinský reprezentant ale nehodlal svou helmu vyměnit a nakonec byl zcela diskvalifikován. „Ukradli mi můj olympijský okamžik,“ pronesl skeletonista.
Následně byla zcenzurována akrobatická lyžařka Kateryna Kocar, která měla na helmě napsáno: „Buďte stateční jako Ukrajinci“. Své kolegy ale podpořila například sáňkařka Olega Smaga, která na svou rukavici napsala „vzpomínka není prohřešek“.
Na diskvalifikaci Heraskevyče jasně odpověděl ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj, který sportovci udělil vyznamenání Řád svobody. „Pravda nemůže být nevhodná, nemístná, ani ji nelze označovat za ‚politickou akci na sportovní soutěži‘,“ konstatoval Zelenskyj.
Vybučení trumpisté
Vedle potírání přípomínek ruské války v Evropě je letošní olympiáda zajímavá i neobvyklou rolí Spojených států. Předchozí hry se mluvilo o sportwashingu ze strany represivních a autoritářských států, tuto zimu je velká pozornost upřena hlavně na americké sportovce.
Freestylový lyžař Hunter Hess byl na tiskové konferenci dotázán, jak se cítí v americkém dresu během brutálních imigračních zátahů. Odpověděl, že má smíšené pocity.
„Jen proto, že nosím vlajku, neznamená to, že reprezentuji všechno, co se v USA děje,“ shrnul Hess.
Jeho slova rozlítila americkou MAGA scénu v čele s prezidentem Donaldem Trumpem. „Opravdový loser. Říká, že nereprezentuje svou zemi na probíhajících zimních olympijských hrách. Tak se neměl hlásit do týmu a je škoda, že v něm je,“ napsal Trump na svou sociální síť.
Nejde přitom jen o sportovce a sportovkyně. Politické názory vyjadřují na hrách také diváci. Při soutěži v krasobruslení byla například v hledišti vyvěšena americká vlajka s nápisem: „Omlouváme se světu za naše špatné chování, dáme se do pořádku!“
Vlajku držel fanoušek Fred Danbank. „Lidé potřebují vědět, že my Američané si světa vážíme, milujeme ho a chceme být jeho součástí,“ komentoval svůj čin pro The Athletic.
Také trumpovský svět má v Miláně své představitele, kteří ale nejsou publikem vítáni: americký viceprezident J. D. Vance byl během zahajovacího ceremoniálu vybučen. Nejvyšší diplomatka Evropské unie Kaja Kallas označila reakci davu za projev „evropské hrdosti“.
Hry v Miláně a Cortině d'Ampezzo tak nepřináší klasické schéma sportwashingu jako v Pekingu nebo v Soči – lze spíše čekat další explicitně nacionalistické příběhy.
Sport je silným nástrojem národní rétoriky a může posílit sociální identitu člověka jako člena určitého státu. Úspěch je oslavován jako kolektivní záležitost a porážka je symbolická prohra všech.
Opravdový spektákl může letos díky geopolitické situaci přinést nejpopulárnější sport zimních her: mužský hokej. USA v sobotu sehrály utkání s Dánskem, kterému chce jejich prezident vzít obří autonomní území, ale velký souboj se očekává s Kanadou.
Pro představu, o jak velkou bitvu půjde, si stačí připomenout loňský Turnaj čtyř zemí, kde se země utkaly v předkole a následně ve finále. Kanadští fanoušci v prvním zápase vypískali americkou hymnu, načež Trump zavolal o finálovém ránu do americké kabiny a posmíval se severnímu sousedu jakožto budoucímu jedenapadesátému státu USA.
Kanada vyhrála 3:2 v prodloužení a tehdejší premiér Justin Trudeau americkému prezidentu odpověděl: „Nemůžete nám vzít naši zemi – a nemůžete nám vzít naši hru.“
